ECLI:CZ:US:2007:4.US.594.06
sp. zn. IV. ÚS 594/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Rychetského a Michaely Židlické a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., t.č. věznice ve věznici, zastoupeného Mgr. Radkou Nesvadbovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Nám. Republiky 53, proti průtahům v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci sp. zn. 10 Nc 2751/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 12. září 2006 a po výzvě k odstranění vad dne 24. října 2006 se stěžovatel domáhal vydání předběžného opatření, kterým by bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 uloženo, aby nepokračoval v porušování práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na osobní svobodu podle čl. 5 Úmluvy.
Stěžovatel se dále domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že Obvodní soud pro Prahu 4 průtahy v řízení porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a zakázal mu, aby v porušování tohoto práva pokračoval a přikázal mu, aby v řízení neprodleně jednal. Stěžovatel podal návrh na vydání předběžného opatření, o kterém je obecný soud povinen bez dalšího rozhodnout ve stanovené lhůtě 7 dnů a tento návrh byl soudem ignorován a těmito průtahy je mařen účel samotného předběžného opatření.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že státní moc jako celek - bez ohledu na její dělení do jednotlivých složek - má jednotlivci garantovat ochranu jeho práv a zcela nepochybně nezbytným atributem takové ochrany je také její včasnost. Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecného soudu je porušováno jeho Listinou zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů obsažené v čl. 38 odst. 2 Listiny jakož i právo na spravedlivé řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že postupem obecného soudu je mu působena závažná a neodvratitelná újma na jeho Ústavou garantovaných právech, zejména na osobní svobodu a bezpečnost, a to zejména, že z toho důvodu je v důsledku nečinnosti obecného soudu bez právního důvodu a v rozporu s právním pořádkem České republiky zbaven osobní svobody a držen ve věznici.
Podáním ze dne 29. listopadu 2006 stěžovatel vzal svoji ústavní stížnost částečně zpět co do návrhu na vyslovení zákazu, aby obecný soud v porušování práva stěžovatele nadále pokračoval a přikázání, aby v řízení neprodleně jednal a rozhodl.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z podané ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu vyplynulo, že stěžovatel byl pravomocně odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona a pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona a za to byl odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti let a zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu bylo uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě a náhrada škody poškozeným. Výkon trestu odnětí svobody byl stěžovateli nařízen od 21. ledna 2004 do věznice se zvýšenou ostrahou.
Stěžovatel se domáhal vydání předběžného opatření proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, kterým by bylo rozhodnuto o vyloučení případných průtahů v soudních řízeních. Obvodní soud pro Prahu 4 (10 Nc 2751/2006) dne 12. ledna 2006 usnesením návrh stěžovatele odmítl. Návrh označil jako nesrozumitelný a neurčitý, uvedl, že v něm absentují řádná tvrzení a důkazy a není z něho zřejmé, čeho se stěžovatel konkrétně dovolává, proto s odkazem na §75a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), návrh odmítl.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. března 2006 (39 Co 81/2006-21) zrušil rozhodnutí Obvodního soud pro Prahu 4 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že napadené rozhodnutí musel zrušit pro jeho nepřezkoumatelnost, dále neshledal, že jsou dány podmínky pro vyloučení soudce pro jeho podjatost.
Obvodní soud pro Prahu 4 (10 Nc 2751/2006) dne 30. října 2006 usnesením návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření odmítl. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel dle ustanovení §75b odst. 1 o. s. ř. k zajištění náhrady škody, která by vznikla předběžným opatřením, byl povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření jistotu 50.000,- Kč. Stěžovatel v den podání návrhu jistotu nesložil, a proto soud postupoval dle ustanovení §75b odst. 2 o. s. ř. , návrh na vydání předběžného opatření odmítl, rozhodnutí nabylo právní moci.
Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy ČR).
V daném případě se jednalo o řízení o vydání předběžného opatření, kterým by bylo uloženo obecnému soudu, aby nepokračoval v průtazích v řízení a porušování práv stěžovatele.
Před zahájením řízení ve věci samé lze na návrh účastníka nařídit předběžné opatření, je-li dána potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen (§74 odst. 1 a §102 o. s. ř.); přičemž musí být respektována ústavní pravidla ochrany i toho, vůči komu předběžné opatření směřuje (čl. 90 Ústavy ČR).
Dle ustanovení §75b odst. 1 o. s. ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal k soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50.000,- Kč a v obchodních věcech ve výši 100.000,- Kč.
Dle ustanovení §75b odst. 2 o. s. ř., nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne.
Předběžná opatření jsou přitom opatřeními dočasnými, jejich trvání je omezeno a mohou být zrušena (§77 o. s. ř.). Zákon nepředpokládá, že by soud měl při rozhodování o nařízení předběžného opatření dokazování provádět. Soud zpravidla vychází z tvrzení obsažených v návrhu na jeho vydání a zkoumá, zda byly splněny podmínky řízení. Navrhovatel ovšem musí prokázat, že existuje potřeba prozatímní úpravy poměrů, nebo že je dána obava z ohrožení výkonu budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Ústavní soud nemůže přiznat relevanci tvrzením stěžovatele, že, postupem obecného soudu je porušováno jeho Listinou zaručené právo na projednání věci bez zbytečných průtahů obsažené v čl. 38 odst. 2 Listiny jakož i právo na spravedlivé řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že postupem obecného soudu je mu působena závažná a neodvratitelná újma na jeho Ústavou garantovaných právech, zejména na osobní svobodu a bezpečnost, zejména z toho důvodu, že je v důsledku nečinnosti obecného soudu bez právního důvodu a v rozporu s právním pořádkem České republiky zbaven osobní svobody a držen ve věznici. Z obsahu připojených listin konkrétně vyplynulo, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. října 2003, sp. zn. 2 T 3/2003-545, který nabyl právní moci dne 20. ledna 2004, byl stěžovatel odsouzen k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody. Ústavní soud předně konstatuje, že omezení osobní svobody stěžovatele má zákonem stanovený podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).
Za této situace je patrné, že obecné soudy zvážily podmínky pro vydání předběžného opatření, přičemž k přezkumu jejich reálné existence není Ústavní soud oprávněn (čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR), neboť není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 ve spojení s čl. 90 Ústavy ČR). Zákonná úprava postupu při vydávání zmíněného druhu předběžného opatření vyžaduje, aby navrhovatel splnil podmínky řízení stanovené o. s. ř. V tomto smyslu lze považovat interpretaci uvedených procesních pravidel obecnými soudy za ústavně konformní. Vzhledem k tomu, že výše citovaná ustanovení o. s. ř. obecně umožňují odmítnout vydání předběžného opatření, nejedná se v takovém případě o eventuální zásah do základních práv stěžovatele zaručených čl. 36 odst.1. Listiny a čl. 5, čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Stěžovateli sice třeba přisvědčit v tom, že k vydání usnesení o odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření došlo ve lhůtě delší než stanoví zákon, je však třeba mít zároveň na zřeteli, že bylo věcí stěžovatele, aby splnil podmínky řízení současně s podáním návrhu na vydání předběžného opatření (složil jistotu ve výši 50.000,- Kč). V tomto směru možno odkázat na judikaturu Ústavního soudu (srov. např. usnesení, sp. zn. IV. ÚS 122/1999, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 15, str. 315), podle níž ústavní stížnost může být vznesena pouze proti aktuálnímu trvajícímu zásahu orgánu veřejné moci. Samotná doba průtahů v daném případě pak není podle Ústavního soudu natolik nepřiměřená, resp. tento nedostatek nedosahuje takové intenzity, aby vyžadoval jeho zásahu v podobě akademického výroku, jak tomu bylo v případech dříve Ústavním soudem řešených. Za tohoto stavu, kdy, jak již uvedeno, vytýkaný nedostatek vydání usnesení, jenž dle názoru stěžovatele způsoboval průtahy v řízení, byl již odstraněn, považuje Ústavní soud stížnost za neopodstatněnou, a proto ji jako takovou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. ledna 2007
Miloslav Výborný v. r.
předseda senátu