ECLI:CZ:US:2008:1.US.2689.08.1
sp. zn. I. ÚS 2689/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. investiční fond MORAVIA INVEST, a. s., "v likvidaci", se sídlem Ostrava, Msgre. Šrámka č. 4, IČ 44743939, zastoupeného JUDr. Petrem Kamenčákem, advokátem se sídlem Ostrava, Dvořákova 26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 8. 2008, č. j. 12 Co 397/2008-289, a proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 5. 2008, č. j. 18 C 118/2006-281, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále též "odvolací soud"), a usnesení Okresního soudu v Olomouci (dále též "soudu prvního stupně"). Usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatel tvrdil, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti popsal dosavadní průběh řízení, v němž se po žalované Mgr. M. Č. domáhal povinnosti zaplatit částku 7 566 044,- Kč.
Řízení bylo po vyslovení věcné nepříslušnosti Krajským soudem v Brně a vyslovení místní nepříslušnosti Městským soudem v Brně vedeno u Okresního soudu v Olomouci pod č. j. 18 C 118/2006. Na výzvu soudu prvního stupně k zaplacení soudního poplatku stěžovatel reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, neboť, jak uvádí, byl Městským soudem v Brně v řízení proti jinému žalovanému od soudních poplatků osvobozen. Soud prvního stupně rozhodl v projednávané věci o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, což bylo rovněž potvrzeno usnesením odvolacího soudu. Dle stejného názoru obou soudů neumožňovala majetková situace stěžovatele takové osvobození přiznat.
Na základě těchto skutečností byl stěžovatel opět vyzván k zaplacení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, soud prvního stupně shora označeným usnesením řízení zastavil. Toto rozhodnutí bylo rovněž potvrzeno usnesením odvolacího soudu.
Stěžovatel postupu uvedených soudů vytýká nekonzistentnost, když uvádí, že "důsledkem opačných názorů jednotlivých soudů je dopad do majetkové sféry účastníka řízení pouhým uplatněním zásady nezávislosti soudního rozhodování, která de facto znemožní poskytnutí soudní ochrany, ale hlavně krajně diferencovaný postoj dvou soudů v totožné věci, přestože se poměry nijak nezměnily." Dále soudům vytýká, že se nedostatečně zabývaly argumentací o porušení jeho ústavních práv. Aplikace ustanovení §138 o. s. ř. byla za daných okolností v zásadním rozporu s principem spravedlnosti. Postup obecných soudů dle stěžovatele nebyl ústavně konformní, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.
Relevantní znění příslušného ustanovení Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II.
Z předložených usnesení bylo zjištěno, že řízení bylo zahájeno podáním žaloby u Krajského soudu v Brně dne 19. 1. 1998, proti čtyřem žalovaným, a to proti Investiční společnosti OPTIMAL, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Šumavská 31, IČ 43965440, proti L. Š., proti INFOCOMP Zlín, s. r. o., se sídlem ve Zlíně, tř. T. Bati 3672, IČ 49973924, a proti Mgr. M. Č. Usnesením ze dne 7. 4. 1999, č. j. 6 Cm 19/98-62 vyslovil Krajský soud svou věcnou nepříslušnost k řízení vůči žalovanému L. Š. a žalované Mgr. M. Č. a v tomto rozsahu věc postoupil Městskému soudu v Brně. Usnesením ze dne 5. 9. 2005, č. j. 30 C 237/99-101 Městský soud v Brně vyloučil žalobu proti Mgr. M. Č. k samostatnému řízení. Usnesením ze dne 19. 12. 2005, č. j. 30 C 337/2005-101, které nabylo právní moci dne 7. 4. 2006, Městský soud v Brně vyslovil v řízení proti žalované Mgr. M. Č. svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Olomouci.
Na základě podání ze dne 27. 12. 2006, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 2. 1. 2007, stěžovatel omezil žalobní návrh. Po výzvě usnesením tohoto soudu ze dne 6. 8. 2007, č. j. 18 C 118/2006-261, k zaplacení soudního poplatku ve výši 302 640,- Kč požádal o osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. z důvodů kritické ekonomické situace fondu, která dle stěžovatele nebyla přímým důsledkem běžného podnikatelského rizika. Soud prvního stupně usnesením ze dne 4. 1. 2008, č. j. 18 C 118/2006-265 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal, neboť se podle odůvodnění v aktivech fondu nacházela částka ve výši 1 508 000,- Kč. Usnesení soudu prvního stupně bylo rovněž potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 2. 2008, č. j. 12 Co 120/2008-272. Stěžovatel postupu uvedených soudů vytýká, že se nedostatečně zabývaly důvody žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 4. 2008, č. j. 18 C 118/2006-279 byl stěžovatel opět vyzván k zaplacení soudního poplatku v uvedené výši, a to do pěti dnů, tento poplatek však stěžovatel nezaplatil.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 13. 5. 2008, č. j. 18 C 118/2006-281 zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedené usnesení bylo rovněž potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2008, č. j. 12 Co 397/2008-289.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadenými usneseními Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatele na zrušení napadených usnesení je zjevně neopodstatněný.
Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody.
Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod by bylo porušeno, pokud by komukoliv byla upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný. K takové situaci v posuzované věci nedošlo, neboť se obecné soudy podrobně zabývaly majetkovými poměry stěžovatele.
Ústavní soud dále připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v rámci racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodně meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu