ECLI:CZ:US:2008:1.US.1502.07.1
sp. zn. I. ÚS 1502/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Bytové družstvo Balabenka, se sídlem Praha 9, Sokolovská 230/1252, zastoupeného JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Medkova 913/48, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 69 Co 108/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včasné ústavní stížnosti, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel tvrdí, že mu městský soud, jako žalobci, neposkytl odvolání podané žalovaným a neumožnil mu se k tomuto opravnému prostředku vyjádřit. Stěžovatel měl za to, že žalovaný odvolání nepodal a pokud soud neměl k dispozici vyjádření stěžovatele, nemohl rozhodovat ve věci. Stěžovatel zastavení řízení nezavinil. Městský soud porušil rovnost účastníků řízení, jeho rozhodnutí je odůvodněno neúplně a vychází pouze ze skutečností uváděných žalovaným. Podle stěžovatele jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele, že žádný z účastníků nemá právo na úhradu nákladů řízení. Tím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva ve smyslu čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina") a čl. 6 bod 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Listina") a bylo porušeno také ustanovení čl. 90 Ústavy ČR.
II.
Z rozhodnutí obecných soudů a z podání stěžovatele bylo zjištěno, že stěžovatel se, jako žalobce, domáhal u "Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže ad hoc v Praze" po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 575,-- Kč. Arbitráž vyslovila nedostatek pravomoci, zastavila řízení a věc postoupila Obvodnímu soudu pro Prahu 9. Rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2006 byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Ten usnesením ze dne 25. 1. 2007, čj. 13 C 45/2006 -31, řízení zastavil poté, co dospěl k závěru, že stěžovatel nepodal řádný návrh na zahájení řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 69 Co 108/2007, změnil usnesení obvodního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 9 465,-- Kč.
III.
Ústavní soud předesílá, že jeho posuzování rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení je a musí být do značné míry specifické, a to s ohledem na potenciální zásah do ústavně zaručených základních práv stěžovatelů. Na jedné straně vyslovil názor, že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku (nález ve věci sp. zn. I. ÚS 653/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, str. 189), v případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je třeba přihlížet ke všem okolnostem věci, které mohou mít vliv na stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, jež účastník vynaložil k účelnému uplatňování nebo bránění práva.
Na druhé straně ovšem Ústavní soud judikoval, že otázku náhrady nákladů řízení, resp. její výše, jakkoliv se může účastníka řízení citelně dotknout, nelze z hlediska kritérií spravedlivého procesu klást na stejnou úroveň jako proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Jakkoliv pak může být takové rozhodnutí z hlediska zákonnosti sporné, Ústavní soud, v souladu se svou obecně dostupnou judikaturou, konstatoval, že rozdílný názor na interpretaci podústavního práva sám o sobě nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces (usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 303/02, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 27, str. 307). Pouze v případě, kdy jsou právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, považuje Ústavní soud takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.
S ohledem na požadavky obsažené v dosavadní judikatuře Ústavního soudu, které jsou kladeny na rozhodování obecných soudů o nákladech řízení - soulad s principy spravedlnosti, řádné odůvodnění, absence libovůle a výklad zásady zavinění - lze konstatovat, že srozumitelně a logicky odůvodněné rozhodnutí Městského soudu v Praze všechny tyto požadavky splňuje. Stěžovatel se mýlí, pokud uvádí, že městský soud rozhodoval "ve věci", když rozhodoval o nákladech řízení. Pokud obecné soudy postupovaly ve věci stěžovatele v souladu s ustanoveními §210 odst. 1 a §214 odst. 2 písm. e) OSŘ, jejichž ústavnost zpochybněna nebyla, nelze jejich postup považovat za protiústavní. Ke tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele tedy nedošlo.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu