ECLI:CZ:US:2008:1.US.172.08.2
sp. zn. I. ÚS 172/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Marcely Dvořáčkové, soudní exekutorky, se sídlem Hradec Králové, U Soudu 276, zastoupené JUDr. Robertem Kubou, advokátem se sídlem Hradec Králové, Buzulucká 431, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2007, čj. 66 Co 10/2007 - 101, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Bruntále, pobočka v Krnově, ze dne 20. 10. 2006, čj. 3 E-Nc 23/2002 - 73, v němž byla její pohledávka, jako soudní exekutorky, zařazena do skupiny podle §337c odst. 1 písm. c) OSŘ a v důsledku toho jí nebyly přiznány žádné náklady exekučního řízení. Tímto rozhodnutím mělo být porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na majetek podle čl. 11 Listiny.
K žádosti Ústavního soudu se vyjádřil Krajský soud v Ostravě, který v podstatě zopakoval svou argumentaci z uvedeného usnesení. Zdůraznil, že stěžovatelka v dané věci zvolila způsob exekuce, o němž zpočátku věděla nebo měla vědět, že je nevhodný a nemůže vést k uspokojení pohledávky oprávněného (nemovitost povinného, kterou postihla exekučním příkazem, byla zatížena zástavním právem). Při svém rozhodování se řídil stanoviskem Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 200/2005 (uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 31/2006).
Stěžovatelka ve své replice názory krajského soudu odmítla.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání napadeného rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.
V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Její argumenty míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal odlišný právní závěr než jaký ve věci učinil odvolací soud, tedy přehodnotil jeho závěry na aplikaci ustanovení §337c odst. 1 písm. c) OSŘ ve vztahu k uspokojení její pohledávky na náhradu nákladů exekučního řízení. Stěžovatelkou zpochybněný výklad právních předpisů není ani příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Nespokojenost stěžovatelky s výsledkem soudního rozhodnutí nelze považovat za porušení základních práv a svobod
Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu