ECLI:CZ:US:2008:1.US.1828.08.1
sp. zn. I. ÚS 1828/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. 62 C 418/2001 a proti usnesení Krajského v Brně ze dne 25. 4. 2008, č. j. 14 Co 127/2008-21, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou k Ústavnímu soudu 22. 7. 2008 napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem Krajského soudu v Brně, který usnesením ze dne 25. 4. 2008, č. j. 14 Co 127/2008-21, odmítl jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2001, sp. zn. 62 C 418/2001, jako nepřípustné, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť žaloba proti stěžovateli byla podána přede dnem 1. 1. 2001, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád v tom smyslu, že odvolání není přípustné proti rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 2000,- Kč. S ohledem na znění bodu 15 přechodných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pochybení Městského soudu v Brně pak spatřuje stěžovatel v tom, že rozhodl napadeným rozsudkem, aniž by stěžovateli bylo doručeno předvolání k ústnímu jednání, nebylo mu také zasláno vyhotovení rozsudku. Oboje bylo sice zasláno soudem ustanovenému opatrovníku, ten však nehájil zájmy stěžovatele a v řízení byl zcela nečinný.
Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 62 C 418/2001, který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Dopravní podnik města Brna, a. s. podal na stěžovatele dne 4. 2. 1998 žalobu, o které rozhodl Městský soud v Brně platebním rozkazem, který se však nepodařilo stěžovateli doručit. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 2. 2001 č. j. 62 C 418/2001 -11 byl stěžovateli ustanoven opatrovník. Rozsudkem ze dne 22. 3. 2001, č. j. 62 C 418/2001-14 bylo stěžovateli uloženo zaplatit Dopravnímu podniku města Brna, a. s. částku 205,- Kč a na náhradě řízení částku 560,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 4. 2008, č. j. 14 Co 127/2008-21, jako nepřípustné se shora uvedených důvodů odmítnuto.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 cit. zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Dle ust. §75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3).
Takovým procesním opravným prostředkem zakotveným v právním řádu od 1. 1. 2001 je také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo odvolání odmítnuto podle ustanovení §218 písm. c) o. s. ř., je žaloba pro zmatečnost, jejíž přípustnost je dána ustanovením §229 odst. 4 o.s.ř., posledním opravným prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Z vyžádaného výše cit. spisu Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost nevyužil, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako nepřípustnou odmítl, když neshledal důvod k postupu dle ust. §75 odst. 2 cit. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj