ECLI:CZ:US:2008:1.US.2738.08.1
sp. zn. I. ÚS 2738/08
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. listopadu 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti města Janovice nad Úhlavou, Harantova 132, 340 21 Janovice nad Úhlavou, jednající starostou města Mgr. Michalem Linhartem, právně zastoupeného Mgr. et Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou se sídlem Komenského 4, 339 01 Klatovy, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4775/2007, dále proti rozhodnutí Krajského sudu v Plzni ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 10 Co 45/2007 a proti rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 C 357/2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů porušila ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 Listiny. Stěžovatel je přesvědčen, že ústavní stížností napadená rozhodnutí porušila základní právo stěžovatele na vlastnictví a na spravedlivý proces.
Okresní soud v Klatovech dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 C 357/2004, zamítl žalobu stěžovatele proti Lesům ČR, s.p. ve věci zaplacení náhrady škody ve výši 1. 413.655,- Kč s příslušenstvím.
Proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech podal stěžovatel odvolání ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí okresního soudu a řízení mu předcházející. Odvolací soud přihlédl k obsahu odvolání a k doplnění odvolání, kdy stěžovatel k výzvě odvolacího soudu doplnil svá žalobní tvrzení. Stěžovatel se dále v průběhu odvolacího řízení vyjadřoval k obsahu odvolání. Odvolací soud však dospěl k závěru, že odvolání stěžovatele není důvodné a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání. Dovolací soud po pečlivém přezkumu dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl správně a podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a ustanovení §218 písm. c) občanského soudního řádu dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud po důkladném seznámení se s napadenými rozhodnutími a ústavněprávní argumentací postrádající ústavní stížností, kde stěžovatel jen blanketně odkazuje na ustanovení Listiny, ale neuvádí v čem spatřuje porušení svých základních práv, konstatuje, že obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav, na který aplikovaly přiléhavou a ústavně konformně interpretovanou právní normu. Obecné soudy svá rozhodnutí náležitě zdůvodnily, zejména závěry dovolacího soudu jsou přiléhavé.
Ústavní soud dodává, že sám neúspěch ve věci neznamená porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Spravedlivý proces je také proces, jehož délka je přiměřená složitosti konkrétního případu. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial".
Co se týče namítaného porušení čl. 11 Listiny (tedy porušení vlastnického práva), Ústavní soud dodává, že Listina upravuje vlastnictví jako právo majetek vlastnit, což především zahrnuje nikým nerušený výkon vlastnického práva a to, že vlastnické právo všech má stejný zákonný obsah a ochranu. Ze setrvalé judikatury Ústavního soudu také vyplývá, že čl. 11 garantované základní právo chrání vlastnictví již konstituované, nikoliv vlastnictví očekávané. Z judikatury Ústavního soudu dále plyne, že aplikací restitučních předpisů se vlastnictví k restituovaným věcem teprve konstituuje (např. nález sp. zn. IV. ÚS 28/97, publ. N 115/9 SbNU 77 "Ústavní soud však na druhé straně nesdílí názor stěžovatelů, že postupem orgánů veřejné moci byl porušen též čl. 11 Listiny, který tento soud chápe tak, že chrání především vlastnictví již konstituované a nelze jím argumentovat v restitučních sporech"). Tyto aspekty obecné soudy a zejména soud dovolací zohlednily.
I vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádné ústavněprávní argumenty, které by jeho tvrzení stran porušení základního práva dokládaly a pouze opakuje námitky, které byly použity již v průběhu odvolacího a dovolacího řízení, považuje Ústavní soud za vhodné připomenout, že advokát by k věci a ke klientovi neměl přistupovat liknavě.
Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí tvrzené porušení základních práv stěžovatele a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2008
Vojen Güttler
předseda senátu