ECLI:CZ:US:2008:1.US.176.08.1
sp. zn. I. ÚS 176/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Jiřím Švecem, advokátem, se sídlem T. G. Masaryka 579, 272 01 Kladno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 5. 2007, sp. zn. 3 T 27/2007, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 9 To 313/2007, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 1. 2008, stěžovatel napadl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") ze dne 7. 5. 2007, sp. zn. 3 T 27/2007 (dále jen "rozsudek obvodního soudu"). Rovněž napadl rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 5. 9. 2007, sp. zn. 9 To 313/2007 (dále jen "rozsudek městského soudu"), kterým byl zrušen rozsudek obvodního soudu a stěžovatel byl shledán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon") a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců se zařazením do věznice s dozorem.
Stěžovatel uplatňuje v podstatě jedinou námitku a to, že při veřejném zasedání odvolacího soudu dne 5. 9. 2007 mu nebyla dána možnost předložit a navrhnout důkazy a vyjádřit se k věci. Chtěl doložit platby, které na úhradu výživného učinil v období od vyhlášení rozsudku soudu prvého stupně do zmíněného veřejného zasedání. Tvrdí, že soud pouze konstatoval obsah trestního spisu a v rámci toho jeho odvolání a následně jej vyzval, aby opustil jednací síň z důvodu porady senátu. Když byl povolán zpět, byl už vyhlášen rozsudek. Svoji argumentaci se snažil uplatnit poté, avšak soudem mu bylo sděleno, že je již pozdě a další dokazování provádět nelze.
V uvedeném spatřuje porušení principů řádného procesu ve smyslu §36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadená rozhodnutí navrhuje zrušit.
II.
Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
Obvodní soud reagoval pouze blíže neodůvodněným sdělením, že k porušení žádného z ústavních práv stěžovatele nedošlo.
Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 8 poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužilo.
Městský soud odmítl, že by vydal ve věci nezákonný rozsudek. Především odsouzený měl dostatek možností při veřejném zasedání uplatnit veškeré své námitky a předložit důkazy, k věci se vyjádřit, čehož však nevyužil. Veřejného zasedání se zúčastnili jak obžalovaný, tak matka nezletilé M. F. i zletilá K. F., přičemž co si předsedkyně senátu 9 To pamatuje, veřejné zasedání bylo odročováno za tím účelem, aby odsouzený pokud možno svůj dluh na výživném doplatil. Teprve ale až po vynesení rozhodnutí obžalovaný uvedl, že celý dluh na výživném zaplatil. Také osoby přítomné při veřejném zasedání soud neupozornily, že v mezidobí mezi nimi došlo k dohodě a že odsouzený dluh zaplatil. Nešlo tedy o chybný postup soudu, ale o chybný postup obžalovaného při jeho vlastní obhajobě. Nelze, než námitky odsouzeného jako nepravdivé odmítnout.
Městské státní zastupitelství v Praze uvedlo, že námitky stěžovatele považuje za neopodstatněné. Řízení u odvolacího soudu proběhlo zcela v souladu s ustanovením §263 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád"), odvolání bylo řádně přezkoumáno a v průběhu veřejného zasedání obžalovaný neměl žádné návrhy na doplnění zprávy v trestní věci a rovněž v závěrečném návrhu uvedl, že nemá nic, co by ke svému odvolání dodal. Rozhodnutím odvolacího soudu bylo obžalovanému částečně vyhověno a jeho námitky týkající se prošetření jeho osobních poměrů ve vztahu k trestnému činu podle §213 odst. 2 trestního zákona, pro nějž byl Obvodním soudem pro Prahu 8 uznán vinným, byly soudem náležitě přezkoumány a byly vzaty v potaz při jeho rozhodování. Právní závěry obecných soudů, respektive soudu odvolacího, jsou v souladu se skutkovými zjištěními. Městské státní zastupitelství v Praze má za to, že obsahem ústavní stížnosti se stěžovateli nepodařilo doložit zásah do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod a proto navrhuje jeho návrh odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli k případné replice, ten však této možnosti ve stanovené lhůtě nevyužil.
III.
Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu předmětný spis sp. zn. 3 T 27/2007 (dále jen "spis"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnosti vyhovět nelze. Rozsudek obvodního soudu byl již dříve zrušen rozsudkem městského soudu a vzhledem k tomu musel Ústavní soud v tomto bodě považovat ústavní stížnosti za nepřípustnou. Ve zbytku ji shledal zjevně neopodstatněnou.
Ze spisu Ústavní soud nezjistil jakékoliv pochybení v postupu odvolacího soud při veřejných zasedáních v dané věci. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 5. 9. 2007 (srovnej č. l. 101 spisu) je naopak zřejmé, že obviněnému byl prostor k uplatnění jeho obhajoby řádně poskytnut. Opačné tvrzení stěžovatele není ničím podloženo. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze jeho námitce přisvědčit.
Pro úplnost lze v obecné rovině dodat, že pokud obhajoba opomene uplatnit v řízení před obecnými soudy určitou argumentaci a vzpomene si na ni až po vyhlášení rozhodnutí o odvolání, pak se jedná o její pochybení, které prostřednictvím podání ústavní stížnosti napravit nelze. Přípustnost ústavní stížnosti se totiž řídí zásadou subsidiarity, dle které je podmínkou uplatnění námitek před Ústavním soudem právě to, aby tyto námitky již byly dříve řádně uplatněny před soudy obecnými.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle §43 odst. 1 písm. e) a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh z části nepřípustný a z části zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu