ECLI:CZ:US:2008:1.US.1247.08.1
sp. zn. I. ÚS 1247/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. B., zastoupeného Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 1, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008 č. j. 15 Co 449/2007-49 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2007 č. j. 72 Nc 15/2007-23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí, jimiž bylo prodlouženo předběžné opatření, jímž bylo stěžovateli zakázáno setkávání s manželkou, navazování kontaktů s ní, jakož i vstup do společného obydlí (včetně okolí), a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a právo na rovné postavení v soudním řízení garantované čl. 37 odst. 3 Listiny.
Stěžovatel namítal, že soudy (a předtím policejní orgán) uvěřily nepravdivým tvrzením manželky a nezabývaly se její věrohodností. Zákaz vstupu stěžovatel nemůže dle právní úpravy odvrátit, a proto by neměl být prodlužován lehkovážně. Při zjišťování, zda trvá stav, jež byl důvodem k vykázání soudy vadně konstatovaly, že dochází k fyzickému napadání, ačkoli fyzické násilí nebylo přímo prokázáno. Soudy osvědčily důvodnost prodloužení předběžného opatření skutečností, že se stěžovatel proti prvotnímu předběžnému opatření bránil odvoláním, ačkoli jen využil procesního práva. Podobně soud poukázal na panující neshody mezi účastníky, což je u sporného řízení zcela pochopitelné. Soud vycházel i z policejního vykázání, ačkoli tento akt stěžovatel v jiném řízení soudně napadá. Stěžovatelovy námitky nevypořádal ani odvolací soud, přičemž u tak vážného zásahu do základního práva by měly být námitky vypořádány obzvlášť pečlivě, právně kvalitně.
Z napadených rozhodnutí (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 2. 2008 č. j. 15 Co 449/2007-49 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2007 č. j. 72 Nc 15/2007-23) Ústavní soud zjistil, že námitky obsažené v ústavní stížnosti obsahovalo stěžovatelem podané odvolání. Z rozhodnutí vyplývá, že napadání bylo osvědčeno i třetími osobami.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud nezkoumá předložené věci z pohledu ustanovení občanského soudního řádu, ale z pohledu ústavního pořádku. Fakt, že soudy hodnotily důkazy (rozhodnutí policie, výpovědi sousedů) jinak než stěžovatel, nezakládá porušení základních práv procesní povahy.
Ústavní soud konstatuje, že námitkami vznášenými v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě je vypořádaly. Krajský soud konstatoval (str. 3 odst. 3 napadeného usnesení): "Pro ...prodloužení předběžného opatření jsou splněny důvody nejen tehdy, je-li osvědčeno, že je vážným způsobem ohrožen život či zdraví ...ale i tehdy, je-li ohrožena vážným způsobem svoboda nebo lidská důstojnost navrhovatelky. Jestliže navrhovatelka subjektivně pociťuje hrozbu z násilného chování a ohrožování Jiřím Burianem, s přihlédnutím k předchozí zkušenosti s ním a vzhledem k tomu, že se jedná o předběžné opatření, kde tvrzené skutečnosti není třeba prokazovat, ale postačí pouze jejich osvědčení, není na místě odvolací námitka, že navrhovatelka tvrzené skutečnosti neprokázala." Ústavní soud nezjistil, že by tento závěr vybočil z mezí stanovených občanským soudním řádem. Stěžovatel sice uvedl (již v odvolání), že nepravdivost tvrzení manželky lze prokázat doplněním dokazování, avšak žádnou takovou konkrétní skutečnost neuvedl ani v ústavní stížnosti.
Ústavní soud na okraj konstatuje, že "si dovolil" reprodukovat text ústavní stížnosti, ačkoli každá její strana byla v zápatí opatřena touto výhradou autorského práva: "Copyright (c) Eva Grabarczyková - advokát", s doložkou: "žádná část nesmí být jakoukoli formou ...reprodukována bez písemného souhlasu advokáta". Uvedení této doložky na podání určenému soudu pokládal Ústavní soud za irelevantní.
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. června 2008
Vojen Güttler
předseda senátu