ECLI:CZ:US:2008:1.US.1698.08.1
sp. zn. I. ÚS 1698/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. Z., zastoupeného JUDr. Janem Skřipským, Ph.D., advokátem se sídlem Ostrava 1, Sokolská tř. 21, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 11 Tdo 1305/2007, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 3 To 1008/2006, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2006, čj. 72 T 140/2000 - 1629, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Návrh na zrušení ustanovení §147 a §147a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se D. Z. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení shora uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále též "odvolací soud") a Okresního soudu v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 1 odst. 1, 2 Ústavy ČR, čl. 2, čl. 3, čl. 4, čl. 36 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Současně navrhl, podle ustanovení §74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), aby Ústavní soud zrušil ustanovení §147 a §147a zákona č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "TrZ").
Shora označeným usnesením Nejvyšší soud odmítl, jako zjevně neopodstatněné, dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu. Tímto rozsudkem odvolací soud zrušil, ve výroku o trestu, rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle ustanovení §147 odst. 1 TrZ a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání tří let, za současného uložení trestu zákazu činnosti ve výměře tří let. Při nezměněném výroku o vině odvolací soud zmírnil trest uložený soudem prvního stupně a stěžovatele nově odsoudil k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zkušební dobou jednoho roku. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Označeného trestného činu se stěžovatel dopustil jako člen představenstva společnosti UNIWORK CZ, a. s. V devíti skutcích popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, jako plátce, neodvedl za své zaměstnance daň, pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění a ve větším rozsahu nesplnil tak svoji zákonnou povinnost.
Stěžovatel poukázal na skutečnost, že obsah této ústavní stížnosti je téměř shodný s těmi, které učinil již v minulosti, a to i k Ústavnímu soudu, který předchozí odsuzující rozhodnutí obecných soudů zrušil nálezem ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05. Nyní napadenými rozhodnutími byl opětovně uznán vinným shora uvedeným trestným činem, aniž by soud prvního stupně doplnil dokazování o znalecký posudek, týkající se účetnictví společnosti UNIWORK CZ, a. s., který stěžovatel navrhoval již od prvopočátku trestního stíhání. Nerespektoval tak obiter dictum vyslovené Ústavním soudem v označeném nálezu. Přitom náležité objasnění hospodářské situace společnosti v rozhodných měsících byla jedna z nejpodstatnějších skutečností, která měla být v dané věci zjišťována. Z tohoto hlediska stěžovatel obecným soudům vytkl, že učinily závěr o jeho vině na základě nepodložených skutečností a spekulativních důkazů, za situace, kdy ve věci nebyl proveden znalecký posudek ohledně ekonomického, resp. účetního stavu společnosti UNIWORK CZ, a. s., v době neodvádění příslušných dávek, doporučený i Ústavním soudem. Tím bylo podle názoru stěžovatele jeho jednání nesprávně právně kvalifikováno.
Stěžovatel rovněž zdůraznil, že není v souladu s principy právního státu, aby za daného stavu věci vůbec došlo k jeho trestnímu stíhání, neboť je jím neoprávněně založena výhoda ve prospěch oprávněných institucí, spočívající v tom, že stěžovatel je, hrozbou trestního postihu (za spáchání trestného činu dle §147 TrZ), nucen k platbě právě jim, na úkor ostatních soukromoprávních subjektů - věřitelů. Nadto není, podle stěžovatele, ani ve shodě s principem subsidiarity trestní represe postihovat jednání, pro něž byl trestně stíhán, trestními sankcemi, když stát má možnost protiprávní jednání dlužníků, spočívající v neodvedení příslušných plateb, postihovat cestou občanskoprávní. Trestní postih za pouhé nesplnění závazku, byť vyplývajícího ze zákona, je v rozporu s principy právního státu. Proto současně navrhl zrušení ustanovení §147 a §147a TrZ.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Její podstatou je argument, že obecné soudy nerespektovaly obiter dictum vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 648/05, ve věci stěžovatele. V citovaném nálezu Ústavní soud mj. uvedl: "Ačkoli Ústavní soud nezasáhl do napadených rozhodnutí po věcné stránce, neboť není povolán k meritornímu rozhodnutí o vině a trestu stěžovatele, jako obiter dictum dodává, že v dalším řízení by bylo vhodné doplnit dokazování v posuzované věci o příslušný znalecký posudek ohledně účetnictví společnosti UNIWORK CZ, a. s.; už proto, že provedený důkaz kopiemi účetních dokladů, jakkoli doplněn o čestné prohlášení o fyzickém zničení jejich originálů, nejeví se být pro účely trestního řízení důkazem dostatečným."
Z odůvodnění nyní napadených rozhodnutí je nesporné, že soud prvního stupně, po zrušení svého předchozího rozsudku usnesením odvolacího soudu ze dne 2. 5. 2006, sp. zn. 3 To 294/2006 (důvodem pro tento postup byl shora citovaný nález Ústavního soudu), se s vysloveným obiter dictum, majícím doporučující charakter, nedostal do rozporu. V souladu s ním doplnil dokazování přibráním znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady závazků, pohledávek a obchodních podílů. Znalec soudu prvního stupně sdělil, že není schopen, s ohledem na kusé doklady a kusé účetnictví společnosti, při ověření pravdivosti čestného prohlášení o zničení účetnictví psem, posudek vůbec vypracovat. Z uvedeného je zřejmé, že znalecký posudek nebyl a z objektivních příčin (zničení dokladů) ani nemohl být vypracován. I přesto měl soud prvního stupně dostatek důkazů k vyslovení viny stěžovatele, následně doplněných odvolacím soudem o další výslech stěžovatele, svědka D. E. a o obsah spisu Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. 33 K 116/99, týkajícího se prohlášení konkurzu na společnost UNIWORK CZ, a. s. Z provedených důkazů vyplynulo, že stěžovatel byl odpovědný za ekonomický chod společnosti. Ten udržoval za cenu, že příslušné částky skutečně sražené z hrubých mezd zaměstnanců na povinné platby, používal k hrazení jiných závazků společnosti. Nesplnil tak svoji zákonnou povinnost odvádět platby, uvedené v ustanovení §147 TrZ, ačkoli měl finanční prostředky, aby mohl vedle výplaty čistých mezd zaměstnancům odvést i pojistné, které z jejich hrubých mezd fakticky srazil. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky jsou účelově vázány, neměl je stěžovatel používat na jiné účely než na placení pojistného příslušným institucím. Úvahy obecných soudů ještě podrobněji rozvedl i Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí o dovolání. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že závěr o vině stěžovatele nebyl učiněn na základě nepodložených skutečností a spekulativních důkazů, jak tvrdil stěžovatel, ale na základě řádně zjištěných, provedených a vyhodnocených (§2 odst. 5, 6 TrŘ).
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Ve vztahu k návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení §147 a §147a TrZ, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanoveních §43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh, neboť jde pouze o návrh akcesorický. Jinými slovy, v takovém případě chybí právní základ pro projednání tohoto návrhu ve smyslu ustanovení §74 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu