ECLI:CZ:US:2007:4.US.635.05.1
sp. zn. IV. ÚS 635/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. Š. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 62 Co 257/2005, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 9 C 171/2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 9 C 171/2002, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dne 23. 9. 2005 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2005, sp. zn. 62 Co 257/2005, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 4. 2005, sp. zn. 9 C 171/2002, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 9 C 171/2002.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost nesplňuje požadavky kladené na tento typ podání zákonem o Ústavním soudu.
II.
Zákon o Ústavním soudu klade na řízení o ústavní stížnosti řadu požadavků, přičemž jedním z nich je i povinné zastoupení advokátem (k tomu též srov. stanovisko Pléna Ústavního soudu 1/96, jež bylo publikováno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, str. 471). Vzhledem k tomu, že stěžovatel nebyl v dotčeném řízení zastoupen advokátem, byl přípisem ze dne 7. 12. 2005 o této náležitosti řádně poučen. K tomuto poučení se stěžovatel vyjádřil v tom smyslu, že se vzdává možnosti nechat se zastupovat advokátem. Následně byl stěžovatel opětovně poučen s tím, že zastupování v řízení o ústavní stížnosti je obligatorní náležitostí řízení, a to bez ohledu na právnické vzdělání účastníka řízení. Stěžovatel se následně obrátil dne 19. 1. 2006 na Českou advokátní komoru v Praze, kde byl informován o tom, že agenda určování advokátů přešla od 1. 12. 2005 na pobočku České advokátní komory v Brně. S ohledem na svůj zdravotní stav nemohl stěžovatel v určené lhůtě advokáta zajistit a proto Ústavnímu soudu navrhl, aby mu byl v jeho věci určen advokát ex offo.
K výše uvedenému je třeba uvést, že Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti neprovádí určování advokátů ex offo. Ústavní soud stěžovatele dvakrát řádně poučil o nutnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem, přičemž tento do dne rozhodnutí o ústavní stížnosti uvedenou náležitost nesplnil. Dobu mezi řádným poučením a dnem rozhodnutí (déle než rok) považuje Ústavní soud za dostatečnou na to, aby si stěžovatel pomoc advokáta zajistil.
Vzhledem k výše řečenému nezbývá Ústavnímu soudu, než aby návrh stěžovatele odmítl pro neodstranění vad podání, a to v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2007
Michaela Židlická
soudce zpravodaj