ECLI:CZ:US:2008:1.US.2300.07.1
sp. zn. I. ÚS 2300/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. J., zastoupeného Mgr. Josefem Pelechem, advokátem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 12 Co 314/2007 ze dne 11. 6. 2007 a proti usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 136/2007-12 ze dne 11. 5. 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 12 Co 314/2007 ze dne 11. 6. 2007, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 136/2007-12 ze dne 11. 5. 2007, kterým byl odmítnut jeho návrh na vydání předběžného opatření, aby soud zakázal žalovanému převést nebo jinak zatížit parcely č. 74 zastavěná plocha a nádvoří, č. 48 zahrada a č. 42/3 zahrada v k. ú. Milence, zapsané na LV č. 189 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Klatovy. Napadenými rozhodnutími bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech:
Stěžovatel požádal o vydání výše uvedeného předběžného opatření, v němž uvedl, že je osobou sociálně slabou. Tato skutečnost je Okresnímu soudu v Klatovech i Krajskému soudu v Plzni známa z jejich předchozích rozhodovacích činností, neboť byl opakovaně osvobozen od soudních poplatků. Z obsahu jiných spisů Okresního soudu v Klatovech (např. sp. zn. 10 C 140/99) je zřejmé, že jsou u něho dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel proto současně s podáním návrhu na vydání předběžného opatření pouze požádal o osvobození od soudních poplatků (složení jistoty v částce 50.000,- Kč) a nijak svoji sociální situaci nedokládal, neboť měl za to, že je Okresnímu soudu v Klatovech i Krajskému soudu v Plzni známa z jejich předchozích rozhodnutí (notorieta). Je proto toho názoru, že u něj byly od zahájení řízení pod sp. zn. 6 C 136/2007 dány důvody pro osvobození od soudních poplatků. Navrhl proto, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.
II.
Krajský soud v Plzni ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Dodal, že měsíčně vyřizuje v průměru 60 - 70 věcí a nebyl proto informován o tom, že v jiném řízení byl snad stěžovatel od soudních poplatků osvobozen. Okresní soud v Klatovech se k věci nevyjádřil.
Vyjádření Krajského soudu v Plzni zaslal Ústavní soud stěžovateli k případné replice ve lhůtě, která mu byla stanovena na 15 dnů ode dne doručení vyjádření. Vyjádření krajského soudu bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 31. 1. 2008; ve lhůtě, která skončila dne 15. 2. 2008, se stěžovatel nevyjádřil.
III.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud zkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů ve vztahu k příslušným ustanovením o. s. ř. i ke skutečnostem, které se v předmětném řízení objevily. V řízení postupovaly obecné soudy podle ustanovení §75b o. s. ř., v jehož odstavci 1 je stanoveno: "K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 50 000 Kč..." Podle odstavce 2 téhož ustanovení "Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne." Uvedená ustanovení neplatí [ustanovení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř.], "osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§138)".
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že stěžovatel s podáním návrhu na předběžné opatření jistotu nesložil, ale navrhl současně osvobození od soudních poplatků s tím, že je osobou sociálně slabou. Toto své tvrzení však podle soudu prvního stupně nedoložil žádným písemným potvrzením ani jinou listinou. Dále soud prvního stupně konstatoval, že z údajů Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště v Klatovech, vyplývá, že v uplynulých dvou letech kupní smlouvou prodal některé své nemovitosti za něž získal z kupních cen určitou částku. Soud proto uzavřel, že stěžovatel neosvědčil, že by u něho byly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků.
Krajský soud v Plzni řádně přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a zabýval se námitkami stěžovatele. K věci uvedl, že stěžovatel nedoložil, a to ani v odvolání, tvrzené sociální poměry a neosvědčil ani to, že získanou kupní cenu z předchozího prodeje nemovitostí již spotřeboval. Zabýval se námitkou stěžovatele, že ho soud prvního stupně nevyzval k doložení jeho sociálních poměrů; k tomu uvedl, že soud prvního stupně je povinen rozhodnout o návrhu na předběžné opatření bez odkladu, a proto nemohl stěžovatele vyzvat k doložení sociálních poměrů. Bylo věcí stěžovatele, aby spolu s návrhem na vydání předběžného opatření podmínky pro osvobození od soudních poplatků osvědčil.
Ústavní soud po posouzení postupu obecných soudů při rozhodování o návrhu stěžovatele na vydání předběžného opatření dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř., které jim ukládají ve věci rozhodovat bezodkladně (nejpozději do uplynutí 7 dnů od podání návrhu - ustanovení §75c odst. 2 o. s. ř.) a neumožňují jim, aby nejdříve odstraňovaly vady návrhu na vydání předběžného opatření. Navíc ustanovení §75b odst. 3 písm. f) o. s. ř. vyžaduje, aby stěžovatel s podáním návrhu osvědčil, že jsou u něho splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků; jinak je povinen zaplatit jistotu. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zde není prostor pro jiný postup, než ten, který obecné soudy zvolily.
Ústavní soud nepřisvědčil stěžovateli, že je možné předpokládat, že soud prvního stupně i soud odvolací znají jeho sociální poměry. Příslušné právní předpisy takový postup nepředvídají, protože jednoznačně požadují osvědčení rozhodných skutečností; je nutno poukázat i na to, že obecné soudy rozhodují značný počet případů a nemohou proto do podrobností znát sociální poměry navrhovatelů. V úvahu je nutno vzít i to, že sociální poměry navrhovatele v průběhu času se mohou měnit a situace, která na straně navrhovatele platila v předchozím řízení, se mohla vyvinout jinak. I proto o. s. ř. vyžaduje osvědčení sociálních poměrů v každém jednotlivém případě.
Ústavní soud navíc připomíná, že předmětem ústavní stížnosti bylo rozhodnutí o předběžném opatření, což v žádném případě není posledním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Nic nebránilo stěžovateli v tom, aby podal nový návrh na vydání předběžného opatření, k němuž by řádně osvědčil, že jsou u něho předpoklady osvobození od soudních poplatků splněny. Současně je nutno poukázat i na to, že meritorní rozhodnutí v době podání ústavní stížnosti ještě vydáno nebylo a stěžovatel tak měl k ochraně svého práva další procesní prostředky.
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces zjevně nedošlo.
Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2008
Ivana Janů v.r.
předsedkyně senátu