ECLI:CZ:US:2008:1.US.148.08.2
sp. zn. I. ÚS 148/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Občanského sdružení Lípa 2000, Gregorova 12, Písek, bez právního zastoupení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Dne 17. 1. 2008 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele Občanského sdružení Lípa 2000 proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2007, čj. 4 As 10/2007 - 108. Vzhledem ke skutečnosti, že tato ústavní stížnost nesplňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byl stěžovatel vyzván dne 4.2.2008 a dne 5.3.2008 k odstranění vad návrhu, přičemž druhou z výzev byl informován, že zákon o Ústavním soudu neumožňuje ustanovení advokáta z úřední moci, avšak dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, má každý právo na poskytnutí právní pomoci advokátem a na to, aby mu byl v případě, že mu tato pomoc bude odmítnuta, přidělen advokát určený Českou advokátní komorou. Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel neakceptoval podmínky Českou advokátní komorou přiděleného advokáta, poskytl mu Ústavní soud dne 14.4.2008 další lhůtu třiceti dnů k jednání s Českou advokátní komorou. Podáním ze dne 17.4.2008 informoval stěžovatel Ústavní soud o tom, že Česká advokátní komora ustanovení přiděleného advokáta zrušila. Z přiloženého oznámení České advokátní komory vyplývá, že k tomuto kroku bylo přistoupeno poté, co stěžovatel nesouhlas s poskytnutím právních služeb za podmínek stanovených rozhodnutím ze dne 14.3.2008, č.j. 579/08, a dále z toho důvodu, že stěžovatel neprokázal, že je osobou oprávněnou jednat jménem Občanského sdružení Lípa 2000. Z výše uvedených důvodů Česká advokátní komora dospěla k závěru, že již stěžovateli nebude k poskytnutí téže právní služby žádný další advokát určen. Podáním ze dne 25.4.2008 stěžovatel sdělil, že požádal o poskytnutí právních služeb JUDr. Jiřího Jarouška a JUDr. Jiřího Duška. Podáním ze dne 5.5.2008 pak stěžovatel oznámil, že ho výše jmenovaní advokáti odmítli zastupovat, což doložil jejich písemnými sděleními.
Stěžovatel současně uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že nebyl úspěšný ve své snaze zajistit si právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem, žádá v souladu s §63 zákona o Ústavním soudu, aby mu byl advokát ustanoven, nebo aby Ústavní soud projednal jeho stížnost, aniž by trval na zastoupení stěžovatele advokátem. Dále navrhuje, aby Ústavní soud ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako protiústavní zrušil, neboť nepřiměřeně omezují práva a svobody fyzických a právnických osob.
Ačkoli je z výše uvedeného zřejmé, že Ústavní soud stěžovateli poskytl dostatečný časový prostor k odstranění vad návrhu, stěžovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil, a z jeho posledního podání je zřejmé, že tak ani nehodlá učinit, když se opakovaně domáhá přidělení advokáta Ústavním soudem, a to i poté, co mu bylo sděleno, že zákon o Ústavním soudu ustanovení advokáta z úřední moci neumožňuje. K návrhům stěžovatele na nerespektování ustanovení §29 a §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, případně jejich zrušení ze strany Ústavního soudu je nutné konstatovat, že také Ústavní soud je vázán zákonem, který upravuje organizaci Ústavního soudu a řízení před ním. Co do žádosti navrhovatele stran ustanovení zástupce přímo Ústavním soudem, nelze pominout, že Ústavní soud stojí mimo organizaci obecných soudů, a že tím je současně také dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy, a že tudíž závěry navrhovatele v tomto směru nejsou na místě. Povinnost plynoucí státu z ústavně zaručeného práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je dostatečně - i z hlediska obligatorního zastoupení pro řízení před Ústavním soudem - zabezpečena zákonem stanovených způsobem (zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii), byť by tento způsob přinášel pro žadatele o právní pomoc jisté potíže (podání žádosti, osvědčení zákonem stanovených podmínek apod.).Je totiž věcí státu, a nikoli subjektivních představ žadatele o právní pomoc, za jakých podmínek a jakým způsobem je - i nemovitým žadatelům - poskytnutí právní pomoci zabezpečeno.
Poslední výzva k odstranění vad návrhu byla stěžovateli doručena dne 16.4.2008, lhůta k odstranění vad návrhu tedy uplynula marně dnem 16.5.2008, podmínky §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu tedy jsou splněny. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem usnesením rozhodl o odmítnutí návrhu pro neodstranění vad ve lhůtě k tomu určené.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. května 2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj