ECLI:CZ:US:2008:1.US.157.08.1
sp. zn. I. ÚS 157/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. Ch., zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem Třinec 1, ul. 1. máje 398, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 13. 3. 2007, čj. 0 Nc 893/2006 - 66, ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 11. 5. 2007, čj. 0 Nc 893/2006 -71, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2007, čj. 13 Co 404/2007 - 106, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 13. 3. 2007, čj. 0 Nc 893/2006 - 66, kterým bylo zastaveno řízení o úpravu výchovy u již zletilé O. Ch. Otci (stěžovateli v řízení před Ústavním soudem) byla uložena povinnost platit na výživu jmenované částku 3 000,-- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 7. 2006, byla mu uložena povinnost zaplatit i dlužné výživné a návrh O. Ch., pokud požadovala výživné vyšší než 3 000,-- Kč, byl zamítnut.
Stěžovatel tvrdil, že nárok jeho dcery na výživné je v rozporu s dobrými mravy, protože po nabytí zletilosti začala žít s druhem a vedla s ním společnou domácnost. Tuto skutečnost považuje stěžovatel za jsoucí v rozporu s dobrými mravy, takže nebyl důvod pro uložení zmíněné vyživovací povinnosti. Jako nejpodstatnější označil skutečnost, že dcera sama přiznala, že se svým přítelem požívala drogy. Podle stěžovatele neexistuje závažnější důvod, pro který by výživné mělo být přiznáno. Tuto skutečnost soudy obou stupňů při svém rozhodování pominuly. Závěrem stěžovatel poukázal na to, že v době, kdy s ním dcera sdílela společnou domácnost, podle svých možností mu s domácností pomáhala. Po svém odchodu již toto nečiní, přijde jen občas. Zákon o rodině však stanoví nejen povinnosti rodičů vůči dětem, ale i povinnost dětem pomáhat svým rodičům podle svých možností. Není v souladu s dobrými mravy, pokud je jen jedna strana povinna dávat, a druhá nikoliv.
Stěžovatel ústavní stížnost odůvodnil tím, že napadenými rozhodnutími byl porušen čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 odst. 1 Ústavy.
Ze shora označeného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku Ústavní soud zjistil, že řízení o úpravu výchovy u nyní zletilé O. Ch. bylo zastaveno. Stěžovateli byla uložena povinnost platit na výživu O. 3 000,-- Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 7. 2006. Dále byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit dlužné výživné za dobu od 1. 7. 2006 do 31. 3. 2007. Návrh byl zamítnut v rozsahu, v němž O. požadovala výživné vyšší než 3 000,-- Kč. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rodiče zletilé O. nevedou společnou domácnost od května 2006, kdy se matka, s tehdy nezletilou O. a jejím přítelem, ze společné domácnosti odstěhovali. V době, kdy matka podávala návrh na úpravu práv a povinností, byla O. ještě nezletilá. V průběhu řízení nabyla zletilosti, navštěvuje gymnázium v Třinci a není výdělečně činná. Od května 2006 bydlela se svým přítelem a s matkou v bytě, jehož nájemcem je bratr O., J. Ch., který jim tam umožnil bydlet. O. se s přítelem rozešla dne 25. 2. 2007. Společnou domácnost nevedli, náklady na bydlení hradili každý z jedné poloviny, za O. hradila její podíl matka.
Zmíněným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě bylo odvolání matky odmítnuto a rozsudek okresního soudu změněn tak, že stěžovateli byla uložena povinnost platit výživné zletilé Ol., počínaje dnem 1. 7. 2006, ve výši 3 000,-- Kč a zaplatit dlužné výživné. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil, že O. je od září 2007 v šestém ročníku gymnázia, ve školním roce 2007/2008 má studium ukončit. K jejímu chování nejsou žádné připomínky, studijní výsledky má průměrné. Tvrzení stěžovatele, že přiznání výživného zletilé dceři je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud neshledal důvodným. Nelze jí, poté, co nabyla zletilosti, klást k tíži skutečnost, že se rozhodla odejít od otce a žít se svým přítelem. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by žila zahálčivým způsobem života. Naopak ze zprávy školy vyplývá, že řádně studuje, a není tedy prokázáno, že by výživné neplnilo svůj účel.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů obou stupňů a předkládá Ústavnímu soudu své vlastní hodnocení celé situace, za níž rozhodly o výživném na jeho zletilou dceru. Tvrdí, že jejich rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy.
Jak již Ústavní soud opakovaně uvedl, není vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Z těchto důvodů ani skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor (resp. vyložily zákon nebo jiný právní předpis), s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti (viz nález sp. zn. IV. ÚS 188/94).
Ústavní soud se zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a dospěl k závěru, že v něm nebylo porušeno žádné základní právo stěžovatele. Obecné soudy obou stupňů, na základě volného hodnocení důkazů, dospěly ke skutkovým zjištěním, na jejichž základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Jádrem ústavní stížnosti je neochota stěžovatele plnit vyživovací povinnost vůči své dceři, zahalená do tvrzení o porušení čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 Ústavy ČR.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu