ECLI:CZ:US:2008:1.US.1177.08.1
sp. zn. I. ÚS 1177/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti O. K., zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Jiráskova 41, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 29 Odo 187/2006-659 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2005, č. j. 2 Ko 159/2003-520, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci jím podaného návrhu na zrušení konkursu na jeho majetek, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina"), a porušeny měly být i "čl. 1 odst. 3 Listiny" [správně čl. 2 odst. 3] a čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť byl nucen činit, co mu zákon neukládá a byla mu uložena povinnost bez zákonného podkladu.
Stěžovatel bez návaznosti na jakoukoli ústavněprávní argumentaci namítl, že konkurs měl být zrušen, neboť existovala překážka jeho prohlášení, neboť byl zemědělcem, což jasně vyšlo najevo v průběhu řízení, ačkoli obecné soudy tvrdily opak a vyplývalo to i ze spisu (v sepsaném majetku byly zemědělské stroje, listiny obsahovaly doklady o nájmu půdy a zemědělskou dotační dokumentaci). Odvolání proti vyhlášení konkursu stěžovatel podat nemohl, neboť v konkursním řízení týkajícím se jeho syna, byla stěžovateli zapečetěna veškerá dokumentace. Vrchní soud v Olomouci zamítnutím stěžovatelova odvolání porušil stěžovatelova základní práva, neboť konkurs byl prohlášen, ač nebyly splněny podmínky a toto pochybení nenapravil ani Nejvyšší soud.
Z kopií napadených rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2008, č. j. 29 Odo 187/2006-659 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 9. 2005, č. j. 2 Ko 159/2003-520) Ústavní soud zjistil, že námitky obsažené v ústavní stížnosti obsahovaly stěžovatelem podané opravné prostředky. Stěžovatel před Vrchním soudem v Olomouci namítal nesprávnost usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2003, č. j. 227 K 61/99-451, jímž krajský soud odmítl stěžovatelův návrh na zrušení konkursu zejména proto, že se proti prohlášení neodvolal. Stěžovatel před Vrchním soudem tvrdil, že nepodání odvolání proti prohlášení konkursu je irelevantní, neexistují-li podmínky prohlášení konkursu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že námitkami vznášenými v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě je vypořádaly (srov. str. 4 - 7 usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 29 Odo 187/2006-659). Nejvyšší soud korigoval dílčí závěr Vrchního soudu v Olomouci, který vázal překážku vyhlášení konkursu (chránící zemědělce) na dobu rozhodování soudu, neboť v takovém případě, by byl návrh na zrušení důvodný v každém dalším roce v období od 1.4. do 30. 9., a nedůvodný při rozhodování mimo toto období (usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 29 Odo 187/2006-659, str. 7 dole).
Ústavní stížnost se pohybovala v rovině podústavního práva a Nejvyšší soud zákon vyložil jedním z možných způsobů.
Stěžovatel žádal, aby Ústavní soud zaujal jím prosazovaný výklad podústavního práva, což však nepodpořil ústavněprávní argumentací, z níž by vyplývala neudržitelnost výkladu podústavního práva (pro zásah do některého základního práva či svobody). Ústavní stížnost se pohybovala v rovině podústavního práva, a Ústavní soud v závěru obecných soudů, podle nichž u zemědělských podnikatelů překážka vyhlášení konkursu je dočasná a působí jednorázově (usnesení Nejvyššího soudu č. j. 29 Odo 187/2006-659, str. 6 odst. 1), neshledal zásah do některého ze základních práv či svobod. Stěžovatel se proti usnesení o prohlášení konkursu neodvolal, ačkoli v odvolacím řízení mohlo být k namítané vadě přihlédnuto (usnesení Nejvyššího soudu, č. j. 29 Odo 187/2006-659, str. 7 odst. 1). Přitom ani v ústavní stížnosti stěžovatel netvrdil, že by o prohlášení konkursu nevěděl, nebo že by usnesení o prohlášení konkurzu neobdržel. Za této situace nemůže být ústavní stížnost prostředkem ke zhojení vady, proti níž mohl stěžovatel brojit v rámci řádných opravných prostředků.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2008
Vojen Güttler
předseda senátu