ECLI:CZ:US:2007:4.US.643.07.1
sp. zn. IV. ÚS 643/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jana Musila a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Z. B., zastoupeného JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou, Advokátní kancelář v Praze, Lucemburská 3, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29.11.2006, č.j. 8 Afs 144/2006-108, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.3.2006, č.j. 9 Ca 121/2004-81, spojené s návrhem na odklad výkonu rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 28.5.2003, č.j. FŘ-3717/1303, ve spojení s dodatečným platebním výměrem vydaným Finančním úřadem pro Prahu Jižní Město ze dne 17.12.2002, č.j. 145148/02/011911/6115, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 11.3.2007, domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí.
V obsáhlé ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svůj pohled na postupy obecných soudů obou instancí; má za to, že je nezbytno zrušit napadená rozhodnutí, neboť jejich vydáním soudy porušily základní práva zaručená mu čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 Ústavy. Stěžovatel současně navrhl, aby byla odložena vykonatelnost rozhodnutí finančních úřadů, jež napadl správní žalobou, a aby "žalovaný" byl zavázán zaplatit mu náhradu nákladů řízení.
Z obsahu ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 Ca 121/2004, vzal Ústavní soud za zjištěno, že Městský soud v Praze napadeným usnesením zastavil řízení o stěžovatelově kasační stížnosti a rozhodl o náhradě nákladů řízení; Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl pro opožděnost.
Ústavní stížnost je dílem zjevně neopodstatněná a dílem opožděně podaná.
Důvody, pro které Nejvyšší správní soud odmítl stěžovatelovu kasační stížnost, jsou přehledně a zcela srozumitelně v jeho usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Z řečeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ve vztahu k tomuto rozhodnutí shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry Nejvyššího správního soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci napadeného rozhodnutí založit nemohly.
Pozdě podaná kasační stížnost nemůže být považována za procesní prostředek způsobilý ochránit práva stěžovatele ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); z toho pak vyplývá, že ve vztahu k naříkanému usnesení Městského soudu v Praze byla ústavní stížnost podána opožděně.
Stěžovatel ve zcela připodobnitelných případech jeho se týkajících podal argumentačně totožné ústavní stížnosti evidované Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 644/07, IV. ÚS 645/07 a II. ÚS 646/07. O těch bylo již rozhodnuto usneseními ze dne 29.3.2007, 21.3.2007 a 12.4.2007. S přihlédnutím ke stejnému okruhu účastníků Ústavní soud v dalším odkazuje na odůvodnění v těchto usneseních obsažená.
Pro důvody shora uvedené nemohl být shledán opodstatněným ani s ústavní stížností spojený návrh na odklad výkonu rozhodnutí finančních úřadů stejně jako návrh (chybně formulovaný), dle něhož domáhal se stěžovatel náhrady nákladů řízení.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo proto rozhodnuto jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. června 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu