ECLI:CZ:US:2008:1.US.2938.08.1
sp. zn. I. ÚS 2938/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele PEGAS-servis, s. r. o., se sídlem Přerov I - Město, Husova 2/2846, zastoupeného JUDr. Romanem Chytilem, advokátem se sídlem Přerov, Jiráskova 9, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2008, čj. 1 Cmo 421/2007 - 240, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2007, čj. 26 Cm 68/2005 - 188 (dále též "soud prvního stupně"). Tímto rozsudkem byla žalovanému J. P. uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 634.700,-- Kč s přísl. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že soudy obou stupňů postupovaly v extrémním rozporu s právní zásadou "pacta sunt servanda". Tím došlo k porušení čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel odkázal na podanou žalobu a odůvodnění odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně. Závěry soudu prvního stupně o obsahu právního úkonu, tedy smlouvy o dílo, uzavřené mezi stěžovatelem a žalovaným jako zhotovitelem dne 7. 2. 2002, včetně dodatku č. 1, označil jako nesprávné. Předmětem této smlouvy byl závazek žalovaného dodat a provést montáž dvou výtahů a 10 kusů šachetních dveří v celkové ceně 1,340.000,-- Kč. Podle názoru stěžovatele není zřejmé, proč soudy zcela obrátily význam bodu 5.3 smlouvy o dílo, ve které je zakotvena povinnost žalovaného zhotovitele písemně převzít od objednatele (právního předchůdce stěžovatele) "stavební připravenost" výtahové šachty a strojovny. Nejednalo se tedy o povinnost objednatele, ale zhotovitele. Pokud to zhotovitel neučinil, jedná se o porušení smlouvy o dílo. Ustanovení bodu 5.3 smlouvy nepředstavuje podmínku plnění díla, ani se nedotýká termínu plnění smlouvy. Interpretace provedená soudy obou stupňů je, podle stěžovatele, v rozporu s jazykovým, logickým i systematickým výkladem, soudy nepostupovaly podle výkladových pravidel, jimiž je ovládána interpretace obecně závazných předpisů. Provedly výklad na úkor stěžovatele, a tím neposkytly náležitou ochranu jeho právům.
Z připojeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo zjištěno, že stěžovatel svůj žalobní návrh odůvodnil tím, že vymáhanou pohledávku ve výši 2,386.590,-- Kč získal na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2004, uzavřenou se Stavebním podnikem Přerov, spol. s r. o. Vymáhaná pohledávka představovala nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 634.700,-- Kč, o něž se žalovaný bezdůvodně obohatil, smluvní pokutu ve výši 502.590,-- Kč, vyúčtovanou podle čl. 11 smlouvy o dílo a náhradu škody ve výši 1,231.300,-- Kč (majetková újma ve výši 137.300,-- Kč a částka 1,094.000,-- Kč, vzniklá v důsledku nedodržení termínu plnění ze strany žalovaného a následného uplatnění smluvní pokuty firmou I.F.T. PROGRES, a. s).
Soud prvního stupně vyhověl žalobě jen ve výši 634.700,-- Kč, neboť bylo prokázáno, že žalovaný namontoval pouze jeden výtah a 5 kusů výtahových dveří. Rozdíl mezi výší plnění ze strany žalovaného a skutečně zaplacenou částkou stěžovatelem činí právě tuto částku, která tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Nárok stěžovatele na zaplacení smluvní pokuty ve výši 520.900,-- Kč a náhrady škody ve výši 1,231.300,-- Kč soud zamítl jako nedůvodný, neboť stěžovatel nepředal žalovanému, před zahájením montáže výtahu, písemně "stavební připravenost" výtahové šachty a strojovny podle bodu 5.3 smlouvy o dílo. Tím znemožnil žalovanému dílo dokončit a předat.
K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zrekapituloval výsledky důkazního řízení, podle nichž mezi právním předchůdcem stěžovatele - Stavebním podnikem Přerov, spol. s r. o., jako objednatelem, a žalovaným jako zhotovitelem byla uzavřena, dne 7. 2. 2002, smlouva o dílo na dodání a montáž 2 výtahů a 10 kusů nerezových šachetních dveří v celkové ceně 1,340.000,-- Kč. V bodě 5.3 smlouvy bylo stranami dohodnuto, že před zahájením vlastní montáže výtahového zařízení převezme zhotovitel od objednatele písemně "stavební připravenost" výtahové šachty a strojovny. V bodě 11.1 smlouvy bylo dále dohodnuto, že při nedodržení termínů plnění podle čl. 5 smlouvy uhradí zhotovitel objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % ceny předmětu plnění bez DPH za každý započatý den prodlení. Konstatoval, že smluvní ujednání v bodě 5.3 smlouvy o dílo nelze vyložit jinak, než že objednatel byl povinen dohodnutou "stavební připravenost" předat písemnou formou žalovanému, jako zhotoviteli, do 14. 2. 2002. Splnění této povinnosti objednatelem nebylo v řízení prokázáno. Proto se žalovaný nemohl dostat, ve smyslu ustanovení §325 ObchZ, do prodlení s dokončením díla. V důsledku toho nevzniklo stěžovateli právo na smluvní pokutu podle bodu 11.1 smlouvy a nevzniklo mu ani právo na náhradu škody. V řízení totiž nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného došlo k porušení smluvní povinnosti ve smyslu §373 a násl. ObchZ. Nárok na náhradu škody nelze stěžovateli přiznat rovněž vzhledem k ustanovení §545 odst. 2 ObčZ, podle něhož není věřitel oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody, přesahující smluvní pokutu, jen když je to mezi účastníky dohodnuto. Takové ujednání však nebylo prokázáno.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry soudů obou stupňů, nesouhlasí s jejich interpretací dotčeného bodu smlouvy o dílo a tvrdí, že soudy provedly výklad této smlouvy v neprospěch stěžovatele a zcela tak obrátily její význam. Stěžovatel prezentuje svůj vlastní výklad smlouvy a odmítá přiznat skutečnost, v řízení prokázanou, tj. že on sám porušil zmíněné ustanovení smlouvy, když nevyhotovil v dohodnutém termínu "stavební připravenost". Stěžovatel tvrdí, že naopak žalovaný měl, jako zhotovitel, od něj převzít "stavební připravenost", avšak neučinil tak.
Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší s ohledem na ustanovení čl. 83 Ústavy ČR. Skutečnost, že obecný soud vyslovil právní závěr, s nímž stěžovatel nesouhlasí, nezakládá sama o sobě oprávněnost ústavní stížnosti.
Posláním Ústavního soudu je tedy především zkoumat, zda napadeným rozhodnutím soudu nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních předpisech. Ústavní soud přezkoumal ústavnost napadeného rozhodnutí a předcházejícího řízení. Soudy obou stupňů správně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. Závěry odvolacího soudu jsou podle názoru Ústavního soudu v souladu s obecným právem. V řízení bylo prokázáno, že stěžovatel nesplnil svoji povinnost, plynoucí mu ze smlouvy o dílo v bodě 5.3, a proto se nemůže domáhat nároku na zaplacení smluvní pokuty a náhrady škody, jak to přiléhavě odůvodnil odvolací soud. Celá věc se totiž odehrává v rovině podústavního práva a nedošlo tedy k porušení žádných základních práv stěžovatele. Ústavní soud neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně I. senátu Ústavního soudu