ECLI:CZ:US:2007:4.US.714.07.1
sp. zn. IV. ÚS 714/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti TERMO & CO, s.r.o., se sídlem Cheb, Dyleňská 335/6, IČ: 00884383, zastoupené JUDr. M. N., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.1.2007, č.j. 3 As 15/2005-120, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16.3.2007 se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím byla porušena její základní práva a svobody zakotvená v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelce byla rozhodnutím Státní energetické inspekce, územní inspektorát Plzeň, ze dne 4.7.2003, č.j. 032303702/237/03/32.104/Le ve spojení s rozhodnutím Státní energetické inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem v Praze 2, ze dne 26.8.2003, č.j. 032303702/962/03/90.120/Kr, uložena pokuta podle ustanovení §17 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách"), ve výši 950 000,- Kč. Stěžovatelka podala proti uvedeným rozhodnutím správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 11.11.2004, č.j. 11 Ca 252/2003-61, zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka kasační stížnost. O této kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že se zamítá a žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je předmětem ústavní stížnosti.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, žeje společností podnikající v oboru výroby a prodeje tepelné energie. V souladu se svým podnikáním dodávala v roce 2000 tepelnou energii městu Plesná a v roce 2001 rovněž městu Plesná a dále soukromým vlastníkům domů v obcích Staré Sedliště a Stříbro. Ve všech lokalitách provedla stěžovatelka rozsáhlé investice a rekonstrukce za účelem nahrazení stávajících výměníkových stanic na páru za nové zdroje - plynové kotelny. Výsledkem kontroly Státní energetické inspekce zahájené dne 2.12.2002 zaměřené na prověření správnosti tvorby ceny tepla pro vytápění a tepla pro centralizovanou přípravu teplé užitkové vody pro domácnosti v roce 2001 bylo shora uvedené rozhodnutí o udělení pokuty stěžovatelce. Nejvyšší správní soud i před ním rozhodující orgány dospěly k mylnému závěru, že stěžovatelka dodávala v roce 2000 tepelnou energii pro domácnosti. K tomu stěžovatelka konstatovala, že odběrateli, tedy smluvními partnery stěžovatelky, kterým dodávala tepelnou energii v roce 2001, byly výhradně obce a soukromé osoby - vlastníci domů. Jaká část tepelné energie byla následně vlastníkem domu použita na vytápění a přípravu teplé užitkové vody pro byty (domácnosti), nebyla stěžovatelce známa. Stěžovatelka uvedla, že došlo k hrubému zjednodušení, neboť pro účely výpočtu maximální možné věcně usměrňované ceny tepelné energie roku 2001 pro lokality Plesná, Staré Sedliště a Stříbro byly použity údaje z roku 2000 pro lokalitu Plesná, což nezohledňuje rozdílné náklady na výrobu tepelné energie. Pro rok 2001 nebylo - dle názoru stěžovatelky - možné pro lokality Staré Sedliště a Stříbro ve smyslu výměru Ministerstva financí ČR č. 01/2001, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (dále jen "výměr MF č. 01/2001"), určit cenu tepelné energie pro domácnosti za rok 2000, cenová kontrola tedy měla být zaměřena pouze na dodržování ostatních pravidel tvorby věcně usměrňované ceny tepla. Pro lokality Staré Sedliště a Stříbro v případě, že nebyly údaje od předchozích dodavatelů, měla být jako výchozí cena pro kalkulaci maximálního nárůstu použita u jednotlivých zdrojů v těchto lokalitách až cena za rok 2001, resp. 2002, kdy stěžovatelka dodávala tepelnou energii celoročně. Závěry obecných soudů vedou dle stěžovatelku k absurdnímu závěru, že obyvatelé jedné lokality, v níž nebylo zapotřebí provádět rozsáhlé investice a u nichž je výroba tepelné energie méně nákladná, "doplácejí" v průměru na obyvatele jiné lokality, kde naopak bylo zapotřebí provést rozsáhlé rekonstrukce. Ve výroku rozhodnutí o uložení pokuty je uvedeno ustanovení, podle něhož není a nemůže být ukládána pokuta, neboť zde mělo být uvedeno ustanovení §2c odst. 4 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, v platném znění. Navíc ustanovení §95 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen "energetický zákon"), obsahuje speciální úpravu stanovení výše pokuty v oblasti energetiky, z čehož je nutné dovodit, že podle §17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách Státní energetická inspekce nepostupuje. Výměr MF č. 01/2001 považovala stěžovatelka za nezákonný, resp. zmatečný, neboť uvádí, že věcně usměrňovaná cena tepelné energie musí být vyjádřena v GJ, což nelze, neboť GJ jsou fyzikální, nikoliv měnovou jednotkou. Samotný vzorec pro výpočet průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie za rok 2000 považovala stěžovatelka za nezákonný. Navíc celou cenovou regulaci považovala za porušení svého vlastnického práva a dovolávala se rozhodnutí Ústavního soudu č. 528/2002 Sb., č. 84/2003 Sb. a č. 231/2000 Sb. Dle názoru stěžovatelky interpretace regulace ceny tepla zastávaná Nejvyšším správním soudem neadresně zvýhodňuje náhodně vybranou skupinu občanů (podle odběrného místa) bez ohledu na jejich sociální poměry. Závěrem stěžovatelka uvedla, že regulace ceny tepla v interpretaci Nejvyššího správního soudu nutí dodavatele tepla prodávat tepelnou energii za cenu znemožňující návratnost investovaných finančních prostředků.
Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Ca 252/2003, a poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelky.
Část II. položka 4 bod 1 věta první výměru MF č. 01/2001 zní:
"Věcně usměrňovaná cena tepelné energie od výrobce a distributora pro všechny odběratele zahrnuje ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a příslušnou daň."
Část II. položka 4 bod 3 výměru MF č. 01/2001 zní:
"Pro věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti vytvořené podle bodu 1, kterou dodávají
a) výrobci a distributoři vlastníkům (správcům) domovních objektů, kteří zabezpečují dodávky tepelné energie pro domácnosti, a vlastníkům rodinných domů vytápěných ze systému centralizovaného zásobování teplem,
b) vlastníci (nájemci) blokových a domovních kotelen a předávacích stanic,
dále platí, že nesmí být v průměru za rok 2001 vyšší než průměrná věcně usměrňovaná cena tepelné energie pro domácnosti vyjádřená v GJ měřených na vstupu do vytápěného objektu (v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt se zohledněním ztrát ve venkovních rozvodech) za rok 2000 zvýšená o
- 3,5 % pro dodávky tepelné energie od prodávajícího s průměrnou věcně usměrňovanou cenou roku 2000 na vstupu do vytápěného objektu do 350,- Kč/GJ včetně, v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt do 315,- Kč/GJ včetně;
- 2,5 % pro dodávky tepelné energie od prodávajícího s průměrnou věcně usměrňovanou cenou roku 2000 na vstupu do vytápěného objektu nad 350,-- Kč/GJ, v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt nad 315,-- Kč/GJ.
Přitom platí ustanovení bodu (6).
Ceny uvedené v tomto bodu se rozumějí včetně daně z přidané hodnoty."
K námitce stěžovatelky, že nedodávala v rozhodné době tepelnou energii domácnostem, Nejvyšší správní soud poukázal na údaje poskytnuté samotnou stěžovatelkou, která sama uvedla, jaké měla v roce 2000 tržby za tepelnou energii pro domácnosti (čl. 5 správního spisu). Navíc lze k této námitce poukázat i na interpretaci, z níž vycházely již správní orgány. Z části II. položka 4 bod 3 písm. a) výměru MF č. 01/2001 totiž vyplývá, že k tomu, aby dodával výrobce či distributor tepelnou energii domácnostem, není třeba, aby měl uzavřenou smlouvu s každou domácností zvláště, ale postačuje, aby dodával tepelnou energii vlastníkům (správcům) domovních objektů, jako tomu bylo i v tomto případě.
S námitkou, že došlo k poměřování nesouměřitelných údajů, neboť pro jednotlivé lokality měla být cena určována samostatně, se již vypořádal Nejvyšší správní soud, stejně jako před ním rozhodující orgány. Je třeba respektovat, že vypočítávání věcně usměrňovaných cen vztáhl normotvůrce pro posuzované období k jednotlivým dodavatelským subjektům, a nikoli k jednotlivým lokalitám. Hodnoty pro výpočet věcně usměrňované ceny tepla se týkají výrobce či distributora celkově a ne v rozdělení podle zdrojů tepla, které provozuje a z kterých dodává tepelnou energii určenou pro domácnosti.
Ústavní soud dodává, že bylo v dispozici zákonodárce, resp. v rámci delegace pravomoci v projednávaném případu na Ministerstvu financí ČR, upravit ekonomické a sociální vztahy týkající se veřejného zájmu, jakým je dodávání energií obyvatelstvu, jestliže jsou dodržovány ústavně právní kautely, zejména princip proporcionality. V projednávané věci je nepřípadný odkaz stěžovatele na judikaturu vztahující se k úpravě nájemného, neboť jde o skutkově i právně odlišné situace. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000 (Sb.n.u. sv. 18, str. 287) Ústavní soud uvedl, že cenová regulace, nemá-li přesáhnout meze ústavnosti, nesmí evidentně snížit cenu tak, aby tato vzhledem ke všem prokázaným a nutně vynaloženým nákladům eliminovala možnost alespoň jejich návratnosti, neboť v takovém případě by vlastně implikovala popření účelu a všech funkcí vlastnictví. V případě regulace ceny tepelné energie jsou tyto požadavky splněny, neboť je počítáno nejen s náklady stěžovatele, ale i s přiměřeným ziskem.
Jestliže vlivem zvýšených nákladů na výrobu bylo třeba zvýšit průměrnou věcně usměrňovanou cenu nad připuštěný limit, bylo možno požádat Energetický regulační úřad o výjimku (srov. část II. položka 4 bod 4 písm. b) výměru MF č. 01/2001), což sice stěžovatelka učinila, avšak po stanovené lhůtě. Z tohoto důvodu nemohla být její žádost projednána. Ve stěžovatelčině případu tedy byly poskytnuty mechanismy k zajištění přiměřeného zisku a nelze se domnívat, že by zde došlo ze strany normotvůrce či orgánů veřejné moci k nepřiměřenému zásahu do jejího vlastnického práva ve smyslu shora uvedeného nálezu Pl. ÚS 3/2000. Skutečnost, že nemohla být stanovena cena s přihlédnutím ke zvýšeným nákladům stěžovatelky, byla zapříčiněna pozdním podáním žádosti stěžovatelky o výjimku.
Nemůže být akceptován výklad stěžovatelky, z něhož vyplývá, že jestliže nebyla dodávána tepelná energie v předchozím roce pro lokality Staré Sedliště a Stříbro, nemůže pro ně být stanovena maximální cena pro rok 2001. To odporuje jednak shora uvedenému výkladu směřujícímu k celkové průměrné ceně pro všechny odběratele za předchozí rok, nezohledňující počet těchto odběratelů, ani z jakých zdrojů je jim dodáváno teplo, a jednak by se právní vztah mezi stěžovatelkou a domácnostmi ocitl první rok bez právní regulace výše ceny, což by popíralo smysl celé právní úpravy regulace cen. I v dalších letech by totiž tato prvotní libovolně stanovená cena deformovala cenu v následujících letech. Nelze akceptovat ani námitku, že by se při výpočtu maximální ceny tepelné energie mělo postupovat podle cen předchozích dodavatelů, neboť ani tehdy by nemusela být zajištěna přiměřenost ceny. Na jedné straně by mohl být nový dodavatel nucen vyrábět za cenu třeba i nižší, než za kterou vyráběl dosud, na druhé straně by změna dodavatele neměla pro odběratele žádný efekt, chtěli-li by změnou dodavatele cenu za poskytovanou službu snížit.
Ani s tvrzením, že pokuta měla být ukládána podle ustanovení §95 odst. 1 energetického zákona a nikoliv podle §17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách, nelze souhlasit, neboť energetický zákon neobsahuje výši pokut a je tedy třeba v tomto rozsahu použít zákon o cenách, což správní orgány učinily.
Z dalších námitek stěžovatelky se podává, že vlastní vydání výměru MF č. 01/2001, zejména stanovení výpočtu věcně usměrňované ceny tepelné energie a její vyjádření v GJ, považuje za protiústavní; jeho zrušení jako celku, ani jeho některých ustanovení však stěžovatelka v petitu ústavní stížnosti nenavrhla. Dle ustanovení §78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), dojde-li senát v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti k závěru, že zákon nebo jiný právní předpis anebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis, řízení přeruší a podá návrh plénu na zrušení takového právního předpisu podle čl. 87 odst. 1 písm. a) nebo b) Ústavy. O takovýto případ však v projednávané věci nejde. Senát Ústavního soudu je toho názoru, že ustanovení o věcně usměrňované ceně tepelné energie pro domácnosti vyjádřené v GJ, lze i ve spojení s dalšími ustanoveními výměru MF č. 01/2001 interpretovat tak, aby nečinilo potíže, což se v praxi děje. Není úkolem Ústavního soudu cizelovat právní řád od nepřesných ustanovení právních předpisů, ale rušit pouze ty, jenž jsou svou povahou protiústavní. Jak vyplývá ze shora uvedeného, protiústavním výměr MF č. 01/2001 ani jeho interpretaci provedenou orgány veřejné moci v projednávaném případě Ústavní soud neshledal.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu