ECLI:CZ:US:2008:1.US.187.06.1
sp. zn. I. ÚS 187/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L. M., zastoupené JUDr. Wandou Krýgielovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Vlastina 23, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 11. 2005, čj. 45 Cm 25/2005 - 12, ze dne 11. 10. 2005, čj. 45 Cm 25/2005 - 4, a ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, dále proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2006, čj. 15 Cmo 241/2005 - 22, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v řízení o vyloučení svého automobilu z konkurzní podstaty úpadce, kterým je její manžel. Tvrdila, že zahrnutí tohoto automobilu do konkurzní podstaty je právním úkonem, který se příčí dobrým mravům, a je tedy právním úkonem neplatným, protože automobil nabyla na základě platně uzavřené leasingové smlouvy. Tím došlo k porušení jejího hmotného práva k věci podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelka dále uvedla, že podala žalobu na vyloučení svého automobilu z konkurzní podstaty u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též "soud prvního stupně"). Poštovní zásilka, obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za vyvolané excindanční řízení, která byla pro její nepřítomnost uložena na poště, nebyla ve výzvě k jejímu vyzvednutí řádně označena tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o zásilku soudu. Na základě této nedostatečné informace si zásilku vyzvedla až 12. září 2005. Tím jí marně uplynula soudem určená lhůta k zaplacení soudního poplatku. Soud prvního stupně jí tak odebral možnost uplatnit svá práva podle čl. 36 Listiny. K porušení jejích základních práv došlo i tím, že ji soud prvního stupně, v rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nepoučil o možnosti uhradit tento poplatek v náhradním termínu (ve lhůtě pro podání odvolání). Stěžovatelka tak nemohla uplatnit svá ústavně zaručená práva na ochranu svého majetku, čímž jí bylo odňato právo na spravedlivý proces podle čl. 37 odst. 3 Listiny. V jejím případě tak hrozí vznik vážné a neodvratitelné újmy podle §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále "zákon o Ústavním soudu") tím, že konkurzní soud vydal souhlas k prodeji automobilu, který stěžovatelka nutně potřebuje ke svému podnikání. Navrhla proto, aby Ústavní soud výše uvedená rozhodnutí obecných soudů zrušil a věc uvedl do původního stavu, ve kterém se nacházela před rozhodnutím soudu prvního stupně.
Vzhledem ke skutečnosti, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, ve věci úpadce F. M., udělil správci konkurzní podstaty souhlas s prodejem zmíněného osobního automobilu, navrhla stěžovatelka i zrušení tohoto usnesení.
II.
Ze spisu sp. zn. 45 Cm 25/2005 Krajského soudu v Ústí nad Labem Ústavní soud zjistil, že zmíněný soud prvního stupně vyhlásil usnesením ze dne 16. 7. 2004 na majetek manžela stěžovatelky konkurz. Správce konkurzní podstaty zahrnul do konkurzní podstaty i osobní automobil zn. Opel Corsa 1,7 D sedan, o kterém stěžovatelka tvrdila, že je v jejím vlastnictví. Proto byla usnesením téhož soudu ze dne 4. 2. 2005 vyzvána k podání žaloby na vyloučení tohoto automobilu z konkurzní podstaty. Stěžovatelka žalobu podala ve lhůtě k tomu určené a soud prvního stupně ji usnesením ze dne 23. 8. 2005 vyzval, aby ve lhůtě 3 dní od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za zahájené vylučovací řízení ve výši 1 000,-- Kč. Zásilka obsahující výzvu byla uložena na poště dne 25. 8. 2005 a stěžovatelka si ji vyzvedla až 12. 9. 2005. Vzhledem ke skutečnosti, že soudní poplatek nebyl zaplacen ani dodatečně, soud prvního stupně, výše zmíněným usnesením ze dne 11. 10. 2005, řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Proti usnesení o zastavení řízení podala stěžovatelka odvolání, které bylo soudem prvního stupně odmítnuto, jako opožděné. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze, jako odvolací soud, usnesením ze dne 13. 1. 2006, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání stěžovatelky bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako nepřípustné.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelka se v ústavní stížnosti, postrádající bližší ústavněprávní argumentaci, soustředila na rozbor podústavního práva, aplikovaného v řízení o její žalobě.
V ústavní stížnosti tvrdí, že soudní poplatek nezaplatila kvůli nedostatečnému označení zásilky a chybějícímu poučení o "náhradním" termínu k jeho zaplacení. V této souvislosti je nutné podotknout, že její poplatková povinnost vznikla již dnem podání žaloby na vyloučení věci z konkurzní podstaty, tedy 14. 3. 2005. Měla proto dostatečný časový prostor k jejímu splnění, i po doručení výzvy. To, že byla soudem k zaplacení soudního poplatku vyzvána, bylo pouze urgencí její poplatkové povinnosti, vzniklé již podáním žaloby. K podání excindační žaloby stěžovatelku vyzval Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 2. 2005, čj. 10 K 29/895 - 642. Po podání žaloby na vyloučení automobilu z konkurzní podstaty, který stěžovatelka, jak sama uvádí, nezbytně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti, musela předpokládat, že jí budou doručovány písemnosti od soudu, zejména za situace, kdy soudní poplatek nezaplatila současně s podáním žaloby. V rámci odvrácení namítané "vážné a neodvratitelné újmy" si měla oznámenou poštovní zásilku vyzvednout co nejdříve. Tato zásilka s výzvou k zaplacení soudního poplatku byla uložena na poště dne 25. 8. 2005 a stěžovatelka byla o této skutečnosti poštou vyrozuměna. Zásilku si vyzvedla 12. 9. 2005. Od tohoto dne věděla, že má zaplatit soudní poplatek, ale zůstala nečinná, ač měla možnost soudní poplatek zaplatit i dodatečně. Soud prvního stupně řízení zastavil až usnesením ze dne 11. 10. 2005 (které si stěžovatelka vyzvedla na poště 31. 10. 2005). Tomuto rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku nelze vytýkat žádný formalismus, neboť se v něm mj. doslova uvádí, že poplatek nebyl zaplacen "ani dodatečně". Soud prvního stupně tedy počítal i s možností pozdějšího splnění poplatkové povinnosti stěžovatelkou a řízení zastavil až s odstupem času. Této šance stěžovatelka nevyužila.
Usnesení o zastavení řízení bylo stěžovatelce doručeno dne 17. 10. 2005, stěžovatelka proti němu podala odvolání k poštovní přepravě až dne 7. 11. 2005, takže bylo správně odmítnuto jako opožděné.
Ze spisového materiálu tedy vyplývá, že stěžovatelka měla dostatečně širokou možnost k uplatnění svého práva na vynětí dotčeného automobilu ze soupisu konkurzní podstaty. K podání žaloby byla vyzvána rozhodnutím soudu a vlastní projednání své žaloby sama zmařila jednak tím, že nezaplatila soudní poplatek, jednak tím, že i odvolání podala pozdě. Obecné soudy tedy postupovaly zcela v intencích zákona (zákona o soudních poplatcích a občanského soudního řádu), svá rozhodnutí řádně a dostatečně odůvodnily, takže nijak nezasáhly do jejích ústavně zaručených práv.
Souhlas Krajského soudu v Ústí nad Labem s prodejem zmíněného osobního automobilu, vyjádřený v usnesení ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. 10 K 29/95, je jen důsledkem zastavení řízení o vylučovací žalobě stěžovatelky. Ústavní soud na tomto usnesení nic protiústavního neshledal.
Ústavní soud dodává, že s ohledem na výše uvedená zjištění postrádá stěžovatelkou navrhované projednání ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, své opodstatnění.
Protože Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích obecných soudů porušení základních práv stěžovatelky, její ústavní stížnost odmítl, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu