ECLI:CZ:US:2008:1.US.1318.08.1
sp. zn. I. ÚS 1318/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Z. S. a 2) V. S., zastoupených Mgr. Miroslavem Dosedělem, advokátem se sídlem U Sportovní haly 3, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 12 Co 458/2007, a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 15 C 353/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 27. 5. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatelé proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále měly být porušeny čl. 4 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy ČR, a rovněž čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci potvrdil v záhlaví citovaným rozsudkem napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě, kterým bylo stěžovatelům (žalovaným) uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobci - J. N., částku 12.874,- Kč s ročním úrokem z prodlení z této částky 8,75 % od 1. 11. 2005 do 31. 12. 2005, ve výši 9 % od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 a dále od 1. 1. 2007 ve výši, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak krajský soud uložil stěžovatelům povinnost uhradit na nákladech řízení žalobci částku 12.007,- Kč. Stěžovatelé v odvolání mimo jiné namítali, že okresní soud nedostatečně zjistil skutkový stav, když nepřipustil jimi navržené důkazy, kterými mělo být ověřeno, zda žalobce splnil dílo řádně a včas tak, jak se zavázal ve smlouvě o dílo ze dne 10. 6. 2005, na jejímž základě měl žalobce vyrobit pro stěžovatele kuchyňskou linku s rohovým dřezem.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti předložili několik argumentů, na jejichž základě polemizují se skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich právním hodnocením. Namítané porušení práva na spravedlivý proces pak spatřovali v tom, že obecné soudy postupovaly svévolně, nezabývaly se jimi navrženými důkazy a nezjistily tak dostatečně skutkový stav věci. Vzhledem ke skutečnosti, že napadená rozhodnutí byla vydána právě na základě takto nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a nesprávného právního názoru obecných soudů, navrhli stěžovatelé, aby tato rozhodnutí Ústavní soud svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.
Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález sp. zn. I. ÚS 4/04, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42, str. 405 nebo nález sp. zn. I. ÚS 553/05, dosud nepublikován, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, stěžovatelé v daném případě již v průběhu řízení před obecnými soudy vznášeli námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení důkazů, a tuto argumentaci, jež se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřeli také v ústavní stížnosti. Po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími Ústavní soud konstatuje, že jak okresní, tak i krajský soud, jejichž rozhodnutí byla napadena, věc po právní stránce hodnotily a právní normy aplikovaly s ohledem na ústavní principy prozařující do oblasti civilního práva a v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, která upravují průběh řízení, a do nichž se promítají principy obsažené v hlavě páté Listiny. S námitkami stěžovatelů se řádně vypořádaly a své rozhodnutí důkladně odůvodnily, včetně námitky stěžovatelů ohledně neodůvodněného nepřipuštění navržených důkazů (str. 6 rozsudku okresního soudu). Samu okolnost, že těmto námitkám obecné soudy nepřisvědčily, nelze v žádném případě považovat za porušení práva na spravedlivý proces.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelé nepředložili Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jejich tvrzení o porušení základních práv dokládaly, a naopak argumentace obsažená v ústavní stížnosti je směsicí tvrzení, jejichž obsah je na (někdy až za) hranici srozumitelnosti, a opakováním námitek, které byly použity již v průběhu odvolacího řízení, považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě. V této souvislosti lze hovořit o selhání kvalifikovaného právního zastoupení, jehož účelem je zaručit řízení o ústavní stížnosti určitý stupeň kvality (srov. Šimíček, V.: Ústavní stížnost. 3. vyd., Linde Praha 2005, s. 218), jakož i o ne dostatečně profesionálním přístupu advokáta k věci.
S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelů ohledně porušení jejich základních práv, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. června 2008
Vojen Güttler
předseda senátu