ECLI:CZ:US:2007:4.US.741.07.1
sp. zn. IV. ÚS 741/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. O., bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, čj. 30 Cdo 3060/2006-31, Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2005, čj. 21 Co 170/2005-24, a Městského soudu v Brně ze dne 4. 4. 2005, čj. 4 Nc 105/99-20 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 20. 3. 2007 se A. O. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí a věc vrátil obecným soudům k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007 vyplývá, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 4. 4. 2005 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení. Krajský soud v Brně k odvolání stěžovatele usnesením ze dne 13. 5. 2005 usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 2. 2007 dovolání stěžovatele odmítl, neboť směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
III.
Podle nejasně formulovaného odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel zřejmě zamýšlel vyjádřit nesouhlas s tím, že nalézací, resp. odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení, a s usnesením dovolacího soudu, který dle jeho názoru nepostupoval v souladu s občanským soudním řádem.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout dílem jako opožděně podanou a dílem jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
V části směřující proti usnesením soudu prvého stupně ze dne 4. 4. 2005 a soudu odvolacího ze dne 13. 5. 2005 se jedná o ústavní stížnost (doručenou Ústavnímu soudu stěžovatelem až dne 20. 3. 2007) podanou opožděně. Jak lze totiž dovodit z ustanovení §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podáním ze zákona nepřípustného dovolání se neprodlužuje 60 denní lhůta k podání ústavní stížnosti stanovená v §72 odst. 3 citovaného zákona.
V části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Důvody, pro které dovolací soud dovolání stěžovatele odmítl, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadeném usnesení vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat, odkazuje. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry dovolacího soudu, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaného usnesení založit nemohly.
K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na očividné opožděnosti i neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 27. března 2007
Miloslav Výborný
předseda senátu