ECLI:CZ:US:2008:1.US.1142.08.1
sp. zn. I. ÚS 1142/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem ve věci návrhu stěžovatele Mgr. J. M., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 19. září 2007, č. j. 2007/37277-32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Svým návrhem podaným k poštovní přepravě 5. května 2008 se stěžovatel domáhá, aby bylo Ústavním soudem "přezkoumáno" rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 19. září 2007, č. j. 2007/37277-32, kterým nebylo vyhověno stěžovatelově žádosti o odstranění tvrdosti, dále aby bylo vydáno nové rozhodnutí a dále aby bylo nařízeno "SUSZ" (patrně Státnímu úřadu sociálního zabezpečení) upravení výše stěžovatelova důchodu od 1. 5. 2007.
Stěžovatel podal dne 31. 1. 2006 žádost o odstranění tvrdosti, která se měla vyskytnout při provádění zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění"), konkrétně v souvislosti s ustanovení §34 odst. 2. Rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí ze dne 19. září 2007, č. j. 2007/37277-32, nebylo žádosti stěžovatele vyhověno a podmínka §34 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění nebyla prominuta s odůvodněním, že stěžovateli byl na základě jeho žádosti od 3. 1. 1994 přiznán starobní důchod, přičemž stěžovatel zůstal nadále zaměstnán.
Stěžovatel především uvádí, že i po přiznání starobního důchodu skutečně i nadále pracoval jako předseda senátu Okresního soudu v Karviné až do 31. 4. 2007. Nyní se mu zhoršilo zdraví a vyměřený důchod považuje za nedostatečný.
Ústavní soud je povinen nejprve přezkoumat splnění procesních a formálních podmínek řízení o návrhu stěžovatele. Ústavní soud dospěl k závěru, že dalšímu projednání ústavní stížnosti brání ustanovení §72 odst. 3 a odst. 5 zákona č. 182/1993 S., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které stanovují, že ústavní stížnost lze podat do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, resp. ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv dozvěděl.
Z textu návrhu a jeho příloh, kterými jsou kopie napadeného rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí a kopie oznámení České správy sociálního zabezpečení o zvýšení vypláceného starobního důvodu ze dne 21. 12. 2007. Z odůvodnění návrhu je zřejmé, že stěžovatel rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí napadá v reakci na aktuální výši jeho starobního důchodu, který pobírá od 1. 1. 2008. Pokud byla ústavní stížnost proti rozhodnutí ze dne 19. září 2007 podána k poštovní přepravě až dne 5. května 2008, když mezitím bylo stěžovateli doručeno oznámení ČSSZ ze dne 21. 12. 2007, a každý měsíc vyplácen důchod v určité stěžovatelem zpochybňované výši, je takové podání ústavní stížnosti zjevně opožděné, neboť nastalo po uplynutí několika měsíců od jeho doručení.
Toliko obiter dictum Ústavní soud podotýká, že podle ustálené judikatury (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 525/06, sp. zn. II. ÚS 535/05, sp. zn. IV. ÚS 51/02, sp. zn. II. ÚS 154/04) na odstranění tvrdosti zákona není právní nárok, a je tedy na zvážení ministra, zda s přihlédnutím k okolnostem každého individuálního případu v konkrétní věci vyhoví či nikoliv. Protože zde neexistuje veřejné subjektivní právo stěžovatele na odstranění tvrdosti zákona, není zde ani nic, na čem by mohl být stěžovatel krácen, v důsledku tak není založena ani kompetence soudů k přezkumu takových rozhodnutí. Taková právní situace obecně vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí ministra, která by v takové věci byla podána. Pokud byl stěžovatel přesvědčen o protiústavnosti postupu při vyměření jeho starobního důchodu, bylo namístě využít soudního přezkumu vlastního rozhodnutí, jímž mu byl starobní důchod vyměřen, a případně po vyčerpání všech procesních prostředků i možnosti podat proti takovému rozhodnutí ústavní stížnost. Této cesty stěžovatel evidentně nevyužil.
Kromě toho Ústavní soud není oprávněn vyhovět petitu, který po Ústavním soudu požaduje vydání nového meritorního rozhodnutí o odstranění tvrdosti zákona a přikázání konkrétního pozitivního jednání jakémukoliv orgánu veřejné moci (srov. §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Takový požadavek obecně vede k odmítnutí ústavní stížnosti jako návrhu, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k uvedenému Ústavní soud nepřikročil k odstraňování vad návrhu, které spočívají především v tom, že stěžovatel není řádně zastoupen advokátem (§§29 a 30 zákona u Ústavním soudu), neboť ani odstranění vad návrhu by nevedlo k úspěchu ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9.6.2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj