ECLI:CZ:US:2007:4.US.611.06.1
sp. zn. IV. ÚS 611/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. dubna 2007 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele R. M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, č. j. 50 Co 169/2006-305, a rozsudku Obvodního soudu v Praze 9 ze dne 19. 12. 2005, sp. zn. 16 P 30/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 9. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud shledal, že stěžovatel nerespektoval povinnost vyplývající z §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a nebyl při podání ústavní stížnosti zastoupen advokátem, Ústavní soud jej proto vyzval, aby uvedenou vadu podání odstranil, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy. Předmětná výzva byla stěžovateli doručena dne 20. 10. 2006, přičemž stěžovatel na ni reagoval přípisem předaným k poštovní přepravě až dne 15. 12. 2006, tedy téměř měsíc po uplynutí stanovené lhůty. Stěžovatel v přípisu sděloval, že žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, neboť se v této věci obrátil na Českou advokátní komoru, která mu doposud neustanovila advokáta. Dne 15. 2. 2007 Ústavní soud obdržel návrh na zahájení řízení podepsaný JUDr. J. K., advokátkou, s přiloženou plnou mocí ze dne 7. 2. 2007. Návrh však stále nesplňoval veškeré podmínky, stanovené zákonem o Ústavním soudu, neboť k němu nebylo přiloženo rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Přípisem ze dne 26. 2. 2007, vyzval Ústavní soud právní zástupkyni stěžovatele k předložení napadených rozhodnutí, přičemž jí upozornil, že v případě neodstranění vytýkané vady může být návrh odmítnut. JUDr. K. v přípise ze dne 25. 3. 2007 Ústavnímu soudu sdělila, že stěžovatele již nezastupuje, neboť byla k poskytnutí právní služby určena Českou advokátní komorou a toto ustanovení bylo rozhodnutím ze dne 26. 2. 2007 zrušeno. Nicméně byla si vědoma povinnosti učinit v zájmu stěžovatele úkony, které nesnesou odkladu, proto jej o výzvě uvědomila a požádala jej o předání napadených rozhodnutí, aby tyto mohly být v kopii odeslány Ústavnímu soudu, stěžovatel však na její výzvu nikterak nereagoval.
Dle §63 zákona o Ústavním soudu se pro řízení před Ústavním soudem použije přiměřeně občanský soudní řád, nestanoví-li zákon jinak. Dle §28 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, je odvolání plné moci účastníkem nebo její výpověď zástupcem vůči soudu účinné, jakmile mu byly účastníkem nebo zástupcem oznámeny. Výzva k odstranění vady podání, spočívající v nepředložení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, byla právní zástupkyni stěžovatele doručena dne 27. 2. 2007. V ní stanovená patnáctidenní lhůta marně uplynula dne 14. 3. 2007, a to aniž by byla předmětná rozhodnutí Ústavnímu soudu předložena. Jestliže právní zástupkyně stěžovatele sdělila Ústavnímu soudu prostřednictvím přípisu, předaného k poštovní přepravě dne 28. 3. 2007, že stěžovatele již nezastupuje, neměla tato skutečnost žádný vliv na běh výše uvedené soudcovské lhůty. Jelikož vytýkaná vada podání nebyla stěžovatelem ve stanovené lhůtě odstraněna, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2007
Michaela Židlická
soudce zpravodaj