ECLI:CZ:US:2007:4.US.480.07
sp. zn. IV. ÚS 480/07
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. R., zastoupené JUDr. Jaroslavem Janečkem, advokátem se sídlem Praha 10, Starodubečská 158/41, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2006, č.j. 30 Cdo 334/2006-114, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, v čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 10 odst. 2, odst. 3, čl. 18 odst. 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl dovolání stěžovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2005, č.j. 1Co 78/2005-96, kterým byl částečně změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, ř.j. 34C 1/2003-74.
Obsah citovaných rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy netřeba podrobně rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i dalšímu účastníku řízení známy.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutími všech obecných soudů v její věci byla porušena její základní práva ve výše citovaném rozsahu. Tato svá tvrzení blíže neodůvodňuje, vyjadřuje pouze svou nespokojenost se způsobem, jakým soudy věc posoudily. Stěžovatelka opakuje svou argumentaci uplatněnou již v řízení před obecnými soudy, se kterou se tyto vypořádaly. Stěžovatelce se nepodařilo překročit rovinu polemiky se závěry obsaženými v napadeném rozhodnutí a rozhodnutích jemu předcházejících. Tím ovšem Ústavní soud staví do role čtvrté instance obecného soudnictví, která mu, jak stěžovatelka sama poznamenává ve svém návrhu, nepřísluší.
Obdobnou ústavní stížností téže stěžovatelky se Ústavní soud zabýval již ve věci vedené pod sp. značkou IV.ÚS 775/05. Z odůvodnění je patrné, že stěžovatelka uplatňovala i velmi podobné námitky, na které Ústavní soud reagoval. V tomto směru lze na citované rozhodnutí odkázat. K rozhodnutí Nejvyššího soudu, jehož zrušení stěžovatelka navrhuje, pak lze uvést pouze tolik, že je přesvědčivě a srozumitelně odůvodněno a ani sama stěžovatelka neuvádí nic, co by zpochybňovalo závěr, že její dovolání bylo nepřípustné.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu