ECLI:CZ:US:2008:1.US.1491.08.1
sp. zn. I. ÚS 1491/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Petrem Šimkem, advokátem v Bohumíně - Nový Bohumín, Studentská 1225, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 68/2008-155 ze dne 20. března 2008 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 62/2004-148 ze dne 9. ledna 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 68/2008-155 ze dne 20. března 2008, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 30 C 62/2004-148 ze dne 9. ledna 2008, kterým stěžovatelce nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Napadenými rozhodnutími došlo podle názoru stěžovatelky k porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka zejména v následujících skutečnostech:
Soudu prvního stupně stěžovatelka vytýká, že se při rozhodování o osvobození od soudních poplatků nezabýval jejími faktickými majetkovými poměry, nijak je podrobně nezkoumal a rozhodl tak na základě pouhých domněnek. Soud poukázal na výši jejích příjmů a na spoluvlastnictví nemovitostí a automobilu, což jsou však věci nepostradatelné. Soud neposoudil majetkové poměry ani ve vztahu k výši soudního poplatku, který činí částku 1.000.000,- Kč. Stěžovatelka poukazuje i na předešlý postup soudu, který jí dříve v této věci ustanovil bezplatného právního zástupce a konstatoval, že splnila podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Od doby uvedeného rozhodnutí se její majetkové poměry nezměnily. Odvolacímu soudu pak stěžovatelka rovněž vytýká, že blíže nezkoumal její majetkové poměry a negativní okolnosti, které se k tomuto majetku vztahují.
Stěžovatelka dodala, že napadená rozhodnutí tak zasahují do jejího práva na spravedlivý proces a představují svévolný výklad ustanovení zákona. Proto navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že obsah stížnosti tvoří v podstatě polemiku se závěry soudů obou stupňů. Domnívá se, že ústavní stížnost nemá ústavněprávní rozměr a jejím účelem je dosáhnout při nepřípustnosti dovolání přezkoumání věci Ústavním soudem jako třetí instancí. Současně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Podle jeho názoru právo stěžovatelky na spravedlivý proces dotčeno nebylo.
Obvodní soud pro Prahu 1 ve svém vyjádření k ústavní stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatelce byl ustanoven advokát, jehož zastupování skončilo. Dále uvedl, že stěžovatelka své majetkové poměry neúplně uvádí.
Vzhledem k tomu, že ve vyjádřeních obecných soudů nebyly obsaženy žádné skutečnosti, které by nevyplývaly již z napadených rozhodnutí, Ústavní soud k těmto vyjádření ve svém rozhodnutí nepřihlížel a ani je stěžovatelce nezasílala k případné replice.
III.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 30 C 62/2004 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 1. Ze spisu zjistil, že se stěžovatelka jako žalobkyně bez bližší specifikace domáhala, aby jí byla přiznána náhrada škody vůči JUDr. K. W., notáři, za porušení právní povinnosti. Současně žádala o ustanovení advokáta vzhledem k tomu, že nemá dostatečné finanční prostředky. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením č. j. 30 C 62/2004-65 ze dne 17. ledna 2005 ustanovil stěžovatelce právního zástupce JUDr. Martina Okályho. Stěžovatelka podala odvolání do uvedeného usnesení s poukazem na špatnou komunikaci s advokátem, který má kancelář i na Slovensku a žádala ustanovení jiného advokáta (č. l. 67). Městský soud v Praze usnesením č. j. 20 Co 366/2006-78 ze dne 27. září 2006 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesením č. j. 30 C 62/2004-86 ze dne 5. ledna 2007 soud prvního stupně připustil, aby do řízení na straně žalovaných přistoupila Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti a zamítl návrh na přistoupení České republiky - Ministerstva vnitra na straně žalovaných. Usnesením ze dne 8. 3. 2007 soud nezprostil ustanoveného zástupce JUDr. Okályho povinnosti stěžovatelku zastupovat. K odvolání stěžovatelky do usnesení, jímž nebyl připuštěn vstup Ministerstva vnitra do řízení a k odvolání ustanoveného zástupce proti nezproštění povinnosti zastupovat stěžovatelku Městský soud v Praze usnesením č. j. 20 Co 250/2007-128 ze dne 13. července 2007 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že připustil vstup České republiky, za níž jednají Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, do řízení na straně žalované. Usnesením č. j. 20 Co 251/2007-132 ze dne 13. července 2007 změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 3. 2007 tak, že zprostil ustanoveného advokáta JUDr. Okályho povinnosti zastupovat stěžovatelku.
Soud prvního stupně přípisem ze dne 20. 7. 2007 vyzval znovu stěžovatelku k doložení majetkových poměrů. Po doplnění podkladů Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným usnesením č. j. 30 C 62/2004-148 ze dne 9. ledna 2008 stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků. V odůvodnění uvedl, že v daném případě má soud za to, že není splněn zákonem stanovený předpoklad přiznání osvobození od soudních poplatků s ohledem na výši měsíčních příjmů obou manželů K., spoluvlastnictví nemovitosti vyšší hodnoty a dále vlastnictví automobilu. Přihlédl k celkovým majetkovým poměrům stěžovatelky, k výši soudního poplatku a k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala stěžovatelka odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze napadeným usnesením č. j. 20 Co 68/2008-155 ze dne 20. března 2008 tak, že je potvrdil. V odůvodnění podrobně rozvedl skutečnosti, o které opřel svůj závěr, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Zdůraznil zejména, že stěžovatelka je spoluvlastnicí domu o 2 obytných jednotkách, vlastní přilehlé pozemky, dva automobily s přívěsem a je podnikající fyzickou osobou a předsedkyní představenstva firmy XIO.CZ, a. s.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů, jimiž jí nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Namítala, že se obecné soudy nezabývaly faktickým zjištěním jejích celkových majetkových poměrů, čímž zasáhly do jejího základního práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud nepřisvědčil těmto námitkám stěžovatelky. Právo přiznat osvobození od soudních poplatků přísluší obecným soudů na základě zhodnocení žadatelem poskytnutých a úplných podkladů. Ze soudního spisu vyplývá, že se soud prvního stupně podrobně zabýval zjištěním majetkových poměrů stěžovatelky a sám prováděl jejich doplnění o údaje, které stěžovatelka sama neposkytla. Své rozhodnutí řádně, byť stručně odůvodnil. Stejně tak odvolací soud se podrobně zabýval posouzením předmětných otázek, všechny námitky stěžovatelky zodpověděl a své stanovisko dostatečně a přesvědčivě odůvodnil. Ústavní soud nemá důvodu zasáhnout do této vlastní rozhodovací pravomoci obecných soudů; ty postupovaly v souladu s příslušnými právními předpisy, aplikovaly pouze podústavní právo a rozhodovaly odůvodněně v mezích své rozhodovací pravomoci. Napadenými rozhodnutími k porušení práva na spravedlivý proces tedy dojít nemohlo.
Pokud stěžovatelka argumentuje výší soudního poplatku, který jí byl vyměřen Obvodním soudem pro Prahu 1 ve výši 1.000.000,- Kč, poukazuje Ústavní soud na usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 393/2008-173 ze dne 2. září 2008, kterým bylo zrušeno usnesení soudu prvního stupně č. j. 30 C 62/2004-165 ze dne 4. června 2008, jímž bylo řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. V odůvodnění tohoto zrušovacího usnesení odvolací soud dovodil, že žalovaným je Česká republika, za kterou jedná Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, a předmětem řízení je náhrada škody způsobené při výkonu veřejné moci. Takové řízení je od soudních poplatků ze zákona věcně osvobozeno, a proto řízení nelze pro nezaplacení soudních poplatků zastavit. Současně odvolací soud poukázal na novou žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků, o níž nebylo rozhodnuto; zdůraznil dále, že bude nutno nově vyměřit soudní poplatek pouze ve vztahu ke třetímu žalovanému (notáři).
Za tohoto stavu nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších poplatků, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu