ECLI:CZ:US:2008:1.US.2440.08.1
sp. zn. I. ÚS 2440/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. Š., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou se sídlem Praha 1, Štěpánská 630/57, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008, čj. 11 Cmo 401/2007 - 42, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2007, čj. 66 C 20/2007 - 23, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností ze dne 29. 9. 2008 stěžovatel navrhl zrušení výše uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení soudního poplatku.
II.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 6. 2008, čj. 11 Cmo 401/2007 - 42, podal dovolání dne 1. 10. 2008. Dne 24. 11. 2008 Ústavní soud dotazem u Městského soudu v Praze zjistil, že spis s dovoláním stěžovatele ještě nebyl vypraven k Nejvyššímu soudu.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Protože stěžovatel podal proti rozsudku odvolacího soudu souběžně s ústavní stížností také dovolání, probíhají tak paralelně dvě soudní řízení. Rozhodnutí dovolacího soudu nelze nijak předjímat. Pokud by Ústavní soud přezkoumal věc předtím, než o ní rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti. I v případě, že Nejvyšší soud rozhodne tak, jak stěžovatel předpokládá, zůstává mu možnost podat ústavní stížnost plně zachována.
S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako nepřípustnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
František Duchoň
soudce Ústavního soudu