ECLI:CZ:US:2008:1.US.2370.08.1
sp. zn. I. ÚS 2370/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 23, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 5. 12. 2007, čj. 12 P 66/2004 - 581, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 6. 2008, čj. 26 Co 130/2008 - 786, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Trutnově, kterým byl upraven rozsah styku otce s nezletilým Janem (jedná se o pseudonym). Dále požadovala zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že postupem obecných soudů byla porušena Ústavou ČR chráněná práva a svobody nezletilého Jana podle čl. 10 Ústavy ČR, dále čl. 4 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Došlo k tomu tím, že žádný z obecných soudů nezletilého Jana v řízení osobně nevyslechl, soudy se spokojily pouze s jeho vyjádřením, které poskytl v rámci jiného řízení téměř rok před rozhodováním odvolacího soudu. Přestože se nezletilý opakovaně vyjádřil, že si nepřeje stýkat se otcem, obecné soudy jeho názor nerespektovaly. Absenci výslechu nezletilého považuje stěžovatelka za opomenutý důkaz. Tím, že obecné soudy uložily nezletilému povinnost stýkat se s otcem, porušily Úmluvu o právech dítěte, podle níž je právem, a nikoliv povinností dítěte udržovat pravidelné osobní kontakty s rodiči. Odvolací soud rovněž porušil zásadu aktuálnosti důkazu podle §154 odst. 1 OSŘ tím, že k důkazu použil znalecký posudek vypracovaný dne 19. 7. 2007, tedy téměř před rokem od vyhlášení napadeného rozhodnutí. S tím souvisí i porušení ustanovení §127 odst. 1 OSŘ, protože znalec měl být přibrán po výslechu rodičů i samotného nezletilého.
Shora označeným rozsudkem, napadeným ústavní stížností, Okresní soud v Trutnově upravil rozsah styku otce s nezletilým. Vyšel ze zjištění, že nezletilý Jan se narodil za trvání manželství svých rodičů. Rozhodnutím z ledna 2007 byly upraveny poměry nezletilého pro dobu po rozvodu manželství tak, že Jan byl ponechán ve výchově matce a otci bylo stanoveno výživné. Otec se poté bezvýsledně pokoušel o kontakt se synem. Komunikace mezi rodiči prakticky neexistuje, jejich vztahy jsou konfliktní. Matka nevytváří podmínky, za kterých by mohl probíhat styk otce se synem. Vztah nezletilého Jana k otci je pouze zprostředkovaný postojem a názory matky. V řízení nebyly zjištěny žádné důvody, pro které by byl otec z výchovy syna vyloučen. Nezletilý sice styk s otcem odmítá, fakticky však otce vůbec nezná. Soud uzavřel, že nezletilý má právo na poznání obou rodičů, proto styk upravil alespoň v takovém rozsahu, aby se otec se synem poznali a navázali kontakt, který bude případně možno dále rozvíjet a jeho rozsah rozšířit.
K odvolání stěžovatelky odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil poté, co doplnil provedené dokazování zjištěním možnosti využít služeb specializovaného pracoviště pro asistenci při řízeném styku dítěte s rodičem. Vyjádřil shodný názor s okresním soudem, že styk nezletilého Jana s otcem je nutno soudně upravit. Vyšel ze závěrů znalkyně PhDr. N., podle nichž bude styk nezletilého Jana s otcem ku prospěchu rozvoje jeho osobnosti. Pro zdravý psychický vývoj nezletilého je nutné, aby změnil svůj vyhroceně negativní postoj k otci. S námitkami matky nezletilého, která zpochybnila závěry znaleckého posudku tvrzením, že nezletilý se s otcem nechce stýkat (a soud je povinen jeho názory respektovat vzhledem k jeho věku), se odvolací soud neztotožnil. Odkázal na závěry znalkyně, z nichž vyplynulo, že nezletilý je matkou zmanipulován a jeho postoj k otci je výrazem toho, že si matka styk nezletilého Jana s otcem nepřeje. Podle odvolacího soudu si nezletilý Jan musí uvědomit a respektovat, že jeho otec má za něj rodičovskou zodpovědnost, k níž se hlásí. Otec proto legitimně vyžaduje, aby ho Jan informoval o způsobu svého života, prospěchu, názorech apod. S ohledem na aktuální stav věci odvolací soud považoval za optimální četnost styků pouze jednou měsíčně, neboť v tomto věku se již nejedná o kvantitu, ale o kvalitu vztahu a v běžných případech je rozsah styku ponecháván na dohodě dítěte s rodičem.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Úkolem Ústavního soudu je poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených v Ústavě, v Listině základních práv a svobod a mezinárodních dokumentech. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Ústavní soud se zásadně nezabývá přehodnocováním dokazování, prováděného obecnými soudy. To mu přísluší pouze za situace, kdy dokazováním byla porušena ústavně zaručená práva a svobody. K tomu může dojít tehdy, jsou-li právní závěry soudů v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají, popřípadě skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
V předmětné věci k takovému pochybení nedošlo. Podle názoru Ústavního soudu soudy obou stupňů provedly všechny nezbytné důkazy, náležitě zhodnotily provedené důkazy ve smyslu ustanovení §132 OSŘ a na jejich základě učinily právní závěry, které řádně odůvodnily. Pokud rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal, zda napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatelky a nezletilého dítěte. Dospěl k závěru, že k porušení jejich základních práv nedošlo. Soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily a jež jsou podle názoru Ústavního soudu ústavně konformní. Zcela správně, na základě dostatečného množství provedených důkazů, zejména znaleckého posudku, dovodily, že je i v zájmu nezletilého upravit jeho styk s otcem.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu