ECLI:CZ:US:2008:1.US.1028.08.1
sp. zn. I. ÚS 1028/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Radkem Látem, advokátem v Pardubicích, Sladkovského 410, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 11. 3. 2008, č. j. 7 C 185/2007-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností, doplněnou podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 6. 8. 2008 brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému rozsudku Okresního soudu v Trutnově, kterým podle názoru stěžovatele bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, dané ustanovením čl. 90 a 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:
Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Trutnově tak, stěžovatel je povinen zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m . Praha částku 950,- Kč a dále na nákladech řízení částku 6.669,- Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že stěžovatel cestoval dne 4. 10. 2005 na lince č. 4 pražské hromadné dopravy bez platného jízdního dokladu. Podle stěžovatele je toto rozhodnutí porušením práva na spravedlivý proces, neboť v inkriminované době vůbec v Praze nebyl, měl být identifikován podle řidičského průkazu, který však v té době ztratil, jeho adresa uvedená v žalobě je mu zcela neznámá a soud neprovedl v řízení všechny stěžovatelem navrhované důkazy, zejména nedal vypracovat znalecký posudek z oboru grafologie k posouzení, zda podpis na protokolu Dopravního podniku je podpisem stěžovatele nebo jiné osoby.
Stěžovatel dále polemizuje s ústavností ust. §202 odst. 2 o. s. ř., podle kterého odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 2.000,- Kč.
II.
Ze spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 7 C 185/2007, Ústavní soud zjistil, že k návrhu Dopravního podniku hl. m. Prahy vydal Obvodní soud pro Prahu 5 dne 11. 10. 2006 pod č. j. 53 Ro 3511/2006-1, platební rozkaz, kterým uložil žalovanému (stěžovateli), aby zaplatil žalobci částku 950,- Kč a náhradu nákladů řízení v částce 6.669,- Kč. Usnesením ze dne 28. 2. 2007, č. j. 53 Ro 3511/2006-9, soud platební rozkaz zrušil, neboť jej nebylo možné doručit do vlastních rukou žalovaného.
Usnesením ze dne 25. 4. 2007, č. j. 11 C 185/2007-10, pak Obvodní soud pro Prahu 5 vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Trutnově. Soud vzal za prokázané, že stěžovatel je trvale hlášen k pobytu na adrese H., tedy v obvodu působnosti Okresního soudu v Trutnově, nikoliv na adrese v P., uvedené v žalobě.
Stěžovatel ve svém stanovisku k žalobě (č.l. 15) uvedl, že v říjnu 2005, kdy měl jet hromadnou dopravou bez platného dokladu, v Praze nepobýval, a nemohl tedy být ani revizorem kontrolován. Řidičský průkaz mu nebyl odcizen (pozn.: jak je uvedeno na č.l. 14 spisu), ale stěžovatel jej ztratil. Podpis na listině - zápisu o provedené přepravní kontrole není jeho podpisem. K ověření této skutečnosti navrhl ustanovit znalce.
Dopravní podnik hl. m. Praha ve svém stanovisku (č.l. 19) uvedl, že stěžovatel byl při přepravní kontrole identifikován podle řidičského průkazu, což může vysvětlovat chybu v uvedené adrese, protože řidičský průkaz adresu bydliště neobsahuje.
Při výslechu provedeném dožádaným soudem v Pardubicích stěžovatel (č.l. 25) uvedl, že v říjnu 2005 ztratil řidičský průkaz v nákupním centru v Mladé Boleslavi. Ztrátu nenahlásil, několik dní nato mu průkaz spolu s dalšími věcmi přišel poštou.
Se souhlasem stran (stěžovatel na č.l. 32, žalobce na č.l. 33) se pak dne 11. 3. 2008 konalo jednání soudu bez přítomnosti stran, při kterém Okresní soud v Trutnově vydal rozsudek, jímž stanovil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci částku 950,- Kč a na nákladech řízení částku 6.669,- Kč. Rozsudek odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že 4. 10. 2005 v 10:39 hod neměla kontrolovaná osoba - stěžovatel na lince č. 4 v úseku Bertramka - U Zvonu platný jízdní doklad. V zápisu o kontrole jsou uvedeny i osobní údaje kontrolovaného - jméno, příjmení (M. K.), datum narození, lomítko rodného čísla, jakož i údaj o dokladu z něhož byla totožnost ověřena (v kolonce pro podpis je nečitelný podpis či parafa) - řidičský průkaz. Dále vzal soud za prokázané, že stěžovatel nahlásil ztrátu tohoto řidičského průkazu až dne 9. 10. 2006. Tyto skutečnosti byly prokázány výslechem žalovaného a zprávou Městského úřadu Vrchlabí. Provedení dalších důkazů považoval soud za zbytečné, neboť tvrzení stěžovatele jsou v řízení rozporná a proto nevěrohodná. Nejprve uvedl, že mu řidičský průkaz nebyl odcizen, dne 25. 10. 2007 v rámci výpovědi u dožádaného soudu prohlásil, že jej ztratil a že mu byl poštou vrácen. Dle zprávy Městského úřadu ve Vrchlabí nahlásil ztrátu řidičského průkazu dne 9. 10. 2006. Držitel řidičského průkazu je povinen jeho ztrátu či odcizení hlásit neprodleně. Ohlásil-li stěžovatel ztrátu řidičského průkazu až dne 9. 10. 2006 (tedy až po uplynutí jednoho roku), i když jej neměl k dispozici již v říjnu 2005 (jak tvrdí), porušil svou zákonnou povinnost a tím znemožnil prokázání, že průkaz byl zneužit. K prokázání skutečnosti, že se v říjnu 2005 v Praze nezdržoval, žádné důkazy nenabídl. Vypracování požadovaného znaleckého posudku proto soud i s ohledem na hodnotu předmětu sporu považoval za neúčelné; lze mít ostatně pochybnosti o tom, zda by "parafa" na zápisu o přepravní kontrole byla dostatečným podkladem pro přezkum pravosti podpisu. Soud dovodil, že kontrolovanou osobou byl skutečně žalovaný (stěžovatel), jehož totožnost byla zjištěna podle řidičského průkazu. Tím, že nesplnil (pozn.: včas) zákonnou povinnost ohlásit ztrátu či odcizení průkazu, zbavil se možnosti prokázat, že byl průkaz zneužit jinou osobou.
III.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Okresní soud v Trutnově, který však jen odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí. Poukázal na to, že z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost soudu provést v občanském soudním řízení všechny účastníky navržené důkazy. Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí, neboť z něho nevyplývá nic jiného, než je obsaženo v napadeném rozsudku.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že svým podáním směřuje především proti tomu, jak obecný soud hodnotil provedené důkazy. Polemizuje ve své stížnosti s obsahem slov "odcizen" a "ztracen" a vytýká soudu, že tyto pojmy nerozlišil. Ze spisu však jednoznačně vyplývá, že v daném kontextu bylo předmětem dokazování, zda stěžovatel v kritickou dobu měl či neměl řidičský průkaz jako doklad totožnosti k dispozici. Ústavní soud se ztotožnil se závěrem obecného soudu, že tvrzení stěžovatele v průběhu řízení jsou rozporná, navíc k nim nenabídl žádné důkazy. V úvahu je třeba vzít i to, že stěžovatel oznámil údajnou ztrátu řidičského průkazu až poté, co byl vydán platební rozkaz, tedy celý rok po jeho údajné ztrátě, byť mu již prý byl dříve poštou vrácen.
Pokud jde o námitku proti neprovedení znaleckého posudku, Ústavní soud již opakovaně ve svých rozhodnutích uvedl, že právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Soud sice nemusí provést všechny stranami navrhované důkazy, musí se však s touto skutečností vypořádat v odůvodnění rozhodnutí, musí tedy řádně odůvodnit proč ten který navrhovaný důkaz neprovedl. V posuzované věci soud přesvědčivě odůvodnil proč nepovažoval za nezbytné provést důkaz znaleckým grafologickým posudkem, neboť již na základě provedených důkazů byl schopen věc spravedlivě posoudit. Postupoval tedy v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. a v jeho postupu spatřovat neústavnost nelze.
Pokud jde o polemiku stěžovatele se zněním §202 odst. 2 o. s. ř., stěžovatel sice proti němu v odůvodnění návrhu brojí, v petitu stížnosti však nenavrhuje jeho zrušení. Ústavní soud se proto touto otázkou věcně nezabýval. (V této souvislosti lze toliko dodat, že i sám Protokol č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvuje v čl. 2 odst. 1 právo na odvolání toliko ve věcech trestních.)
Ústavní soud uzavírá tak, že napadené rozhodnutí je logické, přesvědčivé, nemá povahu svévole a mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z něj vyvozenými není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Je tedy z hlediska ústavnosti plně přijatelné.
Za tohoto stavu Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl (§43 odst. 2 psím. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. září 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu