ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.89.06
sp. zn. Pl. ÚS 89/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. ledna 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Vlasty Formánkové a Jana Musila ve věci J. H., o návrhu na zrušení ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 28. 11. 2006 podání navrhovatele nadepsané jako stížnost, v němž se domáhal zrušení ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů. Zároveň ve svém podání doporučoval nahradit uvedené ustanovení jím zpracovaným textem, jenž by dle jeho názoru byl v souladu se zákonem č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Podání bylo doplněno dopisem navrhovatele ze dne 6. 1. 2007.
Ústavní soud se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a pravomoci, zejména Ústavou České republiky a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud nemůže tyto zákonné kompetence překračovat už vzhledem k čl. 2 odst. 3 Ústavy, podle nějž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení je Ústavní soud oprávněn toliko v mezích zmocnění vyplývajícího z čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy, tedy je-li takový zákon nebo jeho část v rozporu s ústavním pořádkem.
Podle §64 odst. 1 písm. e) ve spojení s §74 zákona o Ústavním soudu může být návrh na zrušení zákona jednotlivou osobou podán toliko spolu s ústavní stížností, nastala-li uplatněním napadeného zákona skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a je-li podle tvrzení stěžovatele napadený zákon v rozporu s ústavním zákonem.
Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat tehdy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (viz čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu). Z návrhu na zahájení řízení musí být mimo jiné patrno, co návrh sleduje a čeho se navrhovatel domáhá (viz §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Z podání navrhovatele a z přiložené korespondence s Úřadem vlády České republiky plyne, že navrhovatel nesouhlasí s tím, že se na něj nevztahuje nárok na proplacení jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., ani nárok na poskytování příplatku k důchodu podle nařízení vlády č. 622/2004 Sb. Oba tyto předpisy ve svém podání označuje za nedemokratické, byrokratické a diskriminační a v naprostém rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a jejími dodatkovými protokoly.
Ústavní soud však z podání neseznal, že by se navrhovatel skrze ústavní stížnost domáhal ochrany svých základních práv proti konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí, opatření či zásahu orgánu veřejné moci, k němuž by došlo na základě uvedených právních předpisů. Samotné prohlášení, že určitý zákon nepovažuje za spravedlivý a že navrhovateli se děje na jeho základě křivda, nelze považovat za návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §72 zákona o Ústavním soudu a na základě takového podání tedy nemůže dojít ani k zahájení řízení o zrušení zákona ve smyslu §64 odst. 1 písm. e) a §74 zákona o Ústavním soudu.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud kvalifikoval návrh jako podaný někým zjevně neoprávněným, což založilo důvod jeho odmítnutí dle §43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Za uvedených okolností považoval Ústavní soud již za nadbytečné navrhovatele vyzývat k odstranění vad návrhu (ve smyslu §29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2007
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu