ECLI:CZ:US:2008:1.US.1418.08.1
sp. zn. I. ÚS 1418/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Š. S., zastoupené JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem Kolín, Politických vězňů 98, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 8. 2005, čj. 6 C 144/2005 - 32, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 17. 8. 2005, čj. 6 C 144/2005 - 32, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci Eurotel Praha, spol. s r. o. (nyní již Telefónica O2 Czech Republic, a. s.) 6.000,-- Kč.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že v řízení o zaplacení zmíněné částky byla, jako osoba neznámého pobytu, zastoupena opatrovnicí D. J., pracovnicí Okresního soudu v Kolíně. Usnesení o ustanovení opatrovníka a napadený rozsudek nebyly stěžovatelce nikdy doručeny, takže nemohla vyčerpat všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje. O existenci rozsudku se dozvěděla až poté, co na její majetek byla nařízena exekuce, což mělo za následek zablokování jejího bankovního účtu. Dne 5. 5. 2008 nahlédla do exekučního spisu sp. zn. 14 Nc 1515/2006, a tak se seznámila s napadeným rozsudkem.
Stěžovatelka dále uvedla, že s žalobcem žádnou smlouvu o poskytování služeb radiotelefonní sítě neuzavřela. Veškeré záležitosti za ni vyřizoval její přítel M. V., který jí daroval mobilní telefon a sdělil jí, že účty za poskytnuté telefonní služby jí budou zasílány na její adresu. Tyto účty stěžovatelka pravidelně hradila.
V roce 2000 se stěžovatelka i se svými nezletilými dětmi D. a D. odstěhovala do Švýcarska. Před odstěhováním měla stěžovatelka trvalý pobyt na adrese Kolín, Plynárenská 610, přechodný pobyt měla u své matky v Kolíně na adrese Karoliny Světlé 134, kam se odstěhovala po rozvodu. Její přesnou adresu ve Švýcarsku znal její bývalý manžel P. K., dále rodiče bývalého manžela manželé K. a konečně i její dědeček V. N. Svoji adresu ve Švýcarsku sdělila i Úřadu městské části Brno - střed, kam do evidence na zvláštní matriku zaslala překlad svého oddacího listu, neboť se ve Švýcarsku, dne 28. 7. 2000, provdala. Její adresa byla rovněž známa bance, ve které má založen účet a konečně oznámila svou švýcarskou adresu také na Evidenci obyvatel u Městského úřadu v Kolíně.
Podle stěžovatelky Okresní soud v Kolíně porušil její základní práva tím, že jí v uvedeném řízení ustanovil, jako osobě neznámého pobytu, opatrovníka, po zcela formálním pátrání po jejím pobytu. Soud tak nevyčerpal všechny dostupné prostředky ke zjištění místa jejího pobytu. Nebyly tak splněny zákonné podmínky pro ustanovení opatrovníka a stěžovatelce tak byla odebrána možnost podat své vyjádření k žalobě, účastnit se jednání, činit návrhy na dokazování aj. Tím došlo k porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "listina") a práv zakotvených v čl. 90 a čl. 96 Ústavy ČR.
Ústavní soud nejprve zjišťoval, zda ústavní stížnost byla podána v zákonné lhůtě. Podle §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. V daném případě se stěžovatelka o vydání napadeného rozsudku dozvěděla dne 5. 5. 2008, ústavní stížnost byla doručena Ústavnímu soudu dne 9. 6. 2008, lze tedy konstatovat, že ústavní stížnost byla podána včas.
Podle ustanovení §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení.
Okresní soud v Kolíně uvedl, že při pátrání po pobytu stěžovatelky postupoval obvyklým způsobem. Vyžádal si výpis z centrální evidence obyvatel a ústřední evidence vězňů. Z evidence obyvatel vyplynulo, že poslední adresa trvalého bydliště stěžovatelky byla na adrese její matky, které byl opakovaně zasílán dotaz, zda zná adresu současného pobytu své dcery, případně zda je ochotna zastupovat stěžovatelku v daném řízení. Bylo provedeno i šetření prostřednictvím Policie ČR na adrese posledního trvalého bydliště stěžovatelky, avšak bezvýsledně. Dne 9. 6. 2005 matka stěžovatelky sdělila soudu, že pobyt své dcery nezná a nesouhlasí s ustanovením do funkce opatrovníka. Vzhledem k tomu, že z centrální evidence soud nezjistil žádné údaje o dalších blízkých osobách, kromě nezletilých dětí, ustanovil stěžovatelce opatrovníka. Za situace, kdy v evidenci obyvatel nebyl zapsán údaj o jejím bývalém manželovi a jediná známá příbuzná, matka stěžovatelky, uvedla, že pobyt své dcery nezná a nechce ji zastupovat, postupoval tak, aby v řízení mohlo být pokračováno bez průtahů.
Z obsahu spisu sp. zn. 6 C 144/2005 Okresního soudu v Kolíně Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozsudkem byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.000,-- Kč, jako dluh za prodej mobilního telefonu, na základě smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě. Stěžovatelka zakoupila od žalobce mobilní telefon za zvýhodněnou kupní cenu a zavázala se, že nebude-li využívat služeb žalobce po sjednanou dobu, bude povinna uhradit žalobci sankci, jejíž výše bude stanovena jako rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou cenou telefonu. Na základě tohoto skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí soud vyhověl.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka napadá rozsudek okresního soudu proto, že jí byla v řízení před tímto soudem ustanovena opatrovnice. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas jednak se samotnou skutečností, že jí byl ustanoven opatrovník, jednak s konkrétní osobou, tj. zaměstnankyní Okresního soudu v Kolíně. V uvedeném postupu spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv, protože soud nevyvinul dostatečné úsilí ke zjištění jejího pobytu, zejména prostřednictvím jejího bývalého manžela a jeho rodičů.
Ústavní soud toto přesvědčení stěžovatelky nesdílí. Okresní soud v Kolíně v dostatečném rozsahu zjišťoval její pobyt, mj. i prostřednictvím její matky. Okresnímu soudu nelze za dané situace vytýkat, že nepátral po pobytu bývalého manžela stěžovatelky a jeho rodičů, neboť nemohl předpokládat, že je s nimi stěžovatelka v kontaktu apod. Lze souhlasit s názorem, že ustanovení opatrovnice - zaměstnankyně okresního soudu - nebylo nejvhodnější. Na druhé straně je nutno podotknout, že matka stěžovatelky, jako její nejbližší příbuzná, se soudem nespolupracovala, nesdělila její adresu a stěžovatelku odmítla zastupovat. Navíc důkazy předložené žalobcem byly natolik jednoznačné a přesvědčivé, že opatrovnici nedávaly prostor k námitkám. Pokud by matka stěžovatelky se soudem spolupracovala, problém s doručováním by vůbec nevznikl.
Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Na základě ústavní stížnosti Ústavní soud posoudil ústavnost řízení před okresním soudem a dospěl k závěru, že základní práva stěžovatelky, jak je uvádí v ústavní stížnosti, nebyla porušena.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu