ECLI:CZ:US:2008:1.US.2913.08.1
sp. zn. I. ÚS 2913/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky SAMPRATRANS SHIPPING LIMITED, se sídlem 55 Machera Avenue, 2560, Agia Barbara, Nicosia, Kyperská republika, zastoupené Mgr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem v Praze, Na Příkopě 15/583, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2008, čj. 1 Nc 766/2008-279, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze - coby nadřízený soud Obvodního soudu pro Prahu 7 ve smyslu §16 odst. 1 o. s. ř. - vyslovil, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 JUDr. Karel Bogner není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 C 210/2006. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá porušení svých práv garantovaných články 36 odst. 1, 37 odst. 3 a 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že podaný návrh není přípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 téhož zákona).
Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí nadřízeného soudu o námitce podjatosti. Toto usnesení je sice pro soud i pro účastníky řízení závazné, avšak nebrání jim, aby námitku podjatosti uplatnili později v průběhu civilního řízení soudního jako důvod opravného prostředku. Podle §16b o. s. ř. totiž rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti nejsou dotčena ustanovení §205 odst. 2 písm. a), §219a odst. 1 písm. a), §229 odst. 1 písm. e) a §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř. Z toho plyne, že účastník může podjatost soudce uplatnit jako důvod odvolání proti meritornímu rozhodnutí prvoinstančního soudu, jako důvod žaloby pro zmatečnost proti pravomocnému rozhodnutí prvoinstančního nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, a konečně že k podjatosti bude na základě přípustného dovolání Nejvyšší soud přihlížet i v rámci dovolacího řízení. S ohledem na to, že rozhodnutím nadřízeného soudu o námitce podjatosti není otázka vyloučení soudce v civilním řízení soudním definitivně vyřešena, ale že se jí mohou obecné soudy zabývat i v rámci uvedených opravných řízení, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
S ohledem na výše uvedené okolnosti Ústavní soud projednávaný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. prosince 2008
Ivana Janů
soudce zpravodaj