ECLI:CZ:US:2007:4.US.909.07.1
sp. zn. IV. ÚS 909/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti A. O., bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, čj. 6 Ads 116/2006-56, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2006, čj. 41 Cad 21/2006-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2007 se A. O. (dále též "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí (přičemž usnesení krajského soudu označil nesprávně jako rozsudek) a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007 vyplývá, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 10. 2006 zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, čj. 41 Cad 21/2006-19, s odůvodněním, že majetkové poměry stěžovatele nevyžadují, aby mu byl pro toto řízení ustanoven zástupce.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 2. 2007 kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodnou zamítl.
III.
V nejasně formulované ústavní stížnosti stěžovatel zřejmě zamýšlel vyjádřit nesouhlas s tím, že obecné soudy nevyhověly jeho návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
IV.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako zjevně neopodstatněnou, přičemž k vysvětlení tohoto závěru postačí uvést následující.
Důvody, pro které Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele a krajský soud jeho návrh zamítly, jsou přehledně a zcela srozumitelně v napadených rozhodnutích vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu cokoli k nim dodávat. Žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhým nesouhlasem se správnými závěry obecných soudů, takže stěžovatelovy vývody důvod ke kasaci stěžovaných rozhodnutí založit nemohly.
K odstranění nedostatku právního zastoupení Ústavní soud stěžovatele nevyzýval, neboť i kdyby tato vada byla odstraněna, nic by to na zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti změnit nemohlo.
Z uvedených důvodů bylo podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodnuto, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu