ECLI:CZ:US:2008:1.US.2941.08.1
sp. zn. I. ÚS 2941/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti společnosti Agentura MM Praha, s.r.o., sídlem Sportovní 122, Řitka, zast. Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou, sídlem Krajánkova 12, Praha 4, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.2008, č.j. 20 Co 400/2008-22, a proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 14.8.2008, č.j. 13 C 74/2008-10, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená usnesení, kterými byl zamítnut její návrh na vydání předběžného opatření, jímž se domáhala umožnění nakládat se specifikovanými vozidly pro výkon podnikatelské činnosti, jež byla zahrnuta do soupisu movitých věci v rámci exekuce na majetek povinného subjektu odlišného od stěžovatelky. Uvedla, že návrh na vydání předběžného opatření podala s návrhem na vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí a rozvedla důvody, které vylučují exekuci na předmětná vozidla. Podotkla, že příslušnému exekutorskému úřadu zaslala výzvu k jejich vyjmutí ze soupisu movitých věcí, a popsala další vzájemnou korespondenci. Soud I. stupně návrh na předběžné opatření zamítl s tím, že podmínky pro jeho nařízení nejsou dány. Proti jeho rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, soud II. stupně napadené rozhodnutí potvrdil. Dále uvedl, že stěžovatelce bylo dne 2.9.2008 doručeno rozhodnutí o vyjmutí věcí ze soupisu a dne 2.10.2008 jí byla předána osvědčení o registraci vozidel. Stěžovatelka namítá porušení čl. 1, čl. 4 odst. 1 a odst. 4, čl. 5, čl. 11 odst. 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), kterou vadně považuje za součást Ústavy České republiky) a porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava"). Z těchto důvodů se domáhá zrušení napadených usnesení Ústavním soudem.
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny a Ústavy upravující základních práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 1 Listiny:
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Čl. 4 odst. 1 Listiny:
Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
Čl. 4 odst. 4 Listiny:
Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena
Čl. 5 Listiny:
Každý je způsobilý mít práva.
Čl. 11 odst. 4 Listiny:
Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
Čl. 26 odst. 1 Listiny:
Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.
Čl. 36 odst. 1 Listiny:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Čl. 1 odst. 1 Ústavy
Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
II.
Z předložených podkladů Ústavní soud zjistil následující relevantní skutečnosti:
Dne 6.6.2008 byl proveden soupis movitých věcí pro provedení exekuce oprávněného (UniCredit Bank Czech Republic, a.s.) proti povinnému (M. M.). Do soupisu byla zahrnuta, kromě jiných movitých věcí, motorová vozidla; povinný upozorňoval, že motorová vozidla jsou ve vlastnictví stěžovatelky. Ta dopisem ze dne 9.6.2008 žádala soudního exekutora o vydání osvědčení o registraci těchto vozidel, dopisem ze dne 16.6.2008 žádala o vynětí souboru movitých věcí ze soupisu. Soudní exekutor reagoval přípisem ze dne 10.7.2008, v němž konstatoval, že při soupisu postupoval zcela v souladu se zákonem, že může sepsanou věc ze soupisu vyloučit, souhlasí-li s tím oprávněný. Přislíbil, že oprávněný bude dotázán, zda s vyloučením požadovaných movitých věcí souhlasí, v kladném případě budou ze soupisu vyloučeny. Dopisem ze dne 4.8.2008 upozornila stěžovatelka na vznikající škodu, zčásti požadovala její náhradu a návrhem doručeným soudu dne 12.8.2008 se domáhala vydání předběžného opatření (společně s návrhem na vyloučení souboru movitých věcí z výkonu rozhodnutí), jímž měla být uložena žalovaným (oprávněnému a soudnímu exekutorovi) povinnost do 24 hodin od vydání předběžného opatření umožnit nakládání se dvěma motorovými vozidly a jejich užívání pro podnikatelkou činnost a druhému žalovanému povinnost vydat osvědčení o registraci obou vozidel. Soud I. stupně zkonstatoval, že stěžovatelka předloženými listinami neprokázala nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků, byť stěžovatelka potřebuje předmětná vozidla k uskutečňování podnikatelské činnosti, je schopna výkon podnikání zajistit jiným způsobem, proto návrh usnesením ze dne 14.8.2008, č.j. 13 C 74/2008-10, zamítl. Současně upozornil na nevhodnou formulaci lhůty pro splnění povinnosti žalovanými, konkrétně jejího počátku. Stěžovatelka se proti zamítavému rozhodnutí odvolala, přičemž namítala, že vozidla jsou jejím vlastnictvím, což exekutorovi řádně doložila, a že jí vzniká škoda. Odvolací soud napadené usnesení (usnesením ze dne 22.9.2008, č.j. 20 Co 400/2008-22) potvrdil s odůvodněním, že oprávněnému nelze uložit žalovanou povinnost a že soud nemá pravomoc uložit povinnost soudnímu exekutorovi. Již v průběhu soudního řízení, dne 20.8.2008 vydal soudní exekutor usnesení č.j. 025 Ex 7121/07-79, jímž vyloučil (po souhlasu oprávněného) z exekuce soubor movitých věcí, včetně předmětných motorových vozidel, doklady od nich odeslal exekutor dne 29.9.2008.
III.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, s napadenými usneseními a s předloženými podklady Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na zrušení usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv a konstatuje, že žádné tvrzené porušení nebylo zjištěno.
Stěžovatelčina argumentace o porušení jejích základních práv nevydáním předběžného opatření je založena na nesprávných představách o pravidlech exekučního řízení, o postavení osob zúčastněných na exekuci, o právních konstrukcích sloužících k ochraně třetích osob, včetně jejich aplikace. Podstatu problému adekvátně vystihl odvolací soud v odůvodnění svého usnesení. S odkazy na příslušná ustanovení právních předpisů a judikatorní závěry Nejvyššího soudu vyargumentoval důvody, pro které není možné uložit oprávněnému a soudnímu exekutorovi ty povinnosti, které stěžovatelka v návrhu požadovala. Budiž doplněno, že již soud I. stupně upozornil na částečnou nevhodnost formulace stěžovatelčina návrhu (ohledně počátku běhu vymezené lhůty). Je proto na stěžovatelce, aby zvolila takové instrumenty, kterými se bude domáhat ochrany svých subjektivních práv (též ve fázi, kdy již omezení nastoupivší v důsledku soupisu předmětných movitých věcí, včetně motorových vozidel, zanikla v důsledku postupu exekutora).
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. prosince 2008
Ivana Janů
předsedkyně senátu