ECLI:CZ:US:2008:1.US.257.08.1
sp. zn. I. ÚS 257/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O. S., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem se sídlem Plzeň, Anglické nábř. 1, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 1. 12. 2005, čj. 12 C 8/2004 - 237, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 12 Co 144/2006, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007, čj. 22 Cdo 3013/2006 - 278, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Okresního soudu Plzeň - město, kterým byl zamítnut jeho návrh na určení, že je vlastníkem pozemků v kat. úz. Křimice. Navrhl i zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 12 Co 144/2006, kterým byl rozsudek okresního soudu potvrzen a zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2007, čj. 22 Cdo 3013/2006 - 278, kterým bylo jeho dovolání odmítnuto.
V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že podle jeho názoru došlo ze strany obecných soudů k jednostrannému a tendenčnímu rozhodnutí ve věci, neboť důkazy a zjištění provedené v rámci řízení nebyly spravedlivě a nestranně zohledněny v napadených rozhodnutích. Obecné soudy všech stupňů mu tak odepřely ochranu jeho práv v rozporu s ústavně zaručenými právy podle čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Z přiložených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Plzeň - město zamítl návrh stěžovatele na určení, že je vlastníkem v návrhu označených pozemků. Žalovaný i jeho právní předchůdci byli od roku 1972 až do prosince 2003 v dobré víře, že jsou vlastníky sporných pozemků. Tato dobrá víra se opírala jednak o zápis v evidenci nemovitostí (následně katastru nemovitostí), jednak o skutečnost, že měli k uvedeným pozemkům přímý přístup, tyto pozemky spravovali a udržovali. Soud proto uzavřel, že ze strany žalovaného, respektive jeho právních předchůdců, došlo k vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Proto se stěžovatel nemohl úspěšně domáhat určení vlastnictví k těmto pozemkům. Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že okresní soud provedl všechny potřebné důkazy a vyvodil z nich odpovídající skutkové i právní závěry. Věc prošla i dovolacím řízením u Nejvyššího soudu, který dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s hodnocením důkazů a s právními závěry obecných soudů. Předkládá své vlastní právní názory o předmětné věci a po Ústavním soudu požaduje revizi procesu, ve kterém před obecnými soudy neuspěl.
Úkolem Ústavního soudu je pouze poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených v ústavním pořádku České republiky. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů. Nemůže vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, protože není žádnou superrevizní instancí, přezkoumávající každé pochybení ze strany obecných soudů. Ústavní soud se zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a dospěl k závěru, že v něm nebylo porušeno žádné základní právo stěžovatele.
Nelze opomenout skutečnost, že věc prošla všemi stupni soustavy obecných soudů, které svá skutková zjištění a právní závěry řádně a ústavně konformním způsobem odůvodnily. Ve věci nebylo zjištěno nic, co by ji posouvalo do ústavněprávní roviny. Podstatou ústavní stížnosti je jen nespokojenost stěžovatele s výsledkem řízení před obecnými soudy. V této souvislosti nelze než konstatovat, že právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, neznamená záruku výsledku soudního řízení podle představ stěžovatele.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu