ECLI:CZ:US:2008:1.US.127.08.1
sp. zn. I. ÚS 127/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. února 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. H. zastoupeného JUDr. Vladislavou Halodovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1222/2007, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2007, č. j. 23 To 102/2007-424, a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2006, č. j. 31 T 180/2005-386, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se včasnou (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížností domáhal zrušení výše uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž byl uznán vinným spácháním trestných činů pojistného podvodu a pokusu k pojistnému podvodu, a tvrdil že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo být odsouzen jen za jednání, které je jako trestné označeno v zákoně (čl. 39 Listiny základních práv a svobod, dále "Listina") a porušeny měly být i čl. 1 Ústavy ČR a čl. 4 odst. 4 a čl. 40 Listiny.
Stěžovatel namítl, že byl porušen princip proporcionality, princip trestního práva jako krajního prostředku (ultima ratio), zásada bdělým náležejí práva (vigilantibus iura) a podmínka naplnění materiální stránky stíhaného jednání. Tak byly nadstandardně a nerovně ochráněny pojišťovny, ačkoli stěžovatel nic nezamlčoval, a neuváděl nepravdivé údaje. "Byl jsem odsouzen ...pro zamlčení a uvedení nepravdivých údajů, na které se mně nikdo nedotazoval, pro nesprávné odpovědi na otázky, které nebyly [pojišťovnami] vůbec položeny, pro údajné chybné odpovědi, které však ve skutečnosti byly odpověďmi pravdivými (např. protože otázka připouštěla několikerý možný výklad) či pro nesprávné odpovědi na otázky, na které jsem odpovídal zcela v souladu s pokyny a vysvětleními osob, které se mnou ...jednaly." Stěžovatel brojil i proto znaleckému dokazování.
Z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 12. 2006, č. j. 31 T 180/2005-386 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl odsouzen za sbíhající se trestné činy pojistného podvodu (ust. §250a odst. 1, odst. 3 tr. zák.) a pokusu pojistného podvodu (ust. §8 odst. 1 k ust. §250a odst. 1 tr. zák.), za což mu byl (mj.) uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu čtyřiceti měsíců. Jednání, jehož jednotlivé útoky probíhaly od podzimu 2001 do závěru roku 2003, spočívalo podle soudu ve vícenásobném uzavírání úrazových pojistek za situace, kdy stěžovatel (dříve pojišťovny sám zastupující), neuvedl údaje o svých předchozích zraněních a o aktivním sportování. Rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti.
Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 2007, č. j. 23 To 102/2007-424 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelovo odvolání bylo zamítnuto jako nedůvodné. Toto usnesení napadl stěžovatel dovoláním, v němž argumentoval obdobně jako v ústavní stížnosti.
Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1222/2007, (srov. www.nsoud.cz/rozhod.php) dovolání odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že námitkami vznášenými v ústavní stížnosti se obecné soudy zabývaly a náležitě je vypořádaly (srov. str. 5 a 6 usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Tdo 1222/2007, str. 5 až 7 usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 102/2007 a str. 8 až 17 rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 3 T 180/2005). Dovolací soud vypořádal též námitky týkající se znaleckého dokazování (cit. rozh. str. 6 nahoře). Ústavní soud nemá k těmto závěrům co by dodal.
Stěžovatel stavěl argumentaci tak, aby odpovídala právním názorům vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 631/05 (dostupný pod touto sp. zn. z: http://nalus.usoud.cz). Tato argumentace není přiléhavá, což plyne nejen z bodu 16 citovaného nálezu, kde je připomenuta odlišná povaha úvěrového a pojistného vztahu, ale nepřiléhavost stěžovatelovy argumentace plyne i ze skutkového stavu jeho věci. Stěžovatel v minulosti pracoval jako zástupce pojišťovacích ústavů, byl si vědom smyslu pokládaných otázek a podstatné údaje zkresloval vědomě, což přehledně shrnul Nejvyšší soud ČR (srov. str. 5 odst. 1 a 2 citovaného usnesení). Nepřiléhavost argumentace nálezem sp. zn. I. ÚS 631/05 zdařile formulovala i státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (srov. str. 3 odst. 1 usnesení dovolacího soudu).
Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení stěžovatelových základních práv, jak tvrdil v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2008
Vojen Güttler
předseda senátu