ECLI:CZ:US:2008:1.US.1391.08.1
sp. zn. I. ÚS 1391/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného Mgr. Milanem Honzejkem, advokátem v České Lípě, Hrnčířská 2985, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. KZN 839/2007, a proti usnesení Policie ČR, správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. ČTS: PSC-81/TČ-91-2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody:
Napadeným usnesením Policie ČR byla podle §159a odst. 1 tr. řádu odložena věc oznámení stěžovatele pro podezření ze spáchání tr. činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona, kterého se měli dopustit L. K. a P. V. Stěžovatel napadl uvedené usnesení stížností, kterou státní zástupkyně KSZ v Praze napadeným usnesením ze dne 16. 4. 2008 zamítla. Podle stěžovatele uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K porušení uvedeného práva mělo dojít tím, že orgány činné v trestním řízení porušily stěžovatelem blíže neurčené obecné procesní předpisy a zásady. Napadená usnesení se nezabývají otázkou promlčení namítané trestné činnosti a tím se stává argumentace, že označená jednání nevykazují znaky uvedeného trestného činu, neodůvodněnou. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud obě usnesení zrušil.
II.
Ústavní soud se seznámil též se všemi nezbytnými dostupnými listinnými důkazy a dospěl k následujícím závěrům.
Dne 19. 1. 2007 policejní orgán Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR, správy Středočeského kraje, zahájil k trestnímu oznámení stěžovatele úkony v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona spáchaného ve spolupachatelství, kterého se měli dopustit L. K. a P. V. Po vyhodnocení shromážděných údajů a listinných materiálů policejní orgán rozhodl usnesením ze dne 27. 2. 2007 o odložení věci s tím, že je trestní stíhání nepřípustné, neboť došlo k zániku trestnosti trestného činu (promlčením). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost. Dozorující státní zástupkyně napadené usnesení zrušila a uložila Policii ČR, aby ve věci dále jednala. Na základě dalšího prověřování došla Policie k závěru, že nedošlo ke spáchání trestného činu ani přestupku či jiného nezákonného jednání a věc proto napadeným usnesením ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. ČTS: PSC-81/TČ-91-2007, odložil.
Uvedené rozhodnutí napadl stěžovatel stížností, kterou státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze usnesením ze dne 16. 4. 2008, čj. KZN 839/2007, zamítla. Uvedla, že ze shromážděných spisových materiálů vyplývá, že nedošlo k úmyslnému jednání "ve smyslu porušení zájmů chráněných trestním zákonem"; event. jednání v rozporu s ustanoveními norem práva civilního, nelze zaměňovat s jednáním, ve kterém by bylo možno spatřovat spáchání trestného činu a prostředků trestního práva nelze používat jako nástroje k vyřešení porušení smluvního vztahu. Usnesení o odložení věci podle §159a odst. 1 tr. řádu není na překážkou k event. uplatnění nároků cestou občanskoprávní.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že mu nepřísluší právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností orgánů činných v trestním řízení. Do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud se již stížnostmi na usnesení policejních orgánů o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu zabýval mnohokrát. Z jeho ustálené judikatury vyplývá, že "ve skutečnosti, že státní zastupitelství zamítlo stěžovatelovu stížnost proti usnesení policejního orgánu o odložení věci pro podezření ze spáchání trestného činu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených subjektivních veřejných práv stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jejichž ochrana spadá do kompetence Ústavního soudu. Ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, totiž neexistuje" (viz např. usnesení sp.zn. I. ÚS 84/99, dostupné na internetové adrese www.judikatura.cz).
Proto Ústavní soud uzavřel, že napadenými usneseními k porušení základních práv stěžovatele zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu