ECLI:CZ:US:2008:1.US.1281.08.1
sp. zn. I. ÚS 1281/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti Ing. B. F., zastoupeného JUDr. Liborem Salajem, advokátem, Winklerova 27, Prostějov, proti oznámení Úřadu práce v Prostějově ze dne 26. března 2008, č. j. PVA-8237/2008-01, a proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím v zahájení a průběhu řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání, spojené s návrhem na vydání předběžného opatření a spojené s návrhem na zrušení blíže nespecifikovaných zákonných ustanovení, za účasti Úřadu práce v Prostějově jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítají.
Odůvodnění:
Z odůvodnění včas podaného návrhu, doručeného Ústavnímu soudu dne 23. 5. 2008, s později připojenou plnou mocí udělenou advokátovi pro řízení před Ústavním soudem, vyplývá, že stěžovatel brojí proti skutečnosti, že dne 9. 4. 2008 bylo vůči němu zahájeno Úřadem práce v Prostějově pod sp. zn. VYŘ-5231/1998-PVA-6 řízení o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Ústavnímu soudu navrhuje "zrušit celé správní řízení bezdůvodně [...] zahájené Úřadem práce v Prostějově dne 9. dubna 2008 listinou ze dne 26. března 2008, č. e. PVA-5231/1998-01, č. j. PVA-8237/2008-01, sp. zn. VYŘ-5231/1998-PVA-6." Uvedenému správnímu řízení stěžovatel vytýká porušení svých základních práv na spravedlivý proces dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále porušení čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
Stěžovatel v úvodu ústavní stížnosti uvádí, že dne 9. dubna 2008 převzal oznámení ze dne 26. března 2008 o zahájení správního řízení z moci úřední ve věci vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání pro údajné maření součinnosti s Úřadem práce v Prostějově bez vážných důvodů. Namítá, že k maření součinnosti z jeho strany nedošlo, neboť neobdržel žádnou výzvu k účasti na výběrovém řízení v Kralicích na Hané, tedy jeho neúčast není jeho vinou ani nedbalostí. Navíc, podle stěžovatele, měla zákonná osmidenní lhůta uplynout až 27. března 2008, a oznámení tedy mělo být vyhotoveno "o celý den dříve". Dále stěžovatel podrobně dovozuje, že došlo k manipulaci s příslušným spisem, do kterého měly být dodatečně vloženy některé listiny. Úřad práce v Prostějově tak měl stěžovateli tímto "protiústavně vedeným" správním řízením vytvořit překážku bránící mu nejen v hledání zaměstnání a případném zvyšování si kvalifikace samostudiem, ale i znemožňující mu hájení práv u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Skutečností, že podle ustanovení §143 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, nemá případné odvolání odkladný účinek, tak stěžovateli údajně hrozí "vážná újma", neboť až do zrušení rozhodnutí o vyřazení, které podle informací stěžovatele dosud nebylo vydáno, se zhorší jeho "status vůči dalším orgánům a institucím". Ze skutečnosti, že ještě dne 19. května 2008 nebylo rozhodnuto, stěžovatel dovozuje, že spis na počátku řízení ani nyní neobsahuje důkazy, které by odůvodňovaly řízení proti stěžovateli.
Dále stěžovatel uvádí, že byl zároveň bez předchozího projednání "zařazen" na "ponižující nucené práce v pracovním zařazení dělníka pro čištění obce Ivaně, ve které od narození bydlí", což považuje za obzvláště ponižující. V tomto poukazuje, že se jedná o "veřejný výkon prací obecně považovaných za trest pro pravomocně odsouzené zločince". Tento postup srovnává s "převýchovou inteligence podle osvědčených vzorů stalinských metod". V závěru ústavní stížnosti dále stěžovatel uvádí, že mu po předchozím nezákonném správním řízení byla zastavena výplata dávek sociální péče, a že je účastníkem dosud nedokončených dědických řízení. Postup Úřadu práce v Prostějově považuje za šikanu. Proto navrhuje, aby ústavní soud "zrušil správní řízení".
V souvislosti s tímto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud předběžným opatřením podle ustanovení §80 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), předběžným opatřením uložil Úřadu práce v Prostějově, aby nepokračoval v zásahu de jeho práv. Navrhuje, aby Ústavní soud o předběžném opatření rozhodl bez vyžádání vyjádření účastníků řízení. Dále stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil "všechna zákonná ustanovení, o která se opírá tato systematická šikana". Konečně stěžovatel navrhuje, aby podle ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu náklady na jeho zastoupení zaplatil stát.
Předtím, než může Ústavní soud přikročit k věcnému posouzení jakéhokoliv jemu předloženého návrhu, je povinen mimo jiné zkoumat, jde-li o návrh přípustný. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75, §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud rozhoduje zásadně o věcech pravomocně skončených a nezasahuje do řízení probíhajících, ve kterých mohou účastníci uplatňovat sami svá práva.
V projednávané věci je zjevné, že stěžovatelem zpochybňované řízení stále probíhá a dosud nebylo ukončeno ani rozhodnutím orgánu prvního stupně. O svých právech byl stěžovatel v oznámení o zahájení správního řízení z moci úřední ze dne 26. března 2008 výslovně poučen. Přestože je odůvodnění ústavní stížnosti stylizováno dílem proti zásahu veřejné moci spočívajícím v rozhodnutí o zahájení řízení a dílem proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím v samotné existenci naříkaného správního řízení, je zřejmé, že stěžovatel fakticky brojí proti jím očekávanému rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Ve vztahu k tomuto pro stěžovatele nežádoucímu výsledku v probíhajícím řízení má však stěžovatel k dispozici procesní a opravné prostředky, které dosud nevyužil.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nevyzýval stěžovatel k odstranění vad podání spočívajících především v nejasnosti a neurčitosti částí petitu, neboť takový postup by byl zjevně neúčelný a neumožnil by Ústavnímu soudu rozhodnout jiným způsobem. Ústavní soud připomíná, že skutečnost, kdy ústavní stížnost zjevně není sepsána kvalifikovaným advokátem, nenaplňuje smysl povinného právního zastoupení, které si stěžovatel zajistil dodatečně.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou spolu s návrhem na zrušení části zákona odmítnout dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ze shora uvedených důvodů proto Ústavní soud nemohl kladně rozhodnout ani o akcesorickém návrhu na předběžné opatření, ani o návrhu, aby stěžovatelovy náklady uhradil stát, neboť z dikce ustanovení §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že pro takový postup by ústavní stížnost nesměla být odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Ivana Janů, v.r.
předsedkyně senátu