ECLI:CZ:US:2008:1.US.1321.08.1
sp. zn. I. ÚS 1321/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Ostrava, Dvořákova 26, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 12, usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 20, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2008, čj. 8 Co 65/2008 - 49, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2008, čj. 8 Co 66/2008 - 52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 6. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 12, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od placení soudních poplatků, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 20, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů. Navrhl rovněž zrušení shora označených usnesení Krajského soudu v Ostravě, jako soudu odvolacího, jimiž obě usnesení okresního soudu potvrdil. Stěžovatel tvrdí, že těmito rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále právo na přístup k soudu, zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z obsahu spisu sp. zn. 37 Nc 2/2007 Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") Ústavní soud zjistil, že stěžovatel zaslal, dne 15. 4. 2007, uvedenému soudu podání, v němž požadoval ustanovení právního zástupce pro zastupování v šesti kauzách a zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků. Okresní soud mu poté zaslal výzvu k úpravě podání s tím, aby označil žalovanou stranu a uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení žádosti. Stěžovatel totiž uvedl, že hodlá vymáhat nemajetkovou újmu, způsobenou mu v šesti kauzách, v podání napsal spisové značky celkem sedmi soudních řízení, aniž uvedl, u kterého soudu jsou či byla vedena.
Stěžovatel požadavkům okresního soudu, uvedeným ve výzvě, nevyhověl, a proto okresní soud usnesením ze dne 6. 6. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 12, stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal a jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení zamítl. Po odvolání stěžovatele, Krajský soud v Ostravě usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud poukázal na ustanovení §138 odst. 1, 2 a §30 odst. 1 OSŘ a uzavřel, že předpokladem pro osvobození od soudních poplatků jsou, podle §138, kumulativně jednak poměry účastníka a jednak splnění podmínky, že nejde zřejmě o bezúspěšné uplatňování práva. V daném případě se okresní soud správně a v souladu s občanským soudním řádem zabýval osobními, majetkovými a jinými poměry stěžovatele, z nichž bylo možno učinit pouze závěry, ke kterým okresní soud dospěl.
Dalším usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 7. 2007, čj. 37 Nc 2/2007 - 20, byl zamítnut návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů, doručený soudu dne 11. 6. 2007. V odůvodnění uvedl, že již usnesením ze dne 6. 6. 2007 (viz shora) stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce. Dne 11. 6. 2007 stěžovatel soudu doručil druhé podání, v němž své podání "rozšířil o další dvě kauzy (uvedl dvě spisové značky) a žádal ustanovení advokáta". Ani toto podání, jímž stěžovatel "rozšířil" své podání ze dne 18. 4. 2007, o kterém již bylo rozhodnuto, nebylo úplné a určité, a jeho vady, přes výzvu soudu, stěžovatel neodstranil. I toto usnesení Krajský soud v odvolacím řízení potvrdil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl procesní postup soudů obou stupňů, polemizuje s jejich právními závěry a tvrdí, že podmínky pro ustanovení zástupce pro řízení a osvobození od soudních poplatků splnil. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR.
Ústavní soud se již ve více případech zabýval důvodností nároků na osvobození od soudních poplatků. Zásadně stojí na stanovisku, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000). Současně však v řadě rozhodnutí připouští, že nesprávná aplikace podústavního práva obecnými soudy může mít za následek porušení základních práv a svobod, a to tam, kde jde o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. O takový případ se v přezkoumávané věci nejedná.
Obecné soudy poskytly stěžovateli dostatek možností předložit požadované dokumenty a doložit skutečnosti, nezbytné pro jejich rozhodnutí podle §138 a §30 OSŘ. Pokud stěžovatel jejich požadavky nesplnil, rozhodly v souladu se shora označenými ustanoveními OSŘ. Své závěry logicky a ústavně konformním způsobem odůvodnily, takže ve zkoumané věci Ústavní soud žádné porušení základních práv stěžovatele nezjistil.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát I. Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro odmítnutí ústavní stížnosti, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu