ECLI:CZ:US:2007:4.US.710.06.1
sp. zn. IV. ÚS 710/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného JUDr. Hedvikou Štecherovou, advokátkou Advokátní kanceláře v Ostravě-Přívoze, Orebitská 1121/1, proti průtahům v řízeních vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005 a sp. zn. 0 Nc 433/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je účastníkem řízení vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005 a sp. zn. 0 Nc 433/2005. V obou těchto řízeních nepostupoval Okresní soud ve Zlíně bez zbytečných průtahů, čímž podle stěžovatelova názoru porušil jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel se nejprve návrhem ze dne 2. 9. 2005, vedeným u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 10 C 253/2005, domáhal povolení obnovy řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 12 C 55/98. Návrhem ze dne 8. 9. 2005 pak požádal o osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že soud několik měsíců neprovedl žádný procesní úkon, podal stěžovatel dne 15. 3. 2006 stížnost proti nejednání a průtahům v řízení k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně. K této stížnosti bylo stěžovateli dopisem ze dne 5. 4. 2006 sděleno, že v řízení lze očekávat nepochybně rychlejší postup soudu, nicméně nelze nepřihlížet k objektivním možnostem soudu. Průtahy nebyly shledány za natolik zásadní, aby stížnost byla považována za důvodnou. Podle názoru stěžovatele však k nedůvodným průtahům došlo, neboť první úkon soudu v této věci byl učiněn až dne 6. 3. 2006, a to výzvou k odstranění vad návrhu na zahájení řízení o povolení obnovy. Teprve dne 5. 4. 2006 pak byl stěžovateli zaslán vzor potvrzení o jeho finančních poměrech k vyplnění k předložení soudu ve stanovené lhůtě. Na výzvu k odstranění vad návrhu stěžovatel reagoval svým podáním ze dne 30. 3. 2006 a k zaslanému tiskopisu zaujal stanovisko v podání ze dne 15. 5. 2006. Soud usnesením ze dne 24. 5. 2006 stěžovateli nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků a stěžovatel proti tomuto rozhodnutí podal odvolání ze dne 12. 8. 2006.
Dne 12. 9. 2005 stěžovatel napadl rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně ve věci sp. zn. 12 C 55/98 žalobou pro zmatečnost. Toto řízení je vedeno pod sp. zn. 0 Nc 433/2005 a stěžovatel v tomto řízení návrhem ze dne 30. 9. 2005 rovněž požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Protože i v tomto řízení soud neprovedl několik měsíců žádný procesní úkon, podal stěžovatel dne 15. 3. 2006 stížnost proti nejednání a průtahům v řízení k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně. K této jeho stížnosti mu bylo přípisem ze dne 5. 4. 2006 sděleno, že v řízení lze očekávat nepochybně rychlejší postup soudu, nicméně nelze nepřihlížet k objektivním možnostem soudu. Průtahy nebyly shledány za natolik zásadní, aby stížnost byla považována za důvodnou. I v tomto řízení však podle stěžovatelova názoru došlo k nedůvodným průtahům, neboť první úkon soudu v této věci byl učiněn až dne 3. 3. 2006, a to výzvou k doplnění podání ze dne 12. 9. 2005. Stěžovatel na výzvu reagoval podáním ze dne 30. 3. 2006 a soud usnesením ze dne 5. 4. 2006 stěžovatelovu žalobu pro zmatečnost odmítl. K průtahům v řízení, a to jak ve věci sp.zn.10 C 253/2005, tak i ve věci sp.zn. 0 Nc 433/2005, stěžovatel podal opakovanou stížnost dne 6. 10. 2006 k rukám předsedy Okresního soudu ve Zlíně.
Vzhledem k výše uvedenému má stěžovatel za to, že v obou řízeních došlo k neodůvodněným průtahům, a navrhuje proto, aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že v řízeních vedených u Okresního soudu ve Zlíně pod sp.zn. 10 C 253/2005 v období od 6.9.2005 do 6.3.2006 a pod sp. zn. 0 Nc 433/2005 v období od 12.9.2005 do 3.3.2006 došlo k neodůvodněným průtahům, čímž byla porušena Listinou a Úmluvou garantovaná stěžovatelova základní práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě.
II.
Předtím, než Ústavní soud přikročí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Po zvážení obsahu ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Nepřípustnost ústavní stížnosti v řízení před Ústavním soudem vyplývá ze skutečnosti, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že se nejedná o procesní prostředek, který by mohl být využit k ochraně práva vedle prostředků jiných, ale že lze ústavní stížnost podat po vyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.
Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti neodůvodněným průtahům v řízení, pak Ústavní soud připomíná, že novelou zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), provedenou zákonem č. 192/2003 Sb., byl do právního řádu s účinností od 1. 7. 2004 včleněn nový institut, tzv. návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu (§174a zákona o soudech a soudcích). Vzhledem k této snaze zákonodárce zavést zmíněný nový efektivnější prostředek sloužící k nápravě situace vzniklé průtahy v řízení, považuje Ústavní soud za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti proti průtahům v řízení, aby stěžovatel prokázal, že tento prostředek poskytnutý mu zákonem k ochraně jeho práv v řízení před obecnými soudy vyčerpal, což v posuzované věci stěžovatel, jak plyne z ústavní stížnosti, neosvědčil.
Jestliže tedy tvrzení stěžovatele o průtazích v řízení, jež tvoří meritum ústavní stížnosti, bylo objektivně uplatnitelné v návrhu podle §174a zákona o soudech a soudcích, který nadto svým smyslem - ve vztahu ke stěžovatelem popsanému stavu řízení - se jeví být přiléhavým a efektivním prostředkem nápravy, pak tím, že stěžovatel jeho prostřednictvím nepostupoval, nebyly ani vyčerpány všechny procesní prostředky, jež zákon k ochraně práva poskytuje.
V souladu se závěry Ústavního soudu v obdobných případech dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a nezbylo proto než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. července 2007
Michaela Židlická
soudce zpravodaj