ECLI:CZ:US:2007:4.US.726.06.1
sp. zn. IV. ÚS 726/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. G., právně zastoupeného Mgr. M. J., směřující proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku, výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody ze dne 19. října 2006, č.j. 3 T 112/2002-610, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel namítal, že uvedeným opatřením byla narušena jeho ústavně zaručená práva. Konkrétně právo nebýt stíhán nebo zbaven osobní svobody jinak, než ze zákonem stanovených důvodů podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, a dále práva na svobodu a osobní bezpečnost, právo nebýt zbaven svobody jinak než v souladu s řízením stanoveným zákonem a aby bylo zaručeno splnění povinností stanovených zákonem, podle čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel má za to, že postup Okresního soudu ve Frýdku - Místku má nezákonné prvky, neboť v jeho věci neexistuje vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by měl být výkon trestu odnětí svobody nařízen.
Stěžovatel uvedl, že :
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. srpna 2002, č.j. 3 T 112/2002-431 (dále jen "rozsudek 1"), byl shledán vinným z trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) trestního zákona, a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c) trestního zákona, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let, dále k peněžitému trestu ve výši 9.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce,
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j. 3 T 69/2003-76 (dále jen "rozsudek 2"), byl shledán vinným z trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. listopadu 2003, sp. zn. 4 T 110/2003 (dále jen "rozsudek 3"), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. září 2004, č.j. 5 T 22/2004-66 (dále jen "rozsudek 4"), byl shledán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin, spojenému s trestem zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let .
Následně vydal Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesení ze dne 17. května 2005, č.j. 3 T 112/2002-564, kterým nařídil výkon trestu odnětí svobody, neboť stěžovatel se ve zkušební době dopustil další trestné činnosti. V usnesení byl citován odkaz na výše uvedené rozsudky 2, 3 a 4. Stěžovatel nesouhlasil tímto usnesením a napadl jej stížností. O té rozhodl Krajský soud v Ostravě, který ji usnesením ze dne 21. září 2005, č.j. 7 To 427/2005-580, zamítl.
Z podnětu stěžovatele byla usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, povolena obnova řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 69/2003, a současně byl zrušen výše citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j. 3 T 69/2003-76, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. V obnoveném řízení byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 T 92/2006-8 (dále jen "rozsudek 5"), stěžovatel zproštěn obžaloby.
Dne 19. října 2006 byla vydána pod č.j. 3 T 112/2002-610, výzva stěžovateli, aby nastoupil výkon trestu odnětí svobody nařízený usnesením ze dne 17. května 2005, č.j. 3 T 112/2002-564. Tuto výzvu stěžovatel napadl v ústavní stížnosti s tím, že pro nařízení a nástup do výkonu trestu je nezbytná existence vykonatelného rozhodnutí. Podle jeho přesvědčení však v jeho věci takové rozhodnutí neexistuje, neboť bylo výše popsaným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, zrušeno jako "...rozhodnutí obsahově navazující...". V době vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí vycházel soud z předešlého odsouzení, tedy z právního stavu, který sice v té době existoval, ale po nařízení obnovy řízení pominul.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil napadené opatření, kterým byl vyzván k nastoupení k výkonu trestu.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i se spisem Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 3 T 112/2002, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil za situace, kdy proti napadenému opatření není možno použít žádný procesní nástroj, a jedinou možností jeho obrany tak zbyla ústavní stížnost.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, resp. nevydání rozhodnutí s nímž nesouhlasí, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a následné rozhodnutí, které splňuje požadavky dané příslušnými procesními i hmotně právními předpisy.
Právě obecné soudy jsou povolány tomu, aby na základě konkrétních znalostí případu a v souladu s příslušnými právními předpisy vydávaly rozhodnutí, týkající se projednávaných věcí. Pokud přitom dodržují ústavně právní principy (čl. 90 a 95 Ústavy ČR) a chrání základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy ČR), není v pravomoci Ústavního soudu, aby taková rozhodnutí rušil.
Stěžovatel v projednávané věci dospěl k právnímu názoru, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, byla zrušena veškerá rozhodnutí, v nichž se vyskytovala zmínka či odkaz na zrušený rozsudek 2. Jeho interpretace však není správná. Usnesením o nařízení výkonu trestu (č.j. 3 T 112/2002-564) totiž stěžovatel nebyl odsouzen pro předchozí odsouzení, ale byl mu nařízen výkon trestu odnětí svobody pro neosvědčení se ve zkušební době. To, že toto usnesení o přeměně trestu podmíněného v nepodmíněný trest odnětí svobody odkazovalo na tři rozsudky (2, 3 a 4), z nichž jeden byl zrušen (rozsudek 2), samo o sobě neznamená, že by se stěžovatel osvědčil. Dále zůstaly platné a pravomocné dva rozsudky jimiž byl stěžovatel odsouzen. Mimo rozsudku 4, který zůstal nařízením obnovy nedotčen, obnovila se, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (R 58/1977) i platnost rozsudku 3.
Za popsaného stavu věci nedoznalo povolením obnovy řízení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku o neosvědčení se ve zkušební lhůtě změn, a proto na něm ani na usnesení o nařízení výkonu trestu, resp. v ústavní stížnosti napadenému opatření - výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody, nelze shledávat zkrácení stěžovatele v jeho naříkaných právech.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecného soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu