ECLI:CZ:US:2007:4.US.699.07.1
sp. zn. IV. ÚS 699/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 21. května 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupeného JUDr. J. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2007, čj. 22 Ca 511/2006-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2007 se K. S. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení krajského soudu vydané ve volební věci.
II.
Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 511/2006, vyplývá, že jmenovaný soud napadeným usnesením odmítl návrh stěžovatele na neplatnost vyhlášení opakovaného hlasování ve volbách do zastupitelstva města Havířova (výrok I.), zamítl návrh stěžovatele na neplatnost opakovaného hlasování ve volbách do zastupitelstva města Havířova konaného dne 16. 12. 2006 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
III.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že postupem krajského soudu a jeho rozhodnutím byl porušen článek 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Poukázal na chybu ve sdělení Ministerstva vnitra č. 521/2006 Sb., o vyhlášení opakovaného hlasování ve volbách do zastupitelstev, obsahujícím nesprávný odkaz na ustanovení §58 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; v důsledku této chyby soud rozhodoval o něčem jiném, než jak rozhodl ministr vnitra. Dále poukázal na kampaň PaedDr. M. H. na Základní škole gen. Svobody v Havířově Šumbarku, porušující článek 33 Listiny.
IV.
Krajský soud v Ostravě, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí porušení žádného svého konkrétního ústavního práva či práva uvedeného v Listině, jakožto důsledek napadeného usnesení krajského soudu. Ve vztahu ke krajskému soudu pouze uvedl, že tento "nepostupoval řádně". Lze dovodit, že stěžovatel je nespokojen s právním hodnocením svého nároku na vyslovení neplatnosti vyhlášení opakovaného hlasování a na vyslovení neplatnosti opakovaného hlasování ve volbách do zastupitelstva města Havířova konaných dne 16. 12. 2006.
V.
Ústavní soud dopěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, z následujících důvodů.
Ústavní stížnost - kromě obecného poukazu na Listinu a článek 2 odst. 3 Ústavy, dle něhož: "Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon." - neobsahuje žádnou relevantní ústavněprávní argumentaci. Citovaný článek 2 odst. 3 Ústavy (jemuž koresponduje článek 2 odst. 2 Listiny) však nezakládá jakékoliv samostatné subjektivní veřejné základní právo, a tudíž se jej nelze dovolávat samostatně [srov. nález IV.ÚS 223/04 in Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (323)].
Z obsahu ústavní stížnost lze dovodit, že stěžovatel nesouhlasí s právním posouzením jeho žalobního návrhu krajským soudem. Za této situace nezbývá než připomenout, že Ústavnímu soudu nepřísluší, aby se zabýval stěžovatelem namítanými omyly v posouzení skutků a právními omyly, jichž se údajně dopustily obecné soudy, snad kromě případů, kdy je prima facie zřejmé, že tyto omyly by mohly vést k porušení práv a svobod zakotvených především v Listině či Úmluvě, ale i v jiných mezinárodních smlouvách zaručujících veřejná subjektivní základní práva, jimiž je Česká republika vázána. Jinak řečeno, pravomoc Ústavního soudu přezkoumávat správnost výkladu a aplikace právních předpisů obecnými soudy je omezená; jeho funkcí není nahrazovat obecné soudy, nýbrž ujistit se, že rozhodnutí těchto soudů nejsou poznamenána libovůlí nebo jsou jinak zřetelně nerozumná. Taková pochybení Ústavní soud v daném případě nezjistil.
Ústavní soud dále připomíná (což ostatně vyplývá již z odůvodnění napadeného usnesení), že pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. taková porušení ustanovení volebního předpisu, která by měla za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Tento proces je založen na ústavním principu ochrany rozhodnutí, vzešlého z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy). Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality). Tuto možnou příčinnou souvislost je však třeba vykládat nikoli jako pouhou abstraktní možnost. Z čl. 21 odst. 4 Listiny lze dovodit právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období. Z toho je třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát [srov. nález Pl. ÚS 73/04 in Sb.n.u., sv. 36, str. 185 (209 - 211 )]. Pokud tedy krajský soud námitky stěžovatele posoudil jako obecné a nekonkrétní, jež nemohou být dostatečným důvodem k závěru, že hlasování bylo neplatné, a tyto své závěry dostatečně odůvodnil, což se v daném případě stalo, není úkolem Ústavního soudu tyto jeho závěry přehodnocovat [srov. nález IV.ÚS 223/04 in Sb.n.u., sv. 36, str. 319 (325)].
Ústavní soud souhlasí s tvrzením stěžovatele, že poukaz na ustanovení §58 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jak je uveden ve sdělení Ministerstva vnitra č. 521/2006 Sb., o vyhlášení opakovaného hlasování ve volbách do zastupitelstev, je nesprávný. Nicméně důvody, pro které toto pochybení nemohlo mít vliv na hlasování samotné ani na jeho výsledky a pro něž návrh na neplatnost vyhlášení opakovaného hlasování krajský soud odmítl, jsou v napadeném rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoliv k nim dodávat, odkazuje.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout jako zjevně neopodstatněný podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
Brně dne 21. května 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu