ECLI:CZ:US:2008:1.US.1951.08.1
sp. zn. I. ÚS 1951/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. T., zastoupené Mgr. Pavlem Čvančarou, advokátem se sídlem Vrázova 7, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 1 T 122/2007, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 8 To 121/2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka dovozuje, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.
Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádaného spisu se podává následující.
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem sp. zn. 8 To 121/2008 ze dne 13. 5. 2008 zamítl odvolání stěžovatelky do ústavní stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2007 pod sp. zn. 1 T 122/2007, kterým byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány dle §209a odst. 2 trestního zákona a byla odsouzena k peněžitému trestu ve výši 250.000,- Kč. Stěžovatelce bylo kladeno za vinu výrokem rozsudku soudu prvého stupně, že spolu s dalšími odsouzenými osobami od 1. 9. 2002 přinejmenším do 8. 10. 2004 po vzájemné dohodě a ve vzájemné součinnosti s vědomím, že na základě předchozí dohody mezi doc. MUDr. J. A. a MUDr. D. H. s pracovníky managementu EURO SKIN BANK, Beverwijk, obdrží za kožní štěpy poskytnuté EURO SKIN BANK jako jedinému a výlučnému zahraničnímu odběrateli této tkáně finanční plnění ve svůj vlastní prospěch, v úmyslu toto plnění získat v rámci svých pracovních funkcí ve Tkáňové bance Fakultní nemocnice Brno, stěžovatelka, J. K., J. K. jako členové odběrového týmu dle pokynů doc. MUDr. J. A., jako vedoucího lékaře Tkáňové banky, a MUDr. D. H., jako vedoucí lékařky banky tkání, zajišťovali a prováděli odběr kůže a dalších tkání z mrtvých dárců ve zdravotnických zařízeních na území České republiky, kdy veškerá kůže po procesu ošetření, zpracování, kontrole kvality a uložení ve Tkáňové bance Fakultní nemocnice Brno, byla poté dle instrukcí doc. MUDr. J. A. a MUDr. D. H., s vědomím stěžovatelky, J. K., J. K. přepravována letecky do Nizozemí k příjemci EURO SKIN BANK k transplantacím při léčbě popálenin a případně i k výzkumným účelům, přičemž takto od 1. 9. 2002 do 8. 10. 2004 bylo do EURO SKIN BANK odesláno nejméně 26 zásilek obsahujících nejméně 597.225 centimetrů čtverečních lidské kůže (kožních štěpů), a přestože jako zaměstnanci Tkáňové banky všichni věděli, že jednají v rozporu se zákonem č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů (transplantační zákon), jehož §28 zakazuje obchodování s tkáněmi a orgány a finanční prospěch nebo jiné výhody, jejichž zdrojem je lidské tělo nebo jeho části. V období od 1. 9. 2002 do měsíce října přijala stěžovatelka ve svůj prospěch celkem částku ve výši 225.000,- Kč. Současně byl odsouzen (mimo dalších osob) i syn stěžovatelky, D. T., za spáchání trestného činu nedovolené nakládání s tkáněmi a orgány dle §209a odst. 2 trestního zákona ve formě účastenství-pomoci dle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona.
II.
K ústavní stížnosti se vyjádřil Městský soud v Brně, který však pouze odkázal na spisový materiál a na napadený rozsudek; dodal, že dle jeho názoru obžaloba splňovala všechny náležitosti dle trestního řádu.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti toliko uvedl, že v odůvodnění svého napadeného rozhodnutí reagoval na námitky podaného odvolání a poukázal na to, proč nebylo moci tomuto odvolání přisvědčit.
Tato vyjádření obecných soudů Ústavní soud stěžovatelce k event. replice nezasílal, neboť žádné nové údaje oproti napadeným rozhodnutím nepřinášela.
III.
1) Stěžovatelka je toho názoru, že obžaloba Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. 8. 2007 pod sp. zn. 2 ZT 571/2005-196 neobsahuje nutné náležitosti uvedené v §177 trestního řádu, a není proto obžalobou ve smyslu trestního zákona.
Konkrétně potom stěžovatelka namítá, že státní zástupce odkazuje v obžalobě na ustanovení §28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantací tkání a orgánů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů; odkaz pouze formou "§28 z.č. 285/2002 Sb." je prý zcela neurčitý, neboť uvedené ustanovení transplantačního zákona obsahuje čtyři odstavce definující čtyři velmi rozdílná jednání a z obžaloby nevyplývá, kterého konkrétního jednání z uvedených čtyř se stěžovatelka dopustila, resp. které konkrétní ustanovení z uvedených čtyř stěžovatelka porušila. Obhajoba pak ani nemůže účelně vůči neurčitému tvrzení obžaloby argumentovat, neboť každé ze čtyř ustanovení vyžaduje argumentaci jinou. Tím je obžaloba v rozporu se zákonnými požadavky, neboť neobsahuje vymezení skutku. Přesné vymezení skutku, pro který byla stěžovatelka stíhána, neobsahuje takové skutečnosti, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným. Absentuje uvedení příslušného ustanovení zákonů a všech zákonných znaků. Tím, že není označeno konkrétní ustanovení dispoziční normy, nejsou uvedena příslušná ustanovení zákonů a všech zákonných znaků. Chybějí též právní úvahy, kterými se státní zástupce řídil při posuzování skutečností podle příslušných ustanovení zákona a ze kterých příslušných ustanovení zákona vycházel, pokud neuvádí konkrétní odkaz na konkrétní zákonný text. Jsou-li občané postaveni před soud bez obžaloby, nelze než konstatovat, že jsou porušována jejich základní lidská práva a že došlo k vybočení z právního rámce a byly porušeny ústavní principy České republiky.
Této námitce nelze přisvědčit.
Je sice pravda, že obžaloba se dovolává pouze ustanovení §28 zákona č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů (transplantační zákona) [srov. str. 5672 spisu], aniž by tedy numericky precizovala konkrétní odstavec (odstavce). Nicméně, takové upřesnění obžaloba činí tím, že ustanovení §28 citovaného zákona konkretizuje slovy "jehož §28 zakazuje obchodování s tkáněmi a orgány a finanční prospěch a jiné výhody, jejichž zdrojem je lidské tělo nebo jeho části". Jestliže odst. 1. §28 transplantačního zákona stanoví: "Lidské tělo a jeho části nesmějí být jako takové zdrojem finančního prospěchu nebo jiných výhod" a odst. 4. §28 transplantačního zákona uvádí: "Obchodování s tkáněmi a orgány odebranými za účelem transplantace je zakázáno.", je z tohoto kontextu zcela zřejmé, že uvedením §28 transplantačního zákona měla obžaloba na mysli právě jeho odstavce 1 a 4. K žádné záměně či nejasnosti tedy evidentně dojít nemohlo.
2) Dále stěžovatelka namítá, že jí je kladeno za vinu, že nedovoleně nakládala s tkáněmi a orgány v úmyslu obohatit se v rozporu se zvláštním právním předpisem, kterým je myšlen zák. č. 285/2002 Sb., transplantační zákon, jenž nabyl účinnosti dne 1. 9. 2002. Pokud stěžovatelka obdržela nějaké finanční prostředky, pak šlo o odměnu za práci navíc. Mimo to se celá částka obdržená od ESB nebo jí zprostředkovaná vztahuje k odběrům kůže za období před účinností transplantačního zákona. Za práci po účinnosti transplantačního zákona stěžovatelka již žádné finanční prostředky (vyjma mzdy) v souvislosti s odebranou kůží neobdržela.
Ani této námitce nelze vyhovět.
Stěžovatelka identicky opakuje svou obhajobu přednesenou již před odvolacím soudem. Tím v podstatě činí z Ústavního soudu součást soustavy obecných soudů, což mu však podle Ústavy nepřísluší (čl. 83). Ostatně, s touto námitkou se řádně a náležitě vypořádal v napadeném rozsudku již krajský soud, takže postačí (pro stručnost a nadbytečnost opakování) na relevantní část jeho odůvodnění odkázat (str. 11).
IV.
Stěžovatelce se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo, a tento závěr je zřejmý. Proto Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením odmítl. K tomu lze dodat, že prakticky stejnou ústavní stížnost syna stěžovatelky D. T. proti stejným rozsudkům již Ústavní soud usnesením ze dne 13. 10. 2008 pod sp. zn. IV. S 1967/08 odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu