ECLI:CZ:US:2008:1.US.1628.08.1
sp. zn. I. ÚS 1628/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: SNAHA, kožedělné družstvo Jihlava, se sídlem Jihlava, Židovská 1103/1, zastoupeného JUDr. Jiřinou Vítů, advokátkou se sídlem Jihlava, Březinova 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2006, čj. 3 Ro 431/97 - 175 (1 Cm 130/98), a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 3. 2008, čj. 7 Cmo 102/2008 - 219, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž jako soud prvního stupně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. 3 Ro 431/97, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Vrchní soud v Olomouci, k odvolání stěžovatele, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podle stěžovatele zrušit usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku bylo možné pouze za podmínky stanovené v §9 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném k 7. 4. 1997, a to jen v případě, že poplatek byl zaplacen do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení, což se v daném případě nestalo. Nesprávné je tak nejen rozhodnutí soudu prvního stupně, ale i soudu odvolacího, kterým bylo toto usnesení potvrzeno. Takovým postupem je tolerováno a zhojeno protiprávní jednání jednoho účastníka řízení, který nesplnil povinnost podle zákona. Došlo tak k porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že shora označeným usnesením ze dne 30. 10. 2006 Krajský soud v Brně zrušil své usnesení ze dne 15. 1. 1998, čj. 3 Ro 431/97, kterým tehdy zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že po zaplacení soudního poplatku soud tehdy v řízení pokračoval, aniž formálně zmíněné rozhodnutí zrušil. Učinil tak dodatečně zmíněným usnesením.
K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesení krajského soudu potvrdil. Poukázal na ustanovení §4 a §9 zákona č. 549/1991 Sb., v tehdy platném znění, upravující poplatkovou povinnost. Lhůta k zaplacení soudního poplatku nejpozději do konce lhůty k odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má povahu lhůty procesní. Tato lhůta je zachována, pokud v její poslední den bylo podání s kolkovými známkami odevzdáno na poště. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost. V daném případě byla situace jiná. Žalobce podal proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku z návrhu na zahájení řízení odvolání a po uplynutí odvolací lhůty poplatek zaplatil. V takovém případě nenabylo rozhodnutí o zastavení řízení právní moci, poplatková povinnost nezanikla. Pokud ji tedy žalobce, byť opožděně, splnil, předpoklady pro zastavení řízení nejsou dány. Navíc pokud soud začal jednat ve věci samé, nemůže již řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavit.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Argumenty stěžovatele proti rozhodnutím soudů obou stupňů se pohybují pouze v rovině podústavního práva a jsou zaměřeny jen na výklad ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. Jedná se tak v podstatě o polemiku s právními závěry vrchního soudu. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Podle uvedeného článku úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti. Skutečnost, že vrchní soud vyslovil právní názor, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti. Výklad a aplikace podústavního práva je zcela v kompetenci obecných soudů, které v přezkoumávaní věci postupovaly ústavně konformním způsobem. Ve věci nebylo zjištěno nic, co by jí dodávalo ústavněprávní dimenzi.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu