ECLI:CZ:US:2008:1.US.1287.08.1
sp. zn. I. ÚS 1287/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. června 2008 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele M. P., o ústavní stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. srpna 2007 sp. zn. 6 C 378/2006, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě 22. května 2008 a doručenou Ústavnímu soudu 23. května 2008, stěžovatel brojil proti výše citovanému rozhodnutí a podání označil jako stížnost z důvodu poškozování práv. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 23. srpna 2007 (6 C 378/2006-44) zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve věci o zrušení povinnosti zajistit náhradní ubytování. Stěžovatel namítal, že výše poplatku 1.000,- Kč nebyla náležitě specifikována.
Stěžovatel se s odkazem na blíže rozvedené výhrady, a s poukazem na tvrzené porušení ústavních kautel, domáhal v situaci, kdy již požádal o nápravu Městský soud v Praze, jež postoupil stížnost k vyřízení Obvodnímu soudu pro Prahu 5. S vyřízením stěžovatel nesouhlasil, proto se dále obrátil na Ministerstvo spravedlnosti České republiky, které neučinilo žádnou nápravu na ochranu jeho práv. Stěžovatel považuje výsledek soudního řízení za podjatý, neobjektivní, kdy státní orgány jednostranně chránily pouze pochybení soudce, který zastavil řízení ve prospěch protistrany.
Podle přesvědčení stěžovatele bylo citovaným rozhodnutím zcela nepřípustně zasaženo do jeho práv, tvrdil stěžovatel, aniž by uvedl jakoukoliv ústavně právní argumentaci, v důsledku tohoto pochybení obecných soudů i státních orgánů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dle obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 bylo zjištěno, že předmětné usnesení ze dne 23. srpna 2007 (6 C 378/2006-44), bylo stěžovateli doručeno dne 3. září 2007.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny všechny formální předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a dospěl k závěru, že tomu tak není, že ústavní stížnost je v dané věci opožděná.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně ústavně zaručeného práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); takovýmto rozhodnutím v posuzované věci je rozsudek odvolacího soudu, a proto lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení usnesením ze dne 4. září 2007 (6 C 378/2006-44) (§72 odst. 3 al. 1 zákona o Ústavním soudu) a skončila dnem 3. listopadu 2007, byla-li však ústavní stížnost podána dne 22. května 2008 (svěřením zásilky k poštovní přepravě), je zřejmé, že zákonem stanovená lhůta nebyla zachována a že takto podaná ústavní stížnost je opožděná.
Smyslem a funkcí ústavní stížnosti je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], k nápravě nemůže však dojít, pokud nejsou splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu.
V této souvislosti Ústavní soud, který není z vyložených důvodů jakkoli oprávněn posuzovat věcnou opodstatněnost návrhu stěžovatele, připomíná, že jako orgán veřejné moci a orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném rámci stanoveném zákonem o Ústavním soudu, čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy, což je v právním státě podmínka sine qua non pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Z důvodů takto vyložených byla ústavní stížnost stěžovatele posouzena jako opožděná (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé, aniž by se jevilo účelné vést stěžovatele k odstranění vad podání, spočívající v nedostatku právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 9. června 2008
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj