ECLI:CZ:US:2008:1.US.1070.08.1
sp. zn. I. ÚS 1070/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti L. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem v Českých Budějovicích, adresa pro doručování Tovačovského 3161, 767 01 Kroměříž, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 1 ZN 492/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:
Usnesením Policie ČR, Okresní ředitelství Kroměříž, č. j. ORKM-99-2/TČ-2008/04, byla odložena věc podezření ze spáchání trestného činu týrání svěřené osoby dle §215 odst. 1, 2 písm.b) tr. zákona, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že deformoval osobnost nezletilé Petry N. (jedná se o pseudonym), dcery stěžovatele, a to tak, že došlo k negativní změně chování dcery vůči jejímu otci. Usnesením Okresního státního zastupitelství v Kroměříži ze dne 13. 3. 2008, č. j. 1 ZN 492/2008-14, byla stížnost stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítnuta jako nedůvodná.
Stěžovatel se v rámci podnětu k zahájení trestního stíhání domáhal zjištění příčin destrukce vztahu nezletilé dcery Petry k němu v průběhu roku 2007 a trestního postihu původce této destrukce. Původně dobré vztahy s dcerou se začaly zhoršovat poté, co stěžovatel odmítl přemrštěné požadavky matky nezletilé na majetkové vyrovnání. V dceři byl vyvolán syndrom zavrženého rodiče ve vztahu k otci. Stěžovatel se domnívá, že takové jednání je srovnatelné s psychickým týráním nezletilého dítěte podle §215 tr. zákona. V napadeném usnesení se uvádí, že se nepodařilo prokázat, že by k takovému týrání docházelo. Nezletilá zcela prosperuje, je hodnocena dobře jak ze školy, tak orgánem péče o dítě. Stěžovatel se domnívá, že uvedený závěr je nesprávný. Orgány činné v trestním řízení se nevypořádaly se skutečností, že vztahy dcery k otci jsou narušeny, nezletilá se dokonce odmítá s otcem stýkat. Policejní orgán se spokojil s vyjádřením orgánu péče o dítě, nevypořádal se s námitkami stěžovatele obsaženými v opatrovnickém spise Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 13-0 P 83/2007 a neprovedl všechny důkazy navrhované stěžovatelem. Především však orgány činné v trestním řízení samostatně posuzovaly otázky odborného charakteru, které přísluší posuzovat pouze znalci. Pokud si orgány činné v trestním řízení nevyžádaly spis Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 13-0 P 83/2007 a znalecký posudek z oboru dětské psychologie, porušily ust. §2 odst. 5 trestního řádu.
Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil napadené rozhodnutí Státního zastupitelství v Kroměříži a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
II.
Ústavní soud se seznámil též se všemi nezbytnými dostupnými listinnými důkazy. Z nich zjistil následující.
Dne 4. 12. 2007 podal stěžovatel Okresnímu státnímu zastupitelství v Kroměříži trestní oznámení na neznámého pachatele pro podezření z týrání nezletilé Petry N. v návodu či společně s matkou O. J. Podle tohoto podání uvedený muž spolu s matkou psychicky týrají nezletilou, tuto nutí a učí lhát, a poškozují ji tím, že deformují její osobnost v době dospívání. Uvedený podezřelý se vyjadřuje před nezletilou hrubými vulgárními výrazy, které nezletilá kopíruje. Lze vyvodit odůvodněný závěr, že v daném případě jde o mravnostní delikt poškozování nezletilého jedince. Dne 5. 2. 2008 policejní komisař usnesením č. j. OKRM-99-2/TČ-2008-04, věc odložil. Usnesení odůvodnil tím, že ve věci bylo provedeno šetření (byly provedeny výslechy svědků - nezl. Tomáše J. (jedná se o pseudonym), O. J., S. L., I. D., J. H. a nezletilé Petry N., byly vyžádány zprávy ze základní školy K., zprávy MěÚ Kroměříž OSPOD), leč z něho nevyplynuly žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu.
Stěžovatel napadl uvedené usnesení stížností, kterou náměstkyně okresního státního zástupce v Kroměříži napadeným usnesením ze dne 13. 3. 2008, č. j. 1 ZN 492/2008-14, jako nedůvodnou zamítla. Rozhodnutí odůvodnila tím, že policejní orgán provedl v souladu se zákonem prověřování v rozsahu nezbytném pro řádné objasnění věci a pro následné rozhodnutí, přičemž zjistil skutkový stav, o kterém nelze mít důvodné pochybnosti. Pokud nevyslechl další navrhovanou osobu, paní V. R., nebyl tento výslech nezbytný pro zjištění skutkového stavu a její výpověď by nemohla zvrátit zákonnost rozhodnutí policejního orgánu a jeho názor, že nedošlo ke spáchání trestného činu. Nebyla totiž naplněna objektivní stránka trestného činu podle §215 tr. zákona. Důkazy obsažené ve spisovém materiálu svědčí o tom, že nezletilá žije v klidných poměrech, k matce má pěkný vztah, přítel matky je hodný a do situace se nevměšuje. Naopak u stěžovatele se v určitých oblastech projevují příznaky duševní poruchy, která může vést ke zkreslování skutečnosti. Státní zástupkyně dále uvedla, že vzájemné spory mezi stěžovatelem a jeho bývalou manželkou byly již předmětem dozorové činnosti.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že svým podáním směřuje proti odložení věci podezřením ze spáchání trestného činu. Po věcné stránce napadá hodnocení zjištěných skutečností orgány činnými v trestním řízení. Namítá, že jeho vztahy s nezletilou dcerou jsou narušeny, že u dcery byl vyvolán syndrom zavrženého rodiče. Policejní orgán podle stěžovatele nepostupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy, neprovedl všechny jím navrhované důkazy, zejména nevyslechl svědkyni Ryparovou a nevyžádal si znalecký posudek z oboru dětské psychologie.
Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, podle níž zásadně nelze ústavní stížností úspěšně brojit proti rozhodnutí orgánu činném v trestním řízení, pokud rozhodl o odložení věci podezřením ze spáchání trestného činu třetí osobou. Ústavně zaručené veřejné právo fyzické či právnické osoby na to, aby byla třetí osoba trestně stíhána, totiž neexistuje.
Po stránce věcné pak ze spisového materiálu vyplývá, že policejní orgán Okresního ředitelství Policie ČR, služby kriminální policie a vyšetřování postupoval v posuzovaném případě v souladu s ust. §158 a dalších tr. řádu. Vyslechl ve věci osoby, které by mohly podat vysvětlení v uvedené věci, matku nezletilé i samotnou nezletilou, vyžádal si zprávu základní školy K. i MěÚ Kroměříž OSPOD. Z provedených výslechů a zpráv nevyplynuly žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly spáchání trestného činu. Stejně tak náměstkyně okresního státního zástupce v Kroměříži, jako orgán rozhodující o stížnosti stěžovatele proti usnesení policejního orgánu postupovala v posuzovaném případě v souladu s přísl. ustanoveními tr. řádu. Pokud jde o namítané pochybení policejního orgánu, které mělo spočívat v tom, že nevyslechl svědkyni V. R., státní zástupkyně přesvědčivě zdůvodnila, proč její výslech nebyl nezbytný pro posouzení toho, zda ve věci došlo ke spáchání trestného činu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že v dané věci nebyla naplněna skutková podstata trestného činu týrání nezletilé, je logické a přesvědčivé a postup jak policejního orgánu, tak státní zástupkyně nevykazuje znaky neústavnosti.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Ústavní soud tedy proto uzavírá, že napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do základních práv stěžovatele, daných ústavním pořádkem a proto ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu