ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.81.06
sp. zn. Pl. ÚS 81/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci návrhu Vrchního soudu v Praze, se sídlem Praha 4, Nám. Hrdinů 1300, na zrušení části ustanovení §214 odst. 2 písm. d) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky a doručeným Ústavnímu soudu dne 3. listopadu 2006, Vrchní soud v Praze, za nějž jedná soudce JUDr. Ladislav Derka (dále jen "navrhovatel"), navrhl zrušení shora označeného ustanovení občanského soudního řádu ( dále jen "OSŘ"), a to ve slovech "odst. 1". V návrhu uvedl, že přesvědčení o neústavnosti tohoto ustanovení získal během řízení vedeného pod sp. zn. 12 Cmo 129/2006.
Podle navrhovatele základním problémem sporného ustanovení je, že zatímco v případě zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím, podle §219a odst. 1 OSŘ, není nutno nařídit jednání, v případě zrušení rozhodnutí podle §219a odst. 2 OSŘ jednání nutno nařídit je. Přitom nařízení takového jednání nejen že postrádá smysl, ale je navíc rozporné s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod, podle něhož má být záležitost každého projednána soudem v přiměřené lhůtě. Ustanovení §214 odst. 2 písm. d) OSŘ tedy vede 1) ke zbytečnému prodlužování řízení, neboť nařízené jednání je zcela zbytečné, a 2) na rozdíl od úpravy účinné do 31. března 2005 musí být jednání v obdobných případech vždy nařízeno. To nejen prodlužuje délku řízení, ale též zvyšuje náklady účastníků spojené s účastí na řízení, o jehož výsledku je přitom předem rozhodnuto. Je paradoxní, že tato právní úprava je důsledkem novely, provedené zákonem č. 59/2005 Sb., která přitom měla za cíl řízení urychlit, nikoliv zpomalit. Pokud by Ústavní soud zrušil slova "odst. 1", vedlo by to tedy k urychlení řízení, neboť odvolací soud by nemusel nařizovat jednání v případě zrušení jakéhokoliv rozhodnutí podle §219a OSŘ.
Ústavní soud, aniž považoval za nutné vyžadovat si stanoviska účastníků řízení, dospěl k závěru, že návrh Vrchního soudu v Praze je zjevně neopodstatněný.
Ustanovení §214 odst. 2 písm. d) OSŘ, ústavnost jehož slov "odst. 1" navrhovatel zpochybňuje, zní: Jednání není třeba nařizovat, jestliže, "d) se zrušuje rozhodnutí podle §219a odst. 1". Po eventuálním zrušení slov "odst. 1" by tedy jednání k projednání odvolání nebylo třeba nařizovat v případě zrušení rozhodnutí jak podle §219a odst. 1 OSŘ, tak podle odstavce druhého téhož ustanovení. Podle §219a odst. 2 OSŘ, pro kteréžto rozhodnutí je, za současné situace, nutno nařídit jednání, odvolací soud rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, zruší také tehdy, jestliže ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení.
Návrh zákona vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 59/2005 Sb. byl předložen Sněmovně skupinou poslanců dne 20. dubna 2004. Návrh zákona byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 26. listopadu 2004, Senát se návrhem zákona nezabýval a prezident republiky zákon podepsal dne 20. ledna 2005. Smyslem této novely OSŘ bylo, podle důvodové zprávy, zrychlení civilního řízení posílením apelačního principu v OSŘ. Ustanovení, jehož zrušení navrhovatel požaduje, původně v návrhu zákona nebylo a dostalo se do něj teprve v průběhu projednávání novely OSŘ v Poslanecké sněmovně. Poslanci nebyla, v průběhu projednávání návrhu, podaná novelizace §214 odst. 2 nijak diskutována (viz www.psp.cz, tisk 643 pro volební období 2002-2006).
Ústavní soud na prvém místě zdůrazňuje, že důvodem protiústavnosti zákona zásadně nemůže být jeho tvrzená neefektivnost. Ústavní soud nikdy neinterpretoval ve své judikatuře právo na projednání věci bez zbytečných průtahů (ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny) tak, že by si Ústavní soud sám osoboval právo na zevrubný přezkum zákonů z hlediska toho, zda mohou v praxi vyvolávat "zbytečné průtahy", nebo zda zakládají účastníkům řízení nebo obecným soudů zbytečné či nadměrné povinnosti. Základnímu právu účastníka řízení na projednání věci "bez zbytečných průtahů" ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny totiž odpovídá povinnost obecných soudů naplňovat tuto stěžejní zásadu spravedlivého procesu, v rámci pravidel, které pro řízení trestní, občanské nebo soudní řízení správní stanoví zákonodárce (srov. např. stanovisko Pl. ÚS st.6/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 10, str. 254).
Ústavní soud není nadán pravomocí suplovat eventuální pochybení zákonodárce a kontrolovat každé jednotlivé ustanovení procesního předpisu z hlediska jeho efektivity. Opačný závěr by vážně narušil princip dělby moci v demokratickém právním státě, neboť jen demokratickou cestou legitimovaný zákonodárce, a nikoliv orgán soudního charakteru, je tím orgánem, který má vytvářet efektivní procesní předpisy. Povinnost vytvářet zákony, které jsou v souladu s ústavním požadavkem řízení bez zbytečných průtahů, proto leží výhradně na zákonodárci.
S ohledem na to, že návrh Vrchního soudu v Praze na zrušení shora označených ustanovení považuje I. senát Ústavního soudu za zjevně neopodstatněný, nepředložil věc plénu a návrh odmítl podle §43 odst. 2 písm. b), ve spojení s §64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 8. března 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu