ECLI:CZ:US:2008:1.US.1223.08.1
sp. zn. I. ÚS 1223/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem v Plzni, Malá ul. č. 6, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 7 To 412/2007, a proti rozsudku (v návrhu chybně označeném jako usnesení) Okresního soudu v Rokycanech ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. 3 T 150/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:
Stěžovatel byl uznán Okresním soudem v Rokycanech vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a trestého činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Dále mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni zamítl. Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 6 Tdo 920/2008, odmítl.
Napadenými rozhodnutími soudů bylo prý zasaženo do stěžovatelova základního práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadená rozhodnutí totiž vycházejí z toho, že stěžovateli byl Městským úřadem v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, Odbor dopravy, vysloven zákaz řízení motorových vozidel na dobu 10 měsíců. Stěžovatel se však skutku, za který byl tento zákaz vysloven, nedopustil, neboť kritického dne (20. 9. 2005) byl ve výkonu trestu odnětí svobody a "výstup z věznice měl až 16. 12. 2006". Nemůže tedy být naplněna objektivní stránka uvedených trestných činů, protože schází základní předpoklad, kterým je existence pravomocného správního rozhodnutí, kterým by byl vysloven zákaz činnosti. Předmětné rozhodnutí městského úřadu také prý nebylo stěžovateli doručeno. Stěžovatel proto navrhl obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušit.
II.
Ze spisu sp. zn. 3 T 150/2006, vedeného u Okresního soudu v Rokycanech Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 18. 5. 2007, č. j. 3 T 150/2006-97, uznal stěžovatele vinným dvěma trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) trestního zákona a dvěma trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180 d) trestního zákona. Trestných činů se dopustil tím, že dne 28. 10. 2006 řídil osobní motorové vozidlo Opel Astra Karavan, přestože mu byl rozhodnutím Městského úřadu v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, odbor dopravy, ze dne 7. 6. 2006, č. j. 151-24424/2006, které nabylo právní moci dne 12. 7. 2006, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců. Stejného jednání se dopustil stěžovatel i dne 18. 2. 2007 na jiném místě.
Uvedený rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, ve kterém namítal, že o rozhodnutí Městského úřadu v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, kterým mu byl vysloven zákaz řízení motorových vozidel, se dověděl až dne 4. 5. 2007. Rozhodnutí mu nebylo nikdy doručeno; jakmile s ním byl seznámen, podal proti němu odvolání. Protože ztratil osobní doklady, domnívá se, že tyto byly zneužity třetí osobou. Nebyla tedy naplněna subjektivní stránka skutkové podstaty předmětných trestných činů.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 10. 2007, č. j. 7 To 412/2007-137, odvolání stěžovatele zamítl. Uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a zjistil skutkový stav, o kterém nemohou být pochybnosti. Pokud se stěžovatel hájil tím, že v době, kdy byl zadržen při řízení motorového vozidla (dne 28. 10. 2006), nevěděl o tom, že mu uvedeným rozhodnutím Městského úřadu v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav byl pravomocně uložen zákaz řízení motorových vozidel, poukázal soud na to, že stěžovatel byl zadržen při řízení motorového vozidla již 19. 9. 2006. Téhož dne mu bylo sděleno obvinění Policií ČR, obvodní oddělení Zbiroh. Při této příležitosti (viz úřední záznam - č.l. 34, 2. odstavec a výpověď svědka L. - č.l. 84) byl seznámen s tím, že má platný zákaz řízení motorových vozidel, uložený Městským úřadem v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav. V tomto případě bylo trestní stíhání zastaveno rozhodnutím okresního státního zástupce "pro nedostatek subjektivní stránky". Jestliže však byl stěžovatel po předchozím poučení o pravomocně uloženém zákazu řízení motorových vozidel dne 28. 10. 2006 opět zadržen při řízení motorového vozidla, pak již nelze vycházet z toho, že by nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Pokud pak jde o bod 2) rozsudku okresního soudu (tj. o řízení automobilu dne 18. 2. 2007), tam již z hlediska úmyslného zavinění nebyly "ze strany obžalovaného žádné pochybnosti".
Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel dovoláním, ve kterém opakoval námitky uvedené již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Toto rozhodnutí ústavní stížností napadeno není.
III.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Plzni, který však jen odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí (č.l. 13). Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí a ani je nezasílal stěžovateli k případné replice.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel namítá především to, že se nedopustil skutku, za který mu Městský úřad v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, odbor dopravy, uložil zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 10 měsíců, neboť v té době byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Z předmětného spisu Okresního soudu v Rokycanech však vyplývá, že uvedené rozhodnutí o zákazu činnosti nabylo právní moci náhradním doručením dne 12. 7. 2006 (č.l. 12 až 18) a stěžovatel byl seznámen s jeho obsahem již při předchozím "sdělení podezření" dne 19. 9. 2006 (úřední záznam na č.l. 34, 2. odstavec). Pokud tedy obecné soudy vycházely z toho, že stěžovatel řídil motorové vozidlo v době, kdy mu byl vysloven zákaz řízení všech motorových vozidel (tj. 28. 10. 2006 a 18. 2. 2007), je jejich závěr skutkově opodstatněný, je v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a tudíž i ústavně konformní. Zde je zřejmě desorientován sám stěžovatel tvrdící, že se skutku, který se měl stát dne 20. 9. 2005, nedopustil; za takový skutek (ze dne 20. 9. 2005) totiž odsouzen nebyl.
Ostatně, námitku nemožnosti spáchat přestupek, za který mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel, protože byl v té době ve výkonu trestu odnětí svobody, vznesl stěžovatel až v rámci ústavní stížnosti. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. sp.zn. III. ÚS 359/96 a I. ÚS 650/99, http://nalus.usoud.cz) však platí, že námitky, které mohly a měly být uplatněny v předchozích právních řízeních, nemohou být uplatněny až v řízení o ústavní stížnosti. I když se Ústavní soud uvedenou námitkou přesto zabýval, dovodil - jak je uvedeno výše - že je lichá.
Ústavní soud dodává, že obecné soudy nebyly za dané situace oprávněny přezkoumávat v rámci probíhajícího trestního řízení pravomocné rozhodnutí Městského úřadu v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav, odbor dopravy, o zákazu řízení motorových vozidel ze dne 7. 6. 2006. K přezkumu tohoto rozhodnutí mohl stěžovatel využít příslušných procesních prostředků podle zákona o přestupcích. Ze spisu také vyplývá, že předmětné rozhodnutí městského úřadu bylo doručováno náhradním doručením podle hlavy druhé díl 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. Stěžovatel byl s obsahem tohoto rozhodnutí později prokazatelně seznámen, byť se tak stalo v rámci jiného trestního řízení. Jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin, se dopustil až po tomto seznámení, v době, kdy si musel být vědom toho, že řízením osobního automobilu příslušný zákaz porušuje.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že obecné soudy postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry není dán ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.
Proto Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl (§43 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu