ECLI:CZ:US:2007:4.US.708.06.1
sp. zn. IV. ÚS 708/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti společnosti Frointier Petroleum Services Ltd., se sídlem Kanada, Alberta, Calgary, 3700, 400 3rd Avenue S.W., právně zastoupené JUDr. J. T., směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. září 2006, č.j. 44 K 46/2003-1348, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené zásady spravedlivého procesu podle čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt") a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně byl zamítnut návrh stěžovatelky, aby byl správce konkursní podstaty úpadce LETECKÉ ZÁVODY, a.s. povinen splnit povinnosti uložené mu arbitrážním nálezem ze dne 30. prosince 2004, spočívajícím v úhradě podílu stěžovatelky na zálohách zaplacených stranami sporu za účelem úhrady poplatků a výdajů rozhodců v celkové výši 245.124,53 USD a nákladů rozhodčího řízení, které vznikly stěžovatelce v celkové výši 926.038,55 USD (dle kurzu 22,344 Kč/USD k 30. prosinci 2004), jako pohledávek za podstatou.
Stěžovatelka uvedla, že uvedené pohledávky jsou podle jejího názoru pohledávky za podstatou, neboť se jednalo o náklady řízení vzniklé po prohlášení konkursu dne 30. března 2004. K jejich úhradě byla společnost LETECKÉ ZÁVODY, a.s. zavázána na základě arbitrážního nálezu ze dne 30. prosince 2004, vydaného rozhodčím soudem ve Stockholmu v rámci řízení zahájeného na návrh stěžovatelky. Předmětem sporu přitom bylo porušení Jednomyslné dohody mezi akcionáři ze dne 31. července 2001 uzavřené mezi stěžovatelkou a společností MORAVAN - AEROPLANES, a.s.
Uvedená dohoda obsahovala rozhodčí doložku, na jejímž základě měly spory smluvních stran být předloženy třem rozhodcům, kdy každá ze stran bude jmenovat jednoho rozhodce, a tito určí rozhodce třetího. Dále dohoda obsahovala doložku o volbě práva, kterým se stalo právo provincie Alberta, Kanada, s výjimkou vztahů souvisejících s chodem společnosti, které se mají řídit právem ČR.
Na základě arbitrážního nálezu byla stanovena povinnost k úhradě, kterou však správce konkursní podstaty nesplnil, a proto se stěžovatelka obrátila na příslušný soud. Krajský soud však uvedenému návrhu shora napadeným rozhodnutím nevyhověl. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem krajského soudu který v odůvodnění napadeného rozhodnutí, odkázal na ustanovení §12 zákona č. 382/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o konkursu a vyrovnání"). Podle něj sice může uložit správci konkursní podstaty aby postupoval určitým způsobem a plnil soudem uložené povinnosti, ovlivňování však nesmí překročit zákonný rámec.
Stěžovatelka dále namítla, že věřiteli, v případě sporů se správcem konkursní podstaty o pravost či výši pohledávky, přísluší právo domáhat se této v samostatném řízení. V projednávané věci právě tento případ nastal, a vzhledem k tomu, že správce konkursní podstaty nerespektoval arbitrážní nález, domáhala se stěžovatelka zásahu krajského soudu, v jehož pravomoci je uložit správci konkursní podstaty uspokojení pohledávky. Krajský soud tak svým postupem opominul právní úpravu obsaženou v Úmluvě o uznání výkonu cizího rozhodčího nálezu (Newyorská úmluva), k níž Československo přistoupilo dne 17. září 1958 (č. 74/1959 Sb.).
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a dalších příloh stěžovatelky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatelka opřela svoji ústavně právní argumentaci o nerespektovaní čl. 10 Ústavy ČR, podle kterého jsou vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu ČR; v případě, kdy mezinárodní smlouva stanoví něco jiného něž zákon, použije se mezinárodní smlouva. V projednávané věci tedy podle stěžovatelky Krajský soud v Brně nerespektoval arbitrážní nález Arbitrážního soudu ve Stockholmu a současně porušil Newyorskou úmluvu tím, že neuložil správci konkursní podstaty požadovanou úhradu.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy. Právě obecné soudy jsou totiž povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR).
Z napadeného rozhodnutí je patrné, že důvody, které vedly krajský soud k zamítnutí návrhu stěžovatelky, byly založeny na vyjádření správce konkursní podstaty, který neuznal rozhodčí nález a poukázal přitom na skutečnost, že úpadce nebyl stranou Jednomyslné dohody na jejímž základě byla vedena arbitráž. Smluvní stranou byla společnost MORAVAN - AEROPLANES, a.s. Dále vycházel krajský soud z námitky správce konkursní podstaty, podle které by výkon rozhodčího nálezu byl v rozporu s čl. V. odst. 2 písm. b) Newyorské úmluvy pro rozpor s kogentním právními normami České republiky, zejména se zákonem o konkursu a vyrovnání. Současně správce konkursní podstaty zpochybnil i tvrzení, že se jedná o pohledávku za podstatou.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti právě tvrzení o tom, jedná-li se o pohledávku za podstatou, napadla a vyjadřovala nesouhlas se závěry krajského soudu. Posouzení této problematiky však postrádá ústavně právní rovinu, neboť Ústavní soud není instancí v systému všeobecného soudnictví, a nepřísluší mu posuzovat hmotně právní stránku vydaných rozhodnutí, případně nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Správností hodnocení důkazů se Ústavní soud zabývá jen tehdy, jestliže zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy.
Ostatní námitky správce konkursní podstaty a způsob, jakým se s nimi krajský soud vyrovnal, nepovažuje Ústavní soud za odporující citovaným základním právům. I z příloh, které stěžovatelka Ústavnímu soudu předložila, plynou krajským soudem posuzované okolnosti a pochybnosti o účastnících Jednoznačné dohody. Z konečného arbitrážního nálezu, uvedeného v podání adresovaném stěžovatelkou správci konkursní podstaty, je uvedeno označení "...společnosti Moravan (míněno MORAVAN - AEROPLANES a.s., pozn. právního zástupce)...". Z obchodního rejstříku plyne, že společnost Moravan, a.s. (IČ 000 10 618) je odlišná od společnosti MORAVAN - AEROPLANES, a.s. (IČ 255 47 879), jejímž je společnost Moravan, a.s. jediným akcionářem. Stejně tak je společnost MORAVAN - AEROPLANES, a.s. jediným akcionářem úpadce LETECKÉ ZÁVODY, a.s. (IČ 262 57 211), kterého se napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně týká.
Pokud tedy krajský soud námitky správce konkursní podstaty společnosti LETECKÉ ZÁVODY, a.s. zohlednil, neshledává Ústavní soud, že by takovým postupem došlo k tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces. Pokud krajský soud ve věci dospěl k jinému právnímu závěru, než jaký zaujala stěžovatelka a ta neuvedla jiné skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného práva, nezbývá, než takové tvrzení hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a v důsledku této ústavní stížnost odmítnout.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu