ECLI:CZ:US:2007:4.US.804.06.1
sp. zn. IV. ÚS 804/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. H., zastoupeného JUDr. Jindrou Pavlíkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Revoluční 24, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2006, č.j. 28Cdo 2597/2005-230, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2004, č.j. 14Co 298/2004-184, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 3. 2004, č.j. 27C 73/1995-129 v rozsahu vyhovujícího výroku, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit žalobci částku 436.075,98 Kč s 3% úrokem z prodlení za dobu od 1. 3. 1994 do 15. 7. 1994 a se 16% úrokem z prodlení za dobu od 16. 7. 1994 do zaplacení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel byl v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 o zaplacení 691.981,80 Kč s příslušenstvím v postavení žalovaného. Obvodní soud žalobě vyhověl a zavázal stěžovatele uvedenou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku. K odvolání stěžovatele změnil Městský soud v Praze rozhodnutí tak, že do částky 436.075,98 Kč s příslušenstvím vyhovující rozsudek potvrdil, do částky 8.640,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a do částky 247.265,82 s příslušenstvím rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí v rozsahu potvrzujícího výroku dovolání, které bylo dovolacím soudem odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je svým obsahem namířena proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu, ačkoliv stěžovatel navrhuje i zrušení potvrzené části rozhodnutí soudu I. stupně a rozhodnutí soudu dovolacího. Stěžovatelovy námitky se týkají problematiky provádění dokazování, hodnocení důkazů a soudem učiněných skutkových zjištění.
Obecné soudy podaly k ústavní stížnosti vyjádření. Obvodní soud pro Prahu 1 odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a upozornil, že v argumentaci stěžovatele není ničeho namítáno proti tomuto rozhodnutí.
Odvolací soud vyjádřil přesvědčení, že jeho postupem nedošlo k porušení základních práv stěžovatele. Uvedl, že postupoval v souladu v občanským soudním řádem a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.
Nejvyšší soud rovněž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
Uvedená vyjádření neobsahovala žádné nové skutečnosti, a proto je soud stěžovateli k případné replice nezasílal.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, k posouzení ústavní stížnosti si vyžádal i spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp.zn. 27C 73/95 a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně vyjadřoval k problematice "přehodnocování" hodnocení důkazů, které proběhlo před obecnými soudy (srov. např. rozhodnutí ve věci sp.zn. III.ÚS 854/06, sp.zn. I.ÚS 682/06, sp.zn. III.ÚS 775/06). Jako orgán moci soudní, který však není součástí soustavy obecných soudů a nemůže sloužit jako další instance v přezkumu jejich rozhodovací činnosti, není zásadně k takovému přehodnocování povolán. Jeho úkolem je výlučně ochrana ústavnosti. Z této pozice provádí Ústavní soud přezkum napadených rozhodnutí obecných soudů a zabývá se tedy pouze námitkami, které přesahují do sféry základních práv a svobod daných ústavním pořádkem. Třebaže stěžovatel shledává skutkové závěry učiněné odvolacím soudem v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů, Ústavní soud takovýto rozpor v odůvodnění napadeného rozhodnutí nezaznamenal. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je naproti tomu odůvodněno velice pečlivě, vyčerpávajícím způsobem a v podstatě v sobě obsahuje odpovědi na námitky, které stěžovatel formuluje v ústavní stížnosti.
Ve vztahu k rozhodnutí soudu dovolacího konstatoval pouze stěžovatel, že z něj nelze dovodit, zda se soud jeho konkrétními námitkami vůbec zabýval. Jinými slovy lze říci, že stěžovatelova argumentace ve vztahu k tomuto rozhodnutí se omezuje na závěr, že jelikož mu Nejvyšší soud nevyhověl, podílel se rovněž na údajném porušení jeho základních práv. V souvislosti s tímto přístupem Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces, kterého se stěžovatel dovolává, nelze interpretovat jako právo na úspěch ve sporu.
K rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, jehož část navrhuje stěžovatel v petitu ústavní stížnosti rovněž ke zrušení, potom stížnost neuvádí žádné odůvodnění, na které by Ústavní soud mohl reagovat.
V souhrnu lze říci, že soudy postupovaly v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i příslušnými zákony. Námitky stěžovatele jsou spíše prezentací jeho vlastní interpretace provedených důkazů a skutkových závěrů, se kterou se obecné soudy neztotožnily, a nelze z ní vyvodit zásah do jeho základních práv a svobod. Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. září 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu