ECLI:CZ:US:2007:4.US.731.05.2
sp. zn. IV. ÚS 731/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti Ing. J. V., právně zastoupené advokátem JUDr. V. A., proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 11. 11. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož stěžovatelka brojila proti postupu soudů v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, jež bylo vedeno pod sp. zn. 26 Cm 337/93.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nebyla v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem, byla o této náležitosti řízení řádně poučena, načež následně její právní zástupce odeslal dne 31. 3. 2006 Ústavnímu soudu plnou moc, jíž ho stěžovatelka zmocnila k zastupování v dané věci. Ze zákona o Ústavním soudu, jakož i z poučení, kterého se stěžovatelce dostalo, vyplývá, že již samotný návrh ústavní stížnosti musí být sepsán advokátem. Pouhé doplnění plné moci tedy považoval Ústavní soud za nedostatečné a vyzval právního zástupce stěžovatelky k doplnění návrhu. Přípisem ze dne 28. 2. 2007 doplnil advokát ústavní stížnost tak, že stěžovatelka napadá usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25.
Jedním ze základních předpokladů pro podání ústavní stížnosti je existence zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, přičemž tento zásah musí být aktuální již v době podání návrhu, tj. musí v době podání trvat. Ústavní stížností nelze brojit proti těm zásahům, jež mohou někdy v budoucnu hypoteticky vzniknout. Obsah ústavní stížnosti se posuzuje zpravidla ke dni podání návrhu a je tedy zřejmé, že ústavní stížností z roku 2005 nelze brojit proti usnesení z roku 2006, o němž se stěžovatelka ve svém původním návrhu z pochopitelných důvodů nezmiňuje. Za předpokladu, že by Ústavní soud vnímal napadení usnesení okresního soudu jako rozšíření návrhu, bylo by nutno na uvedené podání hledět jako na opožděné, neboť první zmínka o tomto usnesení se nachází v přípisu, jež byl odevzdán k poštovní přepravě dne 5. 3. 2007. Minimálně do tohoto data nebyl předmět ústavní stížnosti blíže specifikován a nelze přistoupit na myšlenku, že by bylo lze pod ústavní stížnost podřadit a tedy dodatečně napadnout jakékoli rozhodnutí obecných soudů od data podání návrhu, tj. od 10. 11. 2005.
Dále je třeba poznamenat, že i za předpokladu včasného podání by bylo nutno zkoumat, zda byly ve věci usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 4. 2006, č.j. Nc 5858/2005-25, vyčerpány všechny opravné prostředky, neboť ústavní stížnost je založena na zásadě subsidiarity. Z vyžádaného soudního spisu je zřejmé, že stěžovatelka ve věci napadeného usnesení nepodala odvolání ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, přičemž byla o této možnosti řádně poučena. Ústavní soud by tak musel předmětnou věc odmítnout pro nepřípustnost.
Nad nutný rámec odůvodnění lze k soudnímu řízení ve věci samé uvést, že rozhořčení stěžovatelky nad délkou soudního řízení je zcela pochopitelné, na druhou stranu byl výsledkem sporu právní titul, jehož mohla stěžovatelka v zákonné lhůtě využít k domáhání se svých práv, což však neučinila. Napadá-li stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti poučení provedené Vrchním soudem v Praze ve věci samé, nezbývá než konstatovat, že řízení bylo skončeno v roce 2003 a je tedy zřejmé, že jakýkoli přezkum ze strany Ústavního soudu není možný, a to s ohledem na šedesátidenní lhůtu pro podání návrhu od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (srov. ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
S ohledem na okolnosti výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnout pro opožděnost, a to v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu ČR.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu