ECLI:CZ:US:2007:4.US.522.06
sp. zn. IV. ÚS 522/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti V. H., zastoupeného Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 11. 2005, č.j. 23 To 779/2005-422, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, v čl. 2 odst. 2 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích byl částečně zrušen předchozí rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích, a to ve výroku o uloženém trestu, a bylo znovu rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 4 let. Dále byl uložen peněžitý trest ve výměře 300.000,- Kč s náhradním trestem pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, odnětí svobody na 6 měsíců.
Stěžovatel proti tomuto rozsudku včas podal dovolání, které bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto podle ust. §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Rozhodnutí o dovolání nebylo napadeno ústavní stížností.
Jádrem ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že za stěžejní důkaz o jeho vině posloužil znalecký posudek vypracovaný podjatým soudním znalcem, tedy osobou, která měla být s účasti na trestním řízení vyloučena. Následně vydaný rozsudek považuje stěžovatel za nespravedlivý a výrok o vině za nedostatečně podložený. Přesvědčení o podjatosti znalce, který je zaměstnancem Kriminalistického ústavu v Praze, stěžovatel odůvodňuje tím, že ve věci již před zahájením trestního stíhání podával odborné vyjádření jiný zaměstnanec tohoto ústavu. Těžiště stěžovatelovy argumentace spočívá v provázanosti v oblasti osobní i v oblasti použitých pracovních postupů obou znalců vyplývající z jejich působení u stejného zaměstnavatele. Dovozuje, že soudům se nepodařilo jeho námitky dostatečným způsobem vyvrátit a odstranit pochybnost o nepodjatosti znalce. Na závěr vytýká jak soudu okresnímu, tak krajskému, že se nevyjádřily k jím navrženému důkazu výslechem svědka. V důkazním řízení bylo použito odborné vyjádření (správně znalecký posudek, jak upozorňuje ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud) zaměstnance Kriminalistického ústavu v Praze JUDr. S., další znalecký posudek, který dal soud vypracovat, dále znalecký posudek, který předložil stěžovatel, a revizní posudek, o který byl požádán Kriminalistický ústav v Praze s tím, že jeho zpracovatelem nebude JUDr. S.. Vyjma posudku, který předložil soudu stěžovatel, vyjadřovaly se všechny ostatní včetně posudku revizního ve stěžovatelův neprospěch.
Ústavní soud prostudoval ústavní stížnost i ve věci vydaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci nejprve rozhodoval Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 3. 2005. Tento rozsudek byl k odvolání stěžovatele zrušen dne 27. 5. 2005 Krajským soudem v Českých Budějovicích a věc byla vrácena soudu I. stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Krajský soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti musí být přijata. Vyšel z toho, že oba znalci se jistě dobře osobně znají a že mohou vycházet ze stejných postupů.
Okresní soud doplnil dokazování zejména ohledně možností zadání revizního písmoznaleckého posudku a v novém rozhodnutí podrobně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel, proč se nemohl ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, a dále vyčerpávajícím způsobem odůvodnil výrok, kterým znovu shledal stěžovatele vinným. Tento výrok není postaven pouze na sporném znaleckém posudku, soud posuzoval provedené důkazy samostatně i v jejich vzájemné souvislosti a jeho závěr z nich logicky vyplývá.
K odvolání stěžovatele znovu rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten shledal skutková zjištění, k nimž okresní soud na podkladě hodnocení provedených důkazů dospěl, správnými a dostatečnými pro rozhodnutí. Zdůraznil, že okresní soud se vypořádal se všemi důkazy i rozpory mezi nimi, přičemž se zabýval i jejich věrohodností v souvislosti s námitkami obhajoby. Zvláště považoval odvolací soud za podstatné uvést, že stěžovatelova námitka, že byl uznán vinným na základě sporného znaleckého posudku, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť je to jen jeden z řady důkazů, který koresponduje s ostatními, především se svědeckými výpověďmi. Odvolací soud dále vyložil, z jakých důvodů není udržitelný názor vyslovený v jeho předchozím rozhodnutí ze dne 27. 5. 2005 a ztotožnil se se závěrem soudu I. stupně. Nicméně odvolací soud zmírnil uložený trest s ohledem na skutečnosti, které uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí.
Nejvyšší soud dovolání stěžovatele podané ze stejného důvodu jako ústavní stížnost odmítl, jelikož byla podána z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. řádu. Přesto, že dovolací soud o meritu věci nerozhodoval, vyjádřil se k podanému dovolání v závěru odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl, že s námitkami, formulovanými v dovolání, se zevrubně vypořádal již soud I. stupně a odvolací soud jeho závěry nezpochybnil. Nejvyšší soud, ačkoliv připomněl, že není povolán přezkoumávat závěr o nepodjatosti znalce, podotkl, že žádné ustanovení zákona nevylučuje, aby znalci byli v odůvodněných případech i zaměstnanci téhož zaměstnavatele.
Z výše uvedeného je patrné, že námitce stěžovatele, týkající se zpracovatele revizního písmoznalecného posudku, se věnovaly soudy všech stupňů a byla opakovaně a pečlivě vyvrácena. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že není součástí soustavy obecných soudů a jeho úlohou není instanční přezkum jejich rozhodovací činnosti. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti je povolán zasahovat do činnosti obecných soudů pouze za předpokladu, že v řízení před nimi došlo k porušení základních práv a svobod účastníků řízení. Porušení těchto práv ovšem nezakládá pouhý odlišný názor na interpretaci určitého zákonného ustanovení nebo nesouhlas s hodnocením důkazů, jak jej obecný soud provedl, pokud je rozhodnutí soudu řádně odůvodněno a jeho závěry nejsou v extrémním rozporu se skutkovými zjištěními. V posuzovaném případě Ústavní soud neshledal, že by postup obecných soudů vybočoval z hranic stanovených principy hlavy páté Listiny. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění výše citovaných rozhodnutí, která logicky a srozumitelně vykládají, z kterých skutkových zjištění soudy vycházely i jakými úvahami se řídily při jejich hodnocení. Stručné avšak vyčerpávající je pak shrnutí problému uvedené v závěru odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Vzhledem k tomu, že se stěžovateli nepodařilo prokázat porušení jeho základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na tento závěr Ústavní soud nevyzýval stěžovatele, aby upravil petit své ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu